1
Potřebuji poradit - rychlost / Re:Změřeno hlídkou v civilním vozidle
« kdy: Dnes v 22:23:07 »
Na základě konzultace s uživatelem Marsten a dalších připomínek doručených přes SZ navrhuji následující doplnění:
1) Do seznamu příloh je třeba doplnit napadené rozhodnutí.
2) Body III., IV., a V. se přečíslovávají na V., VI. a VII.
3) Vkládají se body III. a IV. následovně:
III.
Žalobkyně udělila dne 4. 6. 2025 při ústním jednání plnou moc zmocněnci, a to do protokolu. Od tohoto okamžiku byl správní orgán prvního stupně povinen doručovat písemnosti zmocněnci dle ust. § 34 odst. 2 správního řádu, přičemž doručení pouze zastoupené žalobkyni nemá účinky pro běh lhůt. Rozhodnutí ze dne 22. 7. 2025 však správní orgán prvního stupně doručil výhradně žalobkyni. Žalobkyně na ně reagovala podáním blanketního odvolání.
Žalovaný tuto vadu sám výslovně přiznal ve výzvě k seznámení s podklady rozhodnutí ze dne 21. 4. 2026, v níž uvedl, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně mělo být doručeno zmocněnci, a pokusil se ji napravit tím, že stejnopis rozhodnutí zaslal zmocněnci jako přílohu této výzvy. Takový postup vadu doručení nezhojil. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 206/2023-103 ze dne 5. 11. 2025 sice může kvalifikovaná reakce zastoupeného účastníka na vadně doručenou písemnost založit domněnku jejího materiálního doručení zástupci, avšak právě blanketní podání účastníka takovou domněnku samo o sobě nezakládá. Mj. je v bodě 50 tohoto usnesení uvedeno: „To samozřejmě neplatí tehdy, kdy je již z podání samotného zřejmé, že tomu tak nebylo, nebo o tom existují závažné pochybnosti. Tak tomu bude například u blanketního podání, které může zmocnitel podat pouze z důvodu právní jistoty v domnění, že kvalifikované podání učiní zástupce na základě jemu doručeného rozhodnutí.“. Z blanketního podání tedy nikterak neplyne, že účastník o písemnosti svého zástupce vůbec informoval. Tyto závěry se dle bodu 30 téhož usnesení NSS uplatní i v řízení o přestupcích. Krajský soud v Brně pak v rozsudku č. j. 33 A 45/2022-36 ze dne 28. 5. 2024 ve skutkově téměř totožné situaci (plná moc udělena před vydáním rozhodnutí, rozhodnutí doručeno pouze účastníkovi, blanketní odvolání) uzavřel, že vada doručení je zhojena teprve tehdy, je-li rozhodnutí zmocněnci řádně doručeno tak, aby mu od tohoto doručení byla zachována celá zákonná lhůta k podání vlastního odvolání.
V posuzované věci nebylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zmocněnci nikdy doručeno jako rozhodnutí, tedy postupem předvídaným správním řádem — bylo mu zasláno až po devíti měsících, a to jako příloha písemnosti jiného obsahu (výzvy k seznámení s podklady), bez jakéhokoli poučení o počátku a běhu odvolací lhůty. Žalobkyně proto namítá, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dosud nebylo jejímu zmocněnci řádně oznámeno, odvolací lhůta ve smyslu § 83 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 34 odst. 2 správního řádu řádně nezapočala a žalovaný rozhodl o odvolání za situace, kdy řízení bylo touto neodstraněnou vadou nadále zatíženo. Zmocněnec tím byl zbaven možnosti v řádné odvolací lhůtě běžící od řádného doručení uplatnit vlastní, úplnou odvolací argumentaci. Jde o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (viz § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.).
Z důvodu procesní opatrnosti žalobkyně zdůrazňuje, že nejde o situaci, kdy by se účastník vady doručení dovolával po letech nečinnosti v rozporu se smyslem právní úpravy (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2020, č. j. 9 Ads 337/2019-64, kde soud shledal zneužití práva po deseti letech pasivity). Žalobkyně na vadně doručené rozhodnutí reagovala a vadu doručení venkoncem konstatoval sám žalovaný.
