30kmhcz

To je  nějaká ústně oznámená rychlost, nic jsem na místě neřešil. Spadne to podle mě při procentuální úpravě na dvoubodový přestupek - do 30km/h. I když věcně je to jedno.

Zdravím, jel jsem do Rakouska a na té delší rovnice před Dolním Dvořištěm jsem byl změřen, zastaven na zrušené OMV pumpě.
Zatím nic nemám, ale zajímavé bylo, že jeden policajt byl skrčený v příkopu za svodidlem v civilu s radarem, možná i v ruce,
A na pumpě stavěli dva další s civilním Duacatem či co něco z produkce PSA, už tedy v uniformě.

Ale pro protijedoucí řidiče tedy obtížně identifikovatelní, nikdo nevaroval....

Jihočeši, to je tam běžné, že to prožívají jako partyzánský boj?

Je rozdíl v měření v ruce a ze stativu?

Souhlas s icu, jsem rozhodně rád, když i děti jedou po městě po chodníku, než po silnici vedle nervozních řidičů... Že při míjení lidí jedou pomalu či zastaví je jasné.

Prosím o vysvětlení, ale proč by se neměla použít současná úprava promlčení sprdele příznivější pro pachatele?

Po uplynutí jednoho roku od spáchání přestupku, jsem se do Šlapanic přiznal, že jsem řídil osobně, doufám, že je tím preventivně vyřešeno řízení o správním deliktu. 

Pro pobavení, příběh kolegyně-)

Kdo z vás to má?
Dostala jsem od strážníka městské policie čili od oprávněné úřední osoby neboli správního orgánu jménem Marek (příjmení nepřečtu) NAPOMENUTÍ (fakt verzálami a tučně).
Po skončení včerejšího dopoledního tréninku jógy, který proběhl v sále z 16. století v Martinickém sále na Pražském hradě (nekecám!) skočím před palácem na kolo, svištím dolů Nerudovkou a pak směrem k Smíchovu. Karmu mám vyčištěnou jako novorozeně, o čakrách ani nemluvě. U Hellichovky, kde je mezi tramvajovými kolejemi a vysokým obrubníkem sotva dvacet centimetrů prostoru, najíždím na chodník, v tu chvíli takřka liduprázdný.
A už mě má v merku. Správní orgán, který po chodníku proti mně své kolo spořádaně vede.
„Takže dobrý den, dopustila jsem se přestupku, za nějž vás mohu potrestat pokutou ve výši až dva tisíce korun!“
„To prosím nedělejte. Nemohl byste mi snad raději domluvit…?“
„Nemohl! Institut domluvy od 1. července neexistuje! Budu vás pokutovat!“
„Dobrý muži, nedělejte to. Já už to víckrát neudělám!“ Lžu, jak když tiskne.
To už tahá bloček a turistů kolem nás přibývá.
„Dám vám NAPOMENUTÍ!“
„To beru, děkuji.“
Je to fakt na vážno, občanka, přísné pohledy, jasné stručné pokyny. Nahlížím do vyplňovaného bločku a zjišťuji, že jsem již „obviněná“.
„Ještě se vás musím zeptat, zda jste přestupek spáchala úmyslně!“
„Ano! Já se strašně bojím těch kolejí.“ Jen to dořeknu, z přísného výrazu správního orgánu vyrozumím, že je to špatně.
„Nikoli, ani netuším, jak jsem se na tento chodník dostala!“
„Dobře, zaškrtnu nedbalost. A jako Pražačka byste se tramvají neměla bát!“
„Já se tramvají nebojím, bojím se kolejí. Vy ne? Vy tady po té silnici jezdíte?“
„Nebojím. Jezdím.“
Nemá cenu cokoli zastírat, začínám k oprávněné úřední osobě jménem Marek (už jsme si po vyplnění bločku tak nějak blíž) pociťovat obdiv. Je to hrdina. Kabrňák!
„Jak dlouho se to se mnou, prosím vás, povleče? Tenhle dnešní škraloup?“
„Předám bloček kolegovi, ten to přepíše do počítače a tam to bude až tři roky! Až se příště dopustíte podobného přestupku, promítne se to do výše trestu!“
Moje karma je zase v …

Ženou pronajatý Rapid na operak, vráceno po nepříjemných obstrukcich s DN v lete 2016 po řádném skončení najmu. Sepsán protokol, jeste na pojišťovnu vyměněno sklo.
Následně po 7 dnech proběhla bez nas jakási prohlidka Dekra, ŠkoFIN asi zjistil, ze zapoměl obložit nájemce a nalezen poškozeny disk a znečištěný interiér. Skoda pry 6000 kc.
Odmítli jsme zaplatit, pres 1. protokol bez závad zenu zažalovali, dnes po 15 minutách u soudu smeteno ze stolu, ŠkoFIN hradí i náklady našeho advokata.
Nechapu politiku te firmy, kvuli bagatelni částce dou do konfliktu s bezproblémovým klientem po letech najmu.
Příště nasrat, zná nekdo dobry operak?