30kmhcz
Social networking => Nedopravní tématika => Téma založeno: ryuu 10 Července 2020, 22:37:51
-
Hádám, že nejsem sám, kdo trpí tím problémem, že má ve své výchově hluboce zakořeněno, že někoho v pozici "autority" je potřeba poslechnout a o jeho požadavcích se nijak nediskutuje.
Já jsem si tohle bolestivě uvědomil dneska, když ode mě jeden doktor získával informovaný souhlas formou "uděláme tohle, to dítě mi tady nechte a jděte počkat na chodbu" a můj první instinkt byl si hned posbírat svoje věci, vypadnout a nechat doktorovi klid. I přesto, že jsem měl předem nastudováno, jak má podle zákona vypadat informovaný souhlas, na co všechno se chci doptat, atd. Zvládnul jsem se alespoň na pár důležitých věcí doptat, ale přesto jsem u toho celou dobu měl vnitřně pocit, že dělám něco špatného a toho doktora tím obtěžuju a sám sebe jsem tím dost zklamal, jak poslušně bez keců jsem pak ordinaci opustil.
Můj případ je sice nedopravní, ale úplně stejný princip platí i pro jednání s policií nebo úředníky. Docela rád bych se tohle nějak odnaučil, abych si pak nemusel vyčítat, že jsem vyměknul ve chvíli, kdy šlo o něco vážného.
Napadá mě, že asi nejlepší (a dost možná jediný) způsob je prostě praxe, dostávat se do takových situací častěji a prostě se to postupně odnaučit. Měl byste někdo nějaké tipy, jak se cíleně dostávat do takových situací, kde je možné si tohle procvičit, ale zároveň v podstatě o nic nejde (risk jen ztráty času a nevelkých finančních obnosů)? Případně samozřejmě ocením i tip na jakýkoliv jiný způsob tréninku / odnaučování.
Jako první mě napadá, že dobrá rozcvička by mohlo být zajít si na úřad nahlásit ztrátu občanky - http://dfens-cz.com/obcanka/
Pak by samozřejmě mohly být další zaručené metody, jako úmyslně špatně zaparkovat a potom na sebe zavolat MP nebo PČR. To by mělo bonus v tom, že bych zaměstnal víc parazitů, ale zrovna tohle je něco, do čeho by se mi asi moc nechtělo.
-
Doporucuju precist vsechny clanky co psal primo D-F, pripadne jeho knizku. Jste na dobre ceste. :)
-
Hledáte-li způsob, jak se dostat do interakce s formální autoritou, mělo by stačit vytáhnout mobil (nejlépe nějaký sekundární starší, pro případ, že o něj nakonec přijdete) a začít natáčet či fotit libovolnou služební akci, kterou například MP provádí. Je slušná šance, že se velmi rychle začnou zajímat o Vaše osobní údaje a dojde i na nějaké výzvy k zanechání závadného jednání.
-
Jako dobrý základ považuji "něco o tom vědět". U lékaře nečekat na poslední pomazání, ale internet...... chtěl jsem nedávno řešit zdravotní problém cestou ozonoterapie - tady se mi vysmáli, dohledáno, že tuna má "kvalifikaci" přes ozon celkem 4 ks mudrů, u soudruhů z NDR pak skoro 4.000 a sou i specializovaná centra a něco už ví. Dtto pak veřejný násilnický aparát - jak opicajti tak šmejdi s razítkama - jak zmíněno výše, základem je studium všech oborů na DF a samo tadyk..... je toho mraky, ale po troškách se to pomalu zlepšuje......
Gramotnost je úhlavní nepřítel demokratury ! Takže jak říkal ten génius - ..... sse učit, sse učit ! ( .... nepotřebuji dolary, já jsem delegace..... :-))))
-
Jsem na tom podobně. Pokaždé, když si vzpomenu na problém, který řeším teď, tak mně to rozhodí. Už se mně stalo, že jsem kvůli tomu udělal v práci fatální chybu, která díky souhře náhod a štěstí nebyla fatální. Zkouším terapii z Červeného trpaslíka, ale zatím to moc nefunguje.
-
Já si myslím, že je to o zkušenostech a hlavně o znalostech. Čím více budete číst (D-Fens, toto fórum atd.) a v praxi jednat s orgány, tím více zjistíte, jak jsou hloupí. Já jsem svůj první odpor podal v roce 2013. Toto fórum ještě neexistovalo (nebo jsem o něm nevěděl). Nasekal jsem nesčetně začátečnických chyb, ale nakonec jsem správní řízení vyhrál.
Člověk se musí stále zlepšovat, navíc si vždy říkám, že čím více úřední šiml zatížím, tím méně může škodit někomu jinému. Samozřejmě je to do jisté míry boj s větrnými mlýny, ale rozhodně má smysl. Tím, že se člověk učí na banalitách, jako je parkování nebo malá rychlost, případně že třeba pomáhám s přestupkem kamarádovi, tím se člověk neustále zlepšuje pro případný problém, který už by nemusel být tak banální. Dále je rozhodně lepší mít "čistý štít" před orgány pro případ, že by člověk obvinili z něčeho závažnějšího a předešlé přestupky zohlednily k tíži např. při určení výše trestu (což se naprosto běžně děje).
Na druhé straně, stále se občas dostávám do situací, které popisujete. Podle mě je to slušným vychováním a tím, že se "náš" charakter dostává do styku s někým, kdo nemá absolutně žádný, nestydí se lhát, útočit atd... Nyní třeba pomáhám kamarádovi s přestupkem, a když přišlo rozhodnutí "vinen", ačkoli naprosto protiprávně, nehorázně mě to nasralo. Tak, jako většina korespondence od "státu".
-
Ona je autorita a "autorita". Doktora potřebuju, přicházím já za ním, ne on za mnou, vím, že já nemám jak posoudit jestli rozhodl správně, tak ho tedy v běžných věcech poslechnu nebo se zeptám. Autoritou je pro mě i popelář, který mi z kabiny ukazuje kam mám autem uhnout a co se chystá dělat on. Vím, že má velké auto, má shora přehled a dělá to tak, aby se situace co nejlépe vyřešila a mohli všichni jet po svých. Oproti tomu libovolný úředník nebo fízl je pro mě odpad, který chce něco po mě a vnímám ho jako po všech stránkách horšího než jsem sám. Tedy se snažím neposlouchat už z principu.
-
Velmi intenzivně může s vnitřními procesy člověka zamíchat zažití nějakého hrubého bezpráví, třeba prohrané správko/soud, do kterého nicnetušící člověk vstupuje s tím, že věří ve spravedlnost a v selský rozum.
To, jak mu pak systém nafackuje, ho zpravidla donutí si ty zákony přečíst, zjistit jaká to je pičovina a že to je celé postavené na aroganci moci a výběru pokut za zcela běžné životní situace a pak už jen v hlavě stačí pochopit frázi "postavit se k tomu jako chlap" jako "a tudíž budu bojovat jako chlap".
-
Velmi intenzivně může s vnitřními procesy člověka zamíchat zažití nějakého hrubého bezpráví, třeba prohrané správko/soud,
A stát dává tuto zkušenost téměř plošně odpovědností provozovatele, parkovacími zónami, ztrátami občanek atd. Takže bude přibývat poučených občanů.
-
Velmi intenzivně může s vnitřními procesy člověka zamíchat zažití nějakého hrubého bezpráví, třeba prohrané správko/soud,
A stát dává tuto zkušenost téměř plošně odpovědností provozovatele, parkovacími zónami, ztrátami občanek atd. Takže bude přibývat poučených občanů.
Nechci Vám brát iluze, ale mám dojem, že hodně lidí na to hodí bobek. Sice se možná počet poučených zvedne z 0,1% na 3%, ale zbytek bude vesele hýkat a když to jednou trefí je, tak zanadávají a stejně ohnou hřbet jako vždy...
-
Offtopic gaychat - zmíněné bezpráví pro mě osobně naposledy (dnes) v tomto hezky zpracovaném miniseriálu. Bohužel tady to bez spoileru nejde - dle mého musí soud prokázat vinu "nade všechny pochybnosti". https://www.csfd.cz/film/826215-kviz/prehled/
-
Nechci Vám brát iluze, ale mám dojem, že hodně lidí na to hodí bobek. Sice se možná počet poučených zvedne z 0,1% na 3%, ale zbytek bude vesele hýkat a když to jednou trefí je, tak zanadávají a stejně ohnou hřbet jako vždy...
Osobní zkušenost je přesně opačná. Ve firmě i rodině poukazuju co je stát a jeho aparát za pakáž a de facto teď působím ve firmě jako advokát/poradce na přestupky. Samozřejmě, že většina lidí nepůjde do správní žaloby, mnohým se příčí i helmut nebo deathmudt, ale jsou na správné straně a když to jen trochu jde, rozhodně hřbet neohýbají.
-
Tak snad máte pravdu. Já kolem sebe vidím opak. Samozřejmě v jiných situacích možná trochu, ale v dopravě se kroutí v mém hřbet, protože soudruh příslušník to tak řekl...
Za mne je těžké něco respektovat, když člověk vidí, jak si panstvo vytváří své pravidla dle libosti a jsou nedotknutelní. To jde jak o grupu Anofert až po pěšáky z řad opicajtů či ouřadů. Oni si šulí miliardy a já mám cvak jako že jsem překročil povolenou rychlost o 9kmh, aniž bych někomu něco provedl? K tomu motivační pořady typu daňového pekla na seznamu a nemám chuť dodržovat cokoliv...
-
Velmi intenzivně může s vnitřními procesy člověka zamíchat zažití nějakého hrubého bezpráví...
Přesně! Ještě přidám: Nejistota konečného výsledku.
-
Hádám, že nejsem sám, kdo trpí tím problémem, že má ve své výchově hluboce zakořeněno, že někoho v pozici "autority" je potřeba poslechnout a o jeho požadavcích se nijak nediskutuje.
Já jsem si tohle bolestivě uvědomil dneska, když ode mě jeden doktor získával informovaný souhlas formou "uděláme tohle, to dítě mi tady nechte a jděte počkat na chodbu" a můj první instinkt byl si hned posbírat svoje věci, vypadnout a nechat doktorovi klid ...
Je třeba pracovat na těch instinktech. Já to dělám tak, že funguju v několika módech. Ten základní předpokládá, že lidi obecně, včetně doktorů, učitelů a dokonce i úředníků, jednají převážně poctivě a svoji práci zvládají alespoň průměrně. Většinu interakcí pak lze vyřídit v klidu, konstruktivně, často až přátelsky.
Je ale třeba zachovávat ostražitost a jakmile něco začne smrdět, přepnout do méně přátelského režimu. Pokud nechci být rovnou ofenzivní, přepínám většinou do módu blbec. Dělám, že věc nechápu, na všechno se ptám, třeba i opakovaně, ale nenechám se odbýt (něco jako inspektor Colombo). Často se věc vyjasní a dá se vrátit do základního režimu, aniž by si protistrana něčeho všimla.
Když ani mód blbec nepomůže, pak nezbývá, než „autoritě“ čelit otevřeně. Naučit se to nedá jinak než cvičením, případně částečně pozorováním někoho, kdo už to umí. Také neexistuje jediný správný styl - někdo může pracovat s tím, že z něj jde fyzicky strach, někdo umí být nesnesitelně otravný, jiný má mocné přátele na telefonu ...
-
Myslím si, že v teoretické přípravě problém úplně nebude. D-fense čtu řadu let a občas mě baví studovat příslušné zákony. Spíš jen to převedení v praxi pak nějak vázne.
Každopádně díky moc za všechny rady! :)
-
Možná to zní jako divná rada, ale co takhle stát se sám autoritou? Mně se to takto docela podařilo. Nebyl jsem sice typický otloukánek, ale pak jsem se vyšvihl ještě více (vzdělání, práce, celkové fungování...). Hlavně se nekrčit...
-
Rozumím Vám, sám s tím bojuju.
Mě pomohlo hodně tohle fórum, kde jsem dlouhé měsíce četl, pak jsem z toho generoval nějaké písemné reakce (odvolání, stížnosti), ve kterých jsem mnohdy nebyl úspěšný, ale každá z těch věcí mě posunula dál. Tady doporučuju věnovat mimořádnou pozornost příspěvkům pana hh, který používá precizní formulace a popisuje právo do hloubky – je to težké čtení, ale o to více přínosné pro pochopení práva.
Nakonec tím největším tréninkem pro mě byl paradoxně kretén MajkJePán a jeho pojištění proti pokutám, které jsem si 2 roky platil. Za tu dobu jsem jim předal asi 20 případů, přičemž když se ukázalo, že jsou to podvodníci, nikdy nic řádného nečinili a všechno jsem nakonec vyhrál kontumačně na prekluzi, bo Praha všechno nechávala vyhnít. V čem mi to pomohlo?! No v tom, že bylo 20+ případů, kde jsem se mohl jít dívat do spisů. Jeden po druhém jsem to procházel, různí úředníci, různé přístupy, jeden mi zkusil dát podepsat před nahlédnutím jakýsi papír dle 101/2000 Sb. a hrozně se vztekal, že mu to nechci podepsat, jiný mi odmítl dát soupisku spisu, tak jsem podal stížnost.
Nakonec jsem se tady přihlásil do sítě nahližitelů (https://www.30kmh.cz/index.php?topic=2139.msg19090), což mi poskytlo přístup k dalším situacím. To jsou přesně ty místa, kde „nejde o nic“, ale můžete tím získat zkušenosti.
Další věcí jsou pak přesně ty drobné přestupky, parkování, překročení rychlosti. Jestli mám zaplatit 1000 Kč určenou částku a nebo 2500 Kč jako plnou sazbu po té, co úředníka v 40 iteracích utahám na kravinách a spis o překročení rychlosti o 12 km/h čítá přes 300 listů, samotné rozhodnutí o odvolání pak 26 stran – tak pak volím tu druhou variantu a mám jistotu, že pokud neudělám nějakou extrémní blbost (jako že bych se přiznal k vraždě), tak mi nehrozí nic víc, než 2500 Kč. Nevím, kde bych za takové peníze získal lepší zkušenosti. (vloni jsem ale přepálil, do s.ř. byl přizván soudní znalec a měl jsem to za 5000 Kč + sankce).
Velký potenciál jsem v posledních letech objevil v Komisích pro projednávání nedopravních přestupků (viz příklad (https://www.30kmh.cz/index.php?topic=9147.msg98862)), které nemají zkušenost s vyřizováním různých žádostí a neustojí ani nejamatérštější obranu. V roce 2018 jsem podíval stížnost na revizora DP, že napadl invalidu a letos jsem si žádal o informace o řízení ve věci medializovaného případu napadení průvodčího (https://zdopravy.cz/ceske-drahy-stahly-ze-sluzby-vlakvedouciho-ktery-zmlatil-cestujiciho-obuskem-39723/). Tady nejde vůbec o nic a je to taky poučné.
-
Je třeba pracovat na těch instinktech. Já to dělám tak, že funguju v několika módech. Ten základní předpokládá, že lidi obecně, včetně doktorů, učitelů a dokonce i úředníků, jednají převážně poctivě a svoji práci zvládají alespoň průměrně. Většinu interakcí pak lze vyřídit v klidu, konstruktivně, často až přátelsky.
Je ale třeba zachovávat ostražitost a jakmile něco začne smrdět, přepnout do méně přátelského režimu. Pokud nechci být rovnou ofenzivní, přepínám většinou do módu blbec. Dělám, že věc nechápu, na všechno se ptám, třeba i opakovaně, ale nenechám se odbýt (něco jako inspektor Colombo). Často se věc vyjasní a dá se vrátit do základního režimu, aniž by si protistrana něčeho všimla.
Když ani mód blbec nepomůže, pak nezbývá, než „autoritě“ čelit otevřeně. Naučit se to nedá jinak než cvičením, případně částečně pozorováním někoho, kdo už to umí. Také neexistuje jediný správný styl - někdo může pracovat s tím, že z něj jde fyzicky strach, někdo umí být nesnesitelně otravný, jiný má mocné přátele na telefonu ...
Tohle je vlastně skvělý návod! Já sám neumím to přepnutí z jedničky do dvojky (a pak zase zpátky do jedničky).