IV.
Žalobkyně v odvolacím řízení předložila vlastní geometrické vyhodnocení místa měření (mapový podklad s vynesením poloh vozidel a konstrukcí úhlů), z něhož vyplývá, že skutečný úhel mezi osou radarového svazku a směrem jízdy měřeného vozidla činil přibližně 9–12°, zatímco rychloměr RAMER10 C pracuje dle oficiálního návodu správně pouze při úhlu 22°, na který musí být nastaven. Odchylka skutečného úhlu od návodem předpokládaného přitom u dopplerovského měření rychlosti vede k systematické chybě měřené rychlosti (tzv. kosinový efekt), tedy jde o námitku směřující přímo proti správnosti naměřené hodnoty, jelikož úhel měření je dle návodu výrobce jednou z proměnných, z nichž je rychlost vypočítávána. Žalovaný se však s touto konkrétní, exaktně podloženou námitkou vypořádal pouze konstatováním, že hlavice radaru může být dle návodu nastavena jen ve třech polohách (přímo vpřed, 22° vlevo, 22° vpravo) a že vozidlo žalobkyně je na snímku „ve správné poloze" v rámci vyobrazeného svazku. Závěr žalovaného je nejen logicky chybný, ale zcela se míjí s podstatou odvolací námitky. Z elementárních znalostí geometrie totiž vyplývá, že úhel nastavení radarové hlavice vůči podélné ose měřicího vozidla je roven požadovanému úhlu měření pouze tehdy, je-li měřicí vozidlo v poloze zcela rovnoběžné s dráhou jízdy měřeného vozidla.
Argument „třemi polohami hlavice" navíc žalovaný přejímá z judikatury, která jej aprobovala v naprosto odlišném kontextu — u přístroje s automatickou anulací chybného měření a jako doplněk této automatiky (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2016, č. j. 6 As 229/2015-43), tedy za skutkového předpokladu, který je v posuzované věci zcela vyvrácen vyjádřením ČMI. Žalobkyně si je vědoma, že její výpočet je laický, a netvrdí, že sám o sobě prokazuje nesprávnost měření — tvrdí, že ve spojení s doloženým nesprávným nastavením citlivosti zakládá důvodné pochybnosti o správnosti měření, které správní orgány byly povinny odstranit dokazováním, zejména pak výslechem policistů, kteří radar nastavili a obsluhovali.
Tento výslech žalobkyně navrhla již v řízení před správním orgánem prvního stupně, který jej však zamítl jako nadbytečný s odůvodněním, že existence ověřovacího listu dokazuje, že přístroj „měřil správně a podle metod schválených Českým metrologickým institutem". Žalobkyně považuje takové tvrzení za zcela nepřezkoumatelné, logicky nesmyslné a nepravdivé, neboť ověřovací list dokládá metrologické vlastnosti přístroje ke dni ověření, avšak neříká vůbec nic o tom, zda byl přístroj v konkrétní den na konkrétním místě správně nastaven a obsluhován, což bylo předmětem námitek.
Za situace, kdy ze spisu vyplývá konkrétní, doložené porušení návodu k obsluze (nastavení dosahu 60 m), zůstalo zcela nezjištěno, proč obsluha toto nastavení zvolila, zda vůbec znala předepsaný postup (včetně správného ustavení měřicího vozidla) a jak vyhodnotila přítomnost reflexních ploch v místě měření. Ve spisu nadto chybí jakýkoli doklad o proškolení obsluhy k práci s rychloměrem RAMER10 C a v kolonce „svědek měření" na policejním formuláři je namísto jména druhého policisty uveden text „AUTOMATIZOVANÝ REŽIM" — i tyto nesrovnalosti mohl odstranit pouze výslech svědků. Podle § 52 správního řádu správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci; odmítnutím jediného důkazu způsobilého objasnit skutečný průběh měření správní orgány (žalovaný i správní orgán prvního stupně) nedostály svým povinnostem dle § 3 a § 52 správního řádu, a zatížily tak řízení vadou, pro kterou nemůže napadené rozhodnutí obstát.
1) Do seznamu příloh je třeba doplnit napadené rozhodnutí.
2) Body III., IV., a V. se přečíslovávají na V., VI. a VII.
3) Vkládají se body III. a IV. následovně:
III.
Žalobkyně udělila dne 4. 6. 2025 při ústním jednání plnou moc zmocněnci, a to do protokolu. Od tohoto okamžiku byl správní orgán prvního stupně povinen doručovat písemnosti zmocněnci dle ust. § 34 odst. 2 správního řádu, přičemž doručení pouze zastoupené žalobkyni nemá účinky pro běh lhůt. Rozhodnutí ze dne 22. 7. 2025 však správní orgán prvního stupně doručil výhradně žalobkyni. Žalobkyně na ně reagovala podáním blanketního odvolání.
Žalovaný tuto vadu sám výslovně přiznal ve výzvě k seznámení s podklady rozhodnutí ze dne 21. 4. 2026, v níž uvedl, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně mělo být doručeno zmocněnci, a pokusil se ji napravit tím, že stejnopis rozhodnutí zaslal zmocněnci jako přílohu této výzvy. Takový postup vadu doručení nezhojil. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 206/2023-103 ze dne 5. 11. 2025 sice může kvalifikovaná reakce zastoupeného účastníka na vadně doručenou písemnost založit domněnku jejího materiálního doručení zástupci, avšak právě blanketní podání účastníka takovou domněnku samo o sobě nezakládá. Mj. je v bodě 50 tohoto usnesení uvedeno: „To samozřejmě neplatí tehdy, kdy je již z podání samotného zřejmé, že tomu tak nebylo, nebo o tom existují závažné pochybnosti. Tak tomu bude například u blanketního podání, které může zmocnitel podat pouze z důvodu právní jistoty v domnění, že kvalifikované podání učiní zástupce na základě jemu doručeného rozhodnutí.“. Z blanketního podání tedy nikterak neplyne, že účastník o písemnosti svého zástupce vůbec informoval. Tyto závěry se dle bodu 30 téhož usnesení NSS uplatní i v řízení o přestupcích. Krajský soud v Brně pak v rozsudku č. j. 33 A 45/2022-36 ze dne 28. 5. 2024 ve skutkově téměř totožné situaci (plná moc udělena před vydáním rozhodnutí, rozhodnutí doručeno pouze účastníkovi, blanketní odvolání) uzavřel, že vada doručení je zhojena teprve tehdy, je-li rozhodnutí zmocněnci řádně doručeno tak, aby mu od tohoto doručení byla zachována celá zákonná lhůta k podání vlastního odvolání.
V posuzované věci nebylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zmocněnci nikdy doručeno jako rozhodnutí, tedy postupem předvídaným správním řádem — bylo mu zasláno až po devíti měsících, a to jako příloha písemnosti jiného obsahu (výzvy k seznámení s podklady), bez jakéhokoli poučení o počátku a běhu odvolací lhůty. Žalobkyně proto namítá, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dosud nebylo jejímu zmocněnci řádně oznámeno, odvolací lhůta ve smyslu § 83 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 34 odst. 2 správního řádu řádně nezapočala a žalovaný rozhodl o odvolání za situace, kdy řízení bylo touto neodstraněnou vadou nadále zatíženo. Zmocněnec tím byl zbaven možnosti v řádné odvolací lhůtě běžící od řádného doručení uplatnit vlastní, úplnou odvolací argumentaci. Jde o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (viz § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.).
Z důvodu procesní opatrnosti žalobkyně zdůrazňuje, že nejde o situaci, kdy by se účastník vady doručení dovolával po letech nečinnosti v rozporu se smyslem právní úpravy (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2020, č. j. 9 Ads 337/2019-64, kde soud shledal zneužití práva po deseti letech pasivity). Žalobkyně na vadně doručené rozhodnutí reagovala a vadu doručení venkoncem konstatoval sám žalovaný.
IV.
