30kmhcz

Ukončené případy => Jiné => Téma založeno: Číkus 08 Listopadu 2020, 23:56:02

Název: [LOST] Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Číkus 08 Listopadu 2020, 23:56:02
Taková zajímavost ohledně dvou přestupků (stejné auto, stejný provozovatel, obojí v Praze, obojí řeší MHMP jako sprdel)

Případ A:

20.04.2019 - překročení rychlosti v Praze
29.08.2019 - doručena sprdelní výzva (ignorace)
16.12.2019 - doručen příkaz, zahájeno správní řízení (podán odpor)
23.03.2020 - doručeno rozhodnutí SO1 (podáno odvolání)
31.07.2020 - doručeno rozhodnutí SO2 (kapitulace)

Případ B:

23.03.2019 - překročení rychlosti v Praze
03.02.2020 - doručena sprdelní výzva (ignorace)
02.03.2020 - doručen příkaz, zahájeno správní řízení (podán odpor)
29.06.2020 - doručeno rozhodnutí SO1 (podáno odvolání)
26.10.2020 - doručeno rozhodnutí SO2 (viz příloha)

Přijde to jen mně, nebo na MDČR začali něco šňupat? Já bych to viděl na správní žalobu.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: hh 09 Listopadu 2020, 08:13:00
Jo, vypadá to na slušnej matroš. Pokud se něco nezměnilo, judikatura ke společnému řízení a absorpční zásadě je docela konzistentní - pod různými záminkami jsou tolerovány procesní nedostatky, sedí-li výsledek. Tedy není až tak podstatné, zda se o všech přestupcích, o kterých se mohlo/mělo konat společné řízení, skutečně takové řízení konalo, ale zda odlišný postup (ať už v mezích procesních předpisů, či dokonce při jejich porušení) skončil trestem v součtu respektujícím pravidla pro ukládání trestu za více sbíhajících se přestupků.

Což předpokládám, že se u těch 2 případů A+B nestalo. Argumentace MD je navíc extra hloupá. Neexistuje zákonná možnost neprojednat společně sbíhající se přestupky z důvodu „řízení v odlišných fázích“, existuje jen možnost konkrétní přestupek do samostatného řízení vyloučit (ale to má svá pravidla - jednak podmínky, za kterých to je možné, jednak formality). Hlavně ale tvrzení o různých fázích neodpovídá realitě, v okamžiku splnění podmínek pro zahájení sprdelního řízení o skutku B bylo řízení o skutku A ve fázi před vydáním rozhodnutí, naprosto nic nebránilo společnému projednání - chybou bylo už samotné zahájení příkazem jen o skutku B, správně mělo být bežící řízení ve věci A o nový skutek rozšířeno, a přitom mohl (ale nemusel) být vydán příkaz o obou skutcích (to, že byl už v řízení vydán příkaz o A následně zrušený odporem, tomu není na překážku).

Zároveň od začátku 7/2020 mělo obě řízení jako živá a ve stejné fázi na stole samo MD, tady už si tou nemožností společného projednání vyloženě kálejí do vlastního hnízda. Ale i kdybychom tohle přehlédli (odvolání B zjevně čekalo v nějaké vstupní frontě, i přes zrychlení práce MD v poslední době je naivní očekávat, že by si ve lhůtě, ve které mají ze zákona rozhodnout, odvolání aspoň všimli), stále to bylo řešitelné v odvolání ve věci B i po právní moci rozhodnutí o A. Nejelegantněji tak, že bude rozhodnutí SO1 zrušeno a hozeno to zpět s pokynem, aby se v novém řízení zabýval nejdřív podmínkami vedení řízení, a shledá-li, že věc je možno projednat, aby uložil trest respektující absorpční zásadu. Krásně by to zapadlo do šablony, podle které nadřízené orgány nejraději fugují, tedy zbavit se případu s minimálním vlastním úsilím, celé to hodit na hlavu někomu jinému (aniž by daly jakékoliv vodítko k novému projednání) a ještě se tvářit, jak tím pomáhají účastníkům.

Za žalobu to stojí.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Číkus 14 Prosince 2020, 02:05:27
Začínám chystat žalobu a tak mne napadá:

Stačilo by úředním a soudním parazitům, kdyby byla pouze správně uplatněna zásoba absorpce (ale nedošlo ke sloučení řízení)?

Provozovatel byl v obou případech pozván na ústní jednání. Přece po něm nemohou chtít, aby se tam trmácel dvakrát, když měli řízení sloučit a předvolat jej na ÚJ ohledně řízení o obou přestupcích současně. Kde je § 6(2) SprŘ (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-500#p6-2)?

(ve věci A bylo ÚJ nařízeno na 05.02.2020, ve věci B na 16.06.2020)
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: kdo 14 Prosince 2020, 06:23:40
Sloučení řízení a absorpci trestu vnímám jako dva různé instituty. Absorpční zásada je naplněna tehdy, když je uložen jeden trest za všechny skutky, a to bez ohledu na průběh řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo.

Co se týče nákladů obviněného, to už ani nemá smysl napadat. Soud k tomu jednoznačně řekne, že dvojí konání ÚJ nemělo vliv na výsledek řízení. Maximálně si můžete stěžovat podle § 175 SprŘ, ale i to je ztráta času.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Číkus 21 Prosince 2020, 19:32:36
Koncept žaloby, budu rád za připomínky:

Žalobní body a návrhy na provedení důkazů

I.
Správní řízení o přestupku ze dne 20.04.2019

Magistrát Hlavního města Prahy vydal dne 04.12.2019 příkaz č.j. MHMP 243347/2019/Zou, kterým uznal Žalobce vinným z dopravního přestupku ze dne 20.04.2019. Tento příkaz byl Žalovanému doