Zítra odesílám odpověď na Výzvu a přemýšlím jakou taktiku zvolit:
1) poslat dobrozdání vyplněné Helmutem, že se přiznává, že řídil.
2) znovu poslat jen původně požadované -
zákonem taxativně specifikované informace - tj adresa, datum narození,jméno3) napsat, že nevím co více úřad chce, pokud nespecifikuje konkrétní požadavky a odkáže se na zákonná ustanovení
Já bych volil 2 s textem:
SO jsem již sdělil údaje o osobě, které bylo vozidlo v době údajného přestupku svěřeno k užívání a která vozidlo řídila.
Z právních předpisů mi nijak nevyplývá povinnost dále prokazovat, že uvedená osoba vozidlo skutečně řídila, ani obstarávat důkazní prostředky pro SO. Povinnost provozovatele dle § 10 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. spočívá ve sdělení skutečností potřebných k určení totožnosti řidiče, což bylo z mé strany beze zbytku splněno.
Má někdo nějaké jiné nápady?
update: tak jsem ještě našel zajímavý judikát (
https://kraken.slv.cz/5As141/2019), který uvádí následující:
Výčet údajů, jimiž je zapotřebí identifikovat osobu označenou v určitém podání, zákon výslovně neupravuje [odkaz správního orgánu I. stupně na úpravu obsahových náležitostí průkazu totožnosti obsaženou v § 36 odst. 4 (resp. nyní odst. 5) správního řádu či na náležitosti protokolu dle § 55 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), je v tomto směru nepřípadný]. Z výše citované judikatury je však patrné, že je provozovatel vozidla povinen sdělit správnímu orgánu údaje, na jejichž základě má správní orgán možnost bez provádění dalších rozsáhlých úkonů označeného řidiče vyhledat nebo ho přímo kontaktovat; neznalost takových údajů či nekontaktnost označené osoby jde zásadně k tíži provozovatele vozidla.
[24] V posuzovaném případě sdělil stěžovatel správnímu orgánu I. stupně toliko jméno, příjmení a adresu pobytu řidiče v zahraničí. Ačkoliv označení osoby pobývající v zahraničí za pachatele přestupku jistě patří mezi hojně využívané obstrukční postupy, jak připomněl i krajský soud, nelze bez dalšího každý případ, kdy provozovatel označí za pachatele přestupku osobu pobývající v zahraničí, považovat za obstrukci. Ani v tomto případě nelze pouze na základě toho, že stěžovatel neposkytl datum narození označeného cizince, resp. tvrdil, že toto datum nezná a nemá již možnost ho zjistit, usuzovat, že se muselo nutně jednat o obstrukční praktiku, ostatně ani z rozhodnutí správních orgánů nevyplývá, že by považovaly daný postup stěžovatele za obstrukční, uvádějí pouze, že na základě sdělených informací nebylo možné označeného řidiče vozidla jednoznačně identifikovat. Za dané situace tedy byl správní orgán I. stupně povinen učinit alespoň základní úkony směřující k identifikaci označené osoby a k jejímu kontaktování, mezi takové úkony obvykle patří dohledání údajů o dané osobě v dostupných databázích, je-li to možné, a rovněž pokus o kontaktování řidiče za použití údajů, které poskytl provozovatel vozidla.
Z uvedeného mi tedy vyplývá, že i kdyby nebylo uvedeno datum narození určeného řidiče ( v mém případě udáno bylo), tak SO
je povinnen učinit alespoň nějaké úkony ke zjištění - nemůže jen vyžadovat po provozovateli urputně součinnost, aniž by sám zahájil úkony (dohledání údajů o dané osobě v dostupných databázích)
+ odkaz na metodiku co vydalo MDCR
https://md.gov.cz/getattachment/Ministerstvo/Zadost-o-poskytnuti-informace-(1)/Poskytnute-informace/Metodika/Metodika_k_objektivni_odpovednosti_provozovatele_vozidla_v_souvislosti_s_novelou_zakona_MD(3460873085).pdf.aspx