Žalobkyně v odvolacím řízení předložila vlastní geometrické vyhodnocení místa měření (mapový podklad s vynesením poloh vozidel a konstrukcí úhlů), z něhož vyplývá, že skutečný úhel mezi osou radarového svazku a směrem jízdy měřeného vozidla činil přibližně 9–12°, zatímco rychloměr RAMER10 C pracuje dle oficiálního návodu správně pouze při úhlu 22°, na který musí být nastaven. Odchylka skutečného úhlu od návodem předpokládaného přitom u dopplerovského měření rychlosti vede k systematické chybě měřené rychlosti (tzv. kosinový efekt), tedy jde o námitku směřující přímo proti správnosti naměřené hodnoty, jelikož úhel měření je dle návodu výrobce jednou z proměnných, z nichž je rychlost vypočítávána. Žalovaný se však s touto konkrétní, exaktně podloženou námitkou vypořádal pouze konstatováním, že hlavice radaru může být dle návodu nastavena jen ve třech polohách (přímo vpřed, 22° vlevo, 22° vpravo) a že vozidlo žalobkyně je na snímku „ve správné poloze" v rámci vyobrazeného svazku. Závěr žalovaného je nejen logicky chybný, ale zcela se míjí s podstatou odvolací námitky. Z elementárních znalostí geometrie totiž vyplývá, že úhel nastavení radarové hlavice vůči podélné ose měřicího vozidla je roven požadovanému úhlu měření pouze tehdy, je-li měřicí vozidlo v poloze zcela rovnoběžné s dráhou jízdy měřeného vozidla.
Argument „třemi polohami hlavice" navíc žalovaný přejímá z judikatury, která jej aprobovala v naprosto odlišném kontextu — u přístroje s automatickou anulací chybného měření a jako doplněk této automatiky (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2016, č. j. 6 As 229/2015-43), tedy za skutkového předpokladu, který je v posuzované věci zcela vyvrácen vyjádřením ČMI. Žalobkyně si je vědoma, že její výpočet je laický, a netvrdí, že sám o sobě prokazuje nesprávnost měření — tvrdí, že ve spojení s doloženým nesprávným nastavením citlivosti zakládá důvodné pochybnosti o správnosti měření, které správní orgány byly povinny odstranit dokazováním, zejména pak výslechem policistů, kteří radar nastavili a obsluhovali.
Tento výslech žalobkyně navrhla již v řízení před správním orgánem prvního stupně, který jej však zamítl jako nadbytečný s odůvodněním, že existence ověřovacího listu dokazuje, že přístroj „měřil správně a podle metod schválených Českým metrologickým institutem". Žalobkyně považuje takové tvrzení za zcela nepřezkoumatelné, logicky nesmyslné a nepravdivé, neboť ověřovací list dokládá metrologické vlastnosti přístroje ke dni ověření, avšak neříká vůbec nic o tom, zda byl přístroj v konkrétní den na konkrétním místě správně nastaven a obsluhován, což bylo předmětem námitek.
Za situace, kdy ze spisu vyplývá konkrétní, doložené porušení návodu k obsluze (nastavení dosahu 60 m), zůstalo zcela nezjištěno, proč obsluha toto nastavení zvolila, zda vůbec znala předepsaný postup (včetně správného ustavení měřicího vozidla) a jak vyhodnotila přítomnost reflexních ploch v místě měření. Ve spisu nadto chybí jakýkoli doklad o proškolení obsluhy k práci s rychloměrem RAMER10 C a v kolonce „svědek měření" na policejním formuláři je namísto jména druhého policisty uveden text „AUTOMATIZOVANÝ REŽIM" — i tyto nesrovnalosti mohl odstranit pouze výslech svědků. Podle § 52 správního řádu správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci; odmítnutím jediného důkazu způsobilého objasnit skutečný průběh měření správní orgány (žalovaný i správní orgán prvního stupně) nedostály svým povinnostem dle § 3 a § 52 správního řádu, a zatížily tak řízení vadou, pro kterou nemůže napadené rozhodnutí obstát.
To už by se mi moc nelíbilo 