30kmhcz

Krajský úřad
...

r u š í
a věc vrací správnímu orgánu I. stupně k novému projednání.

O d ů v o d n ě n í
Odvoláním podaným panem X (dále jen „odvolatel“) je napadáno rozhodnutí Městského
úřadu Kralovice, správního odboru, ze dne YY,
s projednáváním přestupku ve výši 1.000,- Kč (slovy jedentisíckorunčeských),
Odvolání spolu se spisovou dokumentací bylo zdejšímu odvolacímu správnímu
orgánu, tedy Krajskému úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního
hospodářství (dále jen „odvolací správní orgán“), postoupeno dne 8. 1. 2018. Odvolací
správní orgán se zabýval tím, zda bylo odvolání podáno včas, tedy v zákonem
stanovené lhůtě 15 dnů ode dne oznámení napadeného rozhodnutí. Tato podmínka byla
splněna, odvolání je včasné a přípustné.

Ze spisové dokumentace vyplývá následující:
Dne 25. 8. 2017 v době okolo 16:35 hod. řídil odvolatel vozidlo tov. zn. Volvo S70,
po pozemní komunikaci č. II/205 v obci Tlučná ve směru od obce Nekmíř,
kde byl zastaven a kontrolován u domu č. 55 hlídkou Policie ČR, přičemž v průběhu
silniční kontroly bylo zjištěno, že lékárnička jakožto součást povinné výbavy má
propadlou platnost, kdy expirovala v červnu 2015. S odvolatelem bylo na místě sepsáno
oznámení přestupku, které podepsal, aniž by se k věci vyjádřil.
Správní orgán I. stupně vydal dne 26. 10. 2017 na základě doložených podkladů
příkaz, proti němuž si odvolatel podal odpor. Správní orgán I. stupně proto pokračoval
v řízení a nařídil ústní jednání na den 21. 11. 2017, přičemž odvolatel byl poučen, že
závěrem tohoto ústného jednání – před vydáním rozhodnutí – mu bude dána možnost
vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Odvolatel se k nařízenému jednání nedostavil,
správní orgán I. stupně proto projednal věc v jeho nepřítomnosti. Následně dne 29. 11.
2017 ve věci rozhodl. Předmětné rozhodnutí bylo odvolateli doručeno do datové
schránky dne 1. 12. 2017.

Odvolatel si proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, které bylo správnímu orgánu
I. stupně doručeno dne 18. 12. 2017, tedy v poslední den odvolací lhůty. Odvolání je
včasné a přípustné.

Odvolací správní orgán na základě § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o
odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za
přestupky“) přezkoumává rozhodnutí v plném rozsahu.
Odvolatel předně namítá, že byl krácen na svých procesních právech, když mu
nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu.
Správní orgán jej o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí žádným způsobem
nevyrozuměl, přestože o to explicitně žádal ve svém podání vůči správnímu orgánu
učiněnému dne 20. 11. 2017, neboť se rozhodl svého práva být účasten na ústním
jednání dne 21. 11. 2017, přičemž odvolatel má za toto vyrozumění nemůže být
součástí oznámení o zahájení, popř. pokračování řízení, přičemž odkazuje na rozsudek
Nejvyššího správního soudu 7 A 112/2002 – 3 ze dne 14. 11. 2003.
Odvolatel ve svém odvolání uvádí, že je svědomitý řidič a svou lékárničku udržuje
za všech okolností v řádném stavu a jednotlivé druhy zdravotnických potřeb obměňuje
tak, aby vždy byly splněny potřebné zákonné náležitosti. Nad rámec svých povinností
v lékárničce vozí i potřeby, které zákon nevyžaduje. V průběhu let se mu navíc osvědčilo
jednotlivé součásti po obměně opět zatavit do igelitové fólie, tak aby byly řádně
chráněny. Lékárničku poté opět skladuje vždy na suchém a snadno přístupném místě
mimo dosah slunce. Výše uvedené zdravotnické potřeby pak ponechává v původním
červeném obalu. Poukazuje, že příloha vyhlášky č. 341/2014 Sb. č. 12 v části B bodě 6
stanoví povinnost jednotlivé zdravotnické pomůcky obměňovat. Správní orgán ve svém
tvrzení „lékárnička expirovala 6/2015 účelově dezinterpretuje zákon, neboť ten v žádné
jeho části nehovoří o expiraci lékárničky jako celku, nýbrž o době použitelnosti některých
zdravotnických potřeb. Jako takové je toto tvrzení vadné a pro účely rozhodnutí
nepoužitelné. Policie na místě nijak obsah lékárničky nezkoumala a jím zatavený obal
zůstal i nadále neporušen. Policie neprovedla úkon kontroly natolik zodpovědně, aby
zjistila skutečný stav věci a v důsledku její nedbalosti byl účelově obviněn. Obeznámen
s praktikami policistů se ke stavu lékárničky nijak nevyjadřoval a využil tudíž svého
práva na řádnou obhajobu ve správním řízení (ačkoliv tento proces neproběhl vinou
správního orgánu I. stupně v souladu se zákonem). Výš uvedené lze doložit i svědeckou
výpovědí X, bydlištěm v Plzni, který byl během kontroly Policií ČR přítomen ve
vozidle a je uveden v zápise provedeném na místě Policií ČR. Ze spisového materiálu
nemůže být jakkoliv prokazatelné, zda nějaké zdravotnické potřeby chyběly, či byly po
době použitelnosti. Správní orgán ani policie nemá žádné informace o obsahu
lékárničky. Nikdo nezkoumal její obsah, jeho úplnost ani dobu použitelnosti jednotlivých
zdravotnických potřeb. Oba orgány pouze účelově zjednodušují a dezinterpretují zákon
za účelem vymožení pokuty. Uvedený výklad správního orgánu I. stupně svědčí o tom,
že ho skutečný obsah lékárničky vůbec nezajímá a vybízí tak ke společensky velmi
nebezpečnému přelepování data expirace na pouzdru, ve kterém jsou zdravotnické
potřeby uloženy.

Odvolatel dále dodává, že ve výroku rozhodnutí je nesprávně uvedená registrační
značka jeho vozu.
Odvolatel má dále za to, že i za předpokladu, že by byla naplněna formální
stránka přestupku, nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku. Poukazuje, že dle
rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 18/2004 – 48 i č. j. 5 As 104/2008 – 48
jakož i judikatury navazující jsou správní orgány povinny zabývat se též otázkou
naplnění materiálního znaku přestupku. Vyjádření správního orgánu I. stupně je příliš
obecné a nezohledňuje konkrétní individuální okolnosti daného případu. Odvolatel má
za to, že i kdyby měl správní orgán I. stupně k dispozici výčet materiálu, který expiroval,
nebylo by bez odborných znalostí možno s ohledem na určení míry společenské
škodlivosti přestupku určit, jak se expirace na předmětných zdravotnických pomůckách
negativně projevila.
Odvolatel dále namítá, že se správní orgán dostatečně nezabýval otázkou
zavinění, když v rozhodnutí není např. uvedeno, jak zjistil jeho osobní poměry apod.
Odvolatel dále namítá, že správní orgán přes výše uvedené pokračuje v řízení a
v souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem mu vzniká škoda spojená s nutností
věnovat se této záležitosti a uchází mu tak zisk z podnikatelské činnosti. Tato škoda
s každým dalším krokem správního orgánu roste, a pokud nebude řízení o přestupku
zastaveno, nebo jeho námitky vyvráceny, bude tato škoda vyčíslena a škody vymáhána
v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu
veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem.
Odvolatel dále poukazuje, že ročně najezdí mnoho kilometrů, přičemž nebyl
účastníkem jediné dopravní nehody a jeho výpis z karty řidiče hovoří též zcela jasně.
Avšak v momentě, kdy je z jednání policistů jasné, že cílem není zvýšení bezpečnosti
provozu, nýbrž šikana řidičů a snaha o naplnění obecních rozpočtů, bude se bránit
všemi prostředky, které mu právní řád poskytuje, přičemž jednání policistů a správních
úřadů může být i zveřejněno.
Z výše uvedených důvodů odvolatel navrhuje, aby správní orgán I. stupně
napadené rozhodnutí zrušil a řízení o přestupku zastavil.

Odvolání je důvodné.

Podle přílohy 12 části B budu 6 vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování
technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích „Každé motorové vozidlo, kromě mopedu a motokola, jednonápravového
traktoru s přívěsem a motorového vozíku, musí být vybaveno příslušným druhem
lékárničky pro poskytnutí první pomoci. Pro požární automobily je výbava příslušným
druhem lékárničky stanovena jiným právním předpisem. Obsah lékárničky se ukládá do


samostatného pouzdra. Lékárnička se ve vozidle ukládá v takovém prostoru, aby na ni
nemohlo dopadat přímé sluneční světlo - záření. Úložný prostor pro lékárničku musí být
suchý a čistý a musí být snadno přístupný. U vozidel pro hromadnou přepravu
cestujících se lékárnička umísťuje na označeném a přístupném místě v prostoru vozidla
určeném pro cestující. Provozovatel vozidla musí lékárničku udržovat v řádném stavu
a jednotlivé druhy zdravotnických potřeb obměňovat. Doba použitelnosti jednotlivých
druhů zdravotnických potřeb je na nich vyznačena. Druhy lékárniček, jejich obsah
a výbava a použití podle druhů vozidel jsou uvedeny v bodu 11 odst. B této přílohy
vyhlášky. Použití jednotlivých druhů autolékárniček:

...


Z výše uvedeného je zřejmé, že řidič není povinen obměňovat lékárničku jako
celek, ale musí dbát na to, aby se v lékárničce nacházel výhradně výše specifikovaný
zdravotnický materiál s platnou dobu použitelnosti. Staví-li odvolatel svoji obhajobu na
tom, že zdravotnický materiál obměňoval tak, aby vyhovoval na něm uvedené době
použitelnosti, musel by mít správní orgán pro učinění závěru, že odvolatel „předložil
lékárničku, která expirovala (jako celek)“ prokázáno, že po expiraci byl veškerý
požadovaný materiál, který expirovat může. Pakliže se neprokáže, že veškerý takovýto
materiál v lékárničce byl po lhůtě použitelnosti, popř. zcela absentoval, nezbyde, než
odvolateli klást za vinu pouze nevedení lékárničky v řádném stavu z důvodu expirace
části jejího povinného obsahu, nikoliv expirace lékárničky jako takové. To musí najít
odraz i ve výroku rozhodnutí, a to vymezením okruhu zdravotnického materiálu, který
měl propadlou dobu použitelnosti. Za dané situace tedy pořízená fotografická
dokumentace neprokazuje, že by celá lékárnička byla po době použitelnosti, tak jak je
uvedeno v oznámení přestupku a úředním záznamu, na druhé straně prokazuje, že
minimálně část výše specifikovaných zdravotnických materiálů expirovala. Za účelem
zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností proto bude třeba doplnit
dokazování o výslech policistů, aby uvedli, zda měl prošlou platnost pouze zdravotnický
materiál zachycený na fotodokumentaci, nebo též zdravotnický materiál zbylý a který,
zda ověřovali celý obsah lékárničky i odpovídající počet kusů zdravotnického materiálu a
proč případně neprovedli fotodokumentaci zbylého zdravotnického materiálu, pakliže byl
rovněž expirovaný. V této souvislosti se správní orgán I. stupně vypořádá i s odkazem
odvolatele na možnost provedení výslechu spolujezdce pana X, kdy posoudí, zda
k věci může uvést relevantní informace a zda je jeho výslech nezbytný pro zjištění
skutkového stavu bez důvodných pochybností.
Vzhledem k tomu, že se jedná o doplnění dokazování v podstatném rozsahu,
nezbylo než vrátit věc k novému projednání správnímu orgánu I. stupně. Na druhé
straně je však třeba říci, že odvolatel uplatnil svoji námitku – že zdravotnický materiál
obměňoval a tento následně zatavoval zpět do původního plastového balení poprvé
teprve v odvolání, a proto správní orgán I. stupně neměl důvod vést tímto směrem
dokazování. V postupu správního orgánu I. stupně tedy nelze spatřovat jakoukoliv
zaujatost či šikanu.
Vzhledem k tomu, že ke zrušení rozhodnutí vedlo již shora uvedené, nezabýval
se již odvolací správní orgán do detailu námitkou, že postupem správního orgánu I.
stupně došlo k porušení odvolatelova práva zakotveného v § 36 odst. 3 správního řádu.
Na tomto místě je však vhodné konstatovat, že dle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu je ve skutkově nekomplikovaných věcech přípustné, aby správní orgán
stanovil okamžik, v němž se může obviněný vyjádřit k podkladům rozhodnutí, již
v oznámení o zahájení řízení, popř. v oznámení o pokračování v řízení, pakliže po
provedení dokazování v rámci ústního jednání nebudou do spisu již doplňovány žádné
další podklady. V tomto směru lze odkázat např. na rozsudky Nejvyššího správního


soudu č. j. 7 As 93/2015 – 36, 8 As 54/2013 – 29 nebo 9 As 275/2015 – 30. V daném
případě byl odvolatel poučen, že možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí
bude mít v závěru ústního jednání, po skončení dokazování a po provedení ústního
jednání už žádné další podklady do spisu doplňovány nebyly. V tomto směru tedy
k porušení ust. § 36 odst. 3 správního řádu nedošlo. Na druhé straně pokud odvolatel
skutečně žádal o stanovení jiného termínu ústního jednání, měla být jeho žádost (ať už
kladně nebo záporně) vyřízena. Spis však žádné podání odvolatele ze dne 20. 11. 2017
neobsahuje. Lze se tedy pouze domnívat, že se jednalo o odvolání proti rozhodnutí
Městského úřadu Kralovice o žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o
svobodném přístupu k informacím. Pakliže by tomu tak bylo, nebylo by třeba takovéto
podání do spisu zakládat, neboť řízení o přestupku a řízení dle zákona o svobodném
přístupu k informacím jsou dvě různá řízení a vedou se o nich dva samostatné spisy,
ledaže by v podání bylo výslovně uvedeno, nebo z obsahu jednoznačně vyplývalo, že
podání směřuje k oběma věcem. V každém případě pro odstranění všech pochybností
by měl správní orgán I. stupně v novém řízení předmětné podání odvolatele (pakliže
existuje) do spisu doplnit. Vzhledem k tomu, že věc bude znova projednána, bude mít
odvolatel možnost se opětovně vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí. Případné
pochybení v rámci prvního projednání věci před správním orgánem tím bude napraveno.
Odvolací správní orgán dává odvolateli za pravdu v tom, že správní orgán I.
stupně nesprávně vymezil registrační značku předmětného vozu. Z fotodokumentace,
z karty vozidla i z ručně sepisovaného oznámení přestupku na místě silniční kontroly
vyplývá, že skutečná registrační značka vozu je X, nikoliv Y, jak je
uvedeno v úředním záznamu Policie ČR a napadeném rozhodnutí. Dle mínění
odvolacího správního orgánu se však jedná jen o vadu v psaní, která sama o sobě
nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí a lze ji opravit vydáním opravného
rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že odvolací správní orgán rozhodnutí o přestupku zrušil a
věc vrátil správnímu orgánu I. stupně, odpadl též důvod pro vydávání opravného
rozhodnutí. Správní orgán I. stupně bude v rámci nového projednání věci dbát na to, aby
uváděl v jím vydávaných písemnostech správnou spisovou značku.
Námitkou nenaplnění materiálního znaku přestupku se bude v rámci nového
projednání věci zabývat správní orgán I. stupně, neboť by bylo v této fázi řízení, kdy
není ještě ani zřejmé, zda resp. jakým způsobem byl naplněn formální znak přestupku
předčasné spekulovat o míře společenské škodlivosti takového jednání. Pro posouzení
materiálního znaku přestupku v každém případě bude v obecné rovině podstatné, zda
k přestupku došlo na běžně využívané komunikaci I, II., nebo III. třídy nebo na okrajové
účelové komunikaci a jak dlouhou byly ty či ony zdravotnické prostředky po datu
expirace. Za tímto účelem není třeba provádět složité dokazování ke zjištění, jak moc se
působením času mění vlastnosti zdravotnického materiálu, neboť je třeba vyjít
z předpokladu, že stanovení data expirace není samoúčelné a vychází z rozhodnutí
odborníků na tuto problematiku.

K námitce, že nebyla prokázána subjektivní stránka přestupku, uvádí odvolací
správní orgán následující: Podle § 15 odst. 1 zákona odpovědnosti za přestupky
k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li
zákon výslovně, že třeba úmyslného zavinění. V případě přestupku dle § 125c odst. 1
písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích tedy postačí, je-li přestupek
spáchán z nevědomé nedbalosti. Řídil-li odvolatel vozidlo, přestože v něm měl prošlou
lékárničku, resp. její jednotlivou část, jednal nejméně z nevědomé nedbalosti, neboť při
absenci jeho vyjádření v tomto směru je třeba vyjít z toho, že nevěděl o expiraci
lékárničky, resp. její části, ačkoliv to vědět měl a mohl, neboť jako držitel řidičského
oprávnění, tedy osoba odborně způsobilá měl vědět, že zdravotnický materiál tvořící
obsah lékárničky musí obměňovat a tudíž hlídat i jeho datum spotřeby. Právě odborná
způsobilost k řízení vozidla přestavuje ony „okolnosti a osobní poměry“ obviněného.
Má-li odvolatel za to, že mu postupem správního orgánu I. stupně či Policie ČR
vznikla nějaká újma, může pochopitelně podle zákona o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem,
žádat o její náhradu. Jedná se však o samostatné řízení, které s předmětem tohoto
řízení nesouvisí a k jeho vedení je příslušný i jiný správní orgán. Proto ani zdejší správní
orgán není oprávněn předvídat úspěšnost takovéto žádosti. Její věcné posouzení nemá
na nyní projednávanou věc žádný vliv.

S ohledem na výše uvedené odvolací správní orgán napadené rozhodnutí zrušil a
věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání.