1
Parkování, zastavení, stání / Nekonzistence rozhodování MHMP
« kdy: 04 Srpna 2026, 20:38:48 »
Nedávno v jedné moji věci MHMP rukou Mgr. Touly potvrdil rozhodnutí UMCP3. Tam jsem to považoval za naprosto ložené a že to musí MHMP shodit. Toula tam vyplodil perly typu " skutečnost, že se odvolatel doznal, není relevantní" aniž by blíže rozvedl, jak k takové stupiditě dospěl.. Takže tam to je teď u soudu
O to víc mě překvapilo rozhodnutí MHMP rukou Ing. Tvrdíkové v jiné mé věci vůči UMPC8, která se však týká naprosto identické procesní situace (Řidič = já, provozovatel = já. Řidič se opakovaně datovkou přizná k řízení jak před zahájením řízení proti řídiči /nelze použít jako důkaz/, tak v rámci probíhajícího řízení s řidičem /lze podle SprŘ použít důkaz/ a UMCP to překlopí na provozovatele, že se nepodařilo prokázat, kdo řídil)
Ing. Tvrdíková z MHMP v rozhodnutí dokonce přidává dva novější judikáty, které jsou proti argumentaci UMCP, než které jsem citoval já. Ty jejich k využití pro obdobné případy najdete ve zkrácené verzi odůvodnění rozhodnutí MHMP, které přepisuji níže (zajímavé pasáže vytaženy červeně):
Odvolací správní orgán přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně spolu s řízením, které mu předcházelo, a shledal, že správní orgán I. stupně nepostupoval v souladu s platnými právními předpisy. Odvolací správní orgán toto své zjištění odůvodňuje následovně.
Zásadní pochybení spočívá v nezákonném vedení řízení s odvolatelem jako s provozovatelem vozidla, kterému předcházelo zastavení řízení s řidičem, které však nebylo v souladu s právními předpisy vzhledem k tomu, že řidič se opakovaně písemně přiznal k řízení vozidla v dob spáchání předmětných přestupků.
Odvolací správní orgán uvádí, že si je vědom svého rozhodnutí, kterým dne xx.01.2026 rozhodnul o zamítnutí odvolání proti usnesení o zastavení řízení s řidičem a toto usnesení potvrdil s tím, že se řidiče nepodařilo osobně vyslechnout, čímž došlo k důkazní nouzi, jelikož písemné doznání řidiče není dostačující. Po opětovném přezkoumání spisové dokumentace s přihlédnutím k usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19.10.2023 pod č.j. 5 As 359/2021 – 29 (odstavec 19 až 21) a k rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.02.2023 pod č.j. 64 A 13/2022 – 26 (odstavec 19 a 20) však odvolací správní orgán dospěl k názoru, že námitka odvolatele týkající se jeho písemných doznání po zahájení řízení s řidičem, potažmo nedodržení subsidiarity odpovědnosti provozovatele vozidla, je důvodná.
Jestliže se řidič po zahájení řízení s ním dozná, že vozidlo v dob spáchání přestupku řídil, a toto podání je řidičem vlastnoručně podepsáno, případně zasláno z jeho datové schránky, jedná se o podklad vhodný k vydání rozhodnutí a není třeba dále řidiče vyzývat k dalším vyjádřením. K tomu odvolací správní orgán dodává, že podání zaslané datovou zprávou je přičitatelné osobě, z jejíž datové schránky bylo učiněno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.07.2024 pod č.j. 6 As 20/2024 – 27).
Po novém přezkoumání případu tedy odvolací správní orgán dospěl k závěru, že v předchozím odvolacím řízení nebyla správně posouzena podání odvolatele jako řidiče vozidla, jak je uvedeno výše. Odvolací správní orgán tedy konstatuje, že řízení o přestupku provozovatele vozidla podle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu bylo od počátku stiženo vadou, která způsobila rozpor napadeného rozhodnutí s právními předpisy, proto odvolací správní orgán rozhodl tak, že napadené rozhodnutí ruší a řízení o přestupcích zastavuje s ohledem na skutečnost, že tuto vadu nelze zhojit v odvolacím řízení ani novým projednáním věci vzhledem k dikci ust. § 125g odst. 1 zákona o silničním provozu, podle kterého platí, že „Je-li zahájeno řízení o uložení pokuty za přestupek podle § 125f odst. 1, nelze již zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích.“.
Dalšími námitkami vznesenými odvolatelem se odvolací správní orgán podrobn nezabýval, neboť tyto nejsou způsobilé zm nit výrok tohoto rozhodnutí. Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. 24. bod nálezu ze dne 28.05.2009, spis. zn. II. ÚS 2029/08).
Tak nevím, jestli mohl mít na paní inženýrku vliv můj poslední odstavec v odvolání, že v případě věcného neúspěchu to dám k soudu nebo začali na MHMP rozhodovat jinak nebo tak jak se referent zrovna vyspí, nebo je prostě paní inženýrka rozumná..
O to víc mě překvapilo rozhodnutí MHMP rukou Ing. Tvrdíkové v jiné mé věci vůči UMPC8, která se však týká naprosto identické procesní situace (Řidič = já, provozovatel = já. Řidič se opakovaně datovkou přizná k řízení jak před zahájením řízení proti řídiči /nelze použít jako důkaz/, tak v rámci probíhajícího řízení s řidičem /lze podle SprŘ použít důkaz/ a UMCP to překlopí na provozovatele, že se nepodařilo prokázat, kdo řídil)
Ing. Tvrdíková z MHMP v rozhodnutí dokonce přidává dva novější judikáty, které jsou proti argumentaci UMCP, než které jsem citoval já. Ty jejich k využití pro obdobné případy najdete ve zkrácené verzi odůvodnění rozhodnutí MHMP, které přepisuji níže (zajímavé pasáže vytaženy červeně):
Odvolací správní orgán přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně spolu s řízením, které mu předcházelo, a shledal, že správní orgán I. stupně nepostupoval v souladu s platnými právními předpisy. Odvolací správní orgán toto své zjištění odůvodňuje následovně.
Zásadní pochybení spočívá v nezákonném vedení řízení s odvolatelem jako s provozovatelem vozidla, kterému předcházelo zastavení řízení s řidičem, které však nebylo v souladu s právními předpisy vzhledem k tomu, že řidič se opakovaně písemně přiznal k řízení vozidla v dob spáchání předmětných přestupků.
Odvolací správní orgán uvádí, že si je vědom svého rozhodnutí, kterým dne xx.01.2026 rozhodnul o zamítnutí odvolání proti usnesení o zastavení řízení s řidičem a toto usnesení potvrdil s tím, že se řidiče nepodařilo osobně vyslechnout, čímž došlo k důkazní nouzi, jelikož písemné doznání řidiče není dostačující. Po opětovném přezkoumání spisové dokumentace s přihlédnutím k usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19.10.2023 pod č.j. 5 As 359/2021 – 29 (odstavec 19 až 21) a k rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.02.2023 pod č.j. 64 A 13/2022 – 26 (odstavec 19 a 20) však odvolací správní orgán dospěl k názoru, že námitka odvolatele týkající se jeho písemných doznání po zahájení řízení s řidičem, potažmo nedodržení subsidiarity odpovědnosti provozovatele vozidla, je důvodná.
Jestliže se řidič po zahájení řízení s ním dozná, že vozidlo v dob spáchání přestupku řídil, a toto podání je řidičem vlastnoručně podepsáno, případně zasláno z jeho datové schránky, jedná se o podklad vhodný k vydání rozhodnutí a není třeba dále řidiče vyzývat k dalším vyjádřením. K tomu odvolací správní orgán dodává, že podání zaslané datovou zprávou je přičitatelné osobě, z jejíž datové schránky bylo učiněno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.07.2024 pod č.j. 6 As 20/2024 – 27).
Po novém přezkoumání případu tedy odvolací správní orgán dospěl k závěru, že v předchozím odvolacím řízení nebyla správně posouzena podání odvolatele jako řidiče vozidla, jak je uvedeno výše. Odvolací správní orgán tedy konstatuje, že řízení o přestupku provozovatele vozidla podle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu bylo od počátku stiženo vadou, která způsobila rozpor napadeného rozhodnutí s právními předpisy, proto odvolací správní orgán rozhodl tak, že napadené rozhodnutí ruší a řízení o přestupcích zastavuje s ohledem na skutečnost, že tuto vadu nelze zhojit v odvolacím řízení ani novým projednáním věci vzhledem k dikci ust. § 125g odst. 1 zákona o silničním provozu, podle kterého platí, že „Je-li zahájeno řízení o uložení pokuty za přestupek podle § 125f odst. 1, nelze již zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích.“.
Dalšími námitkami vznesenými odvolatelem se odvolací správní orgán podrobn nezabýval, neboť tyto nejsou způsobilé zm nit výrok tohoto rozhodnutí. Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. 24. bod nálezu ze dne 28.05.2009, spis. zn. II. ÚS 2029/08).
Tak nevím, jestli mohl mít na paní inženýrku vliv můj poslední odstavec v odvolání, že v případě věcného neúspěchu to dám k soudu nebo začali na MHMP rozhodovat jinak nebo tak jak se referent zrovna vyspí, nebo je prostě paní inženýrka rozumná..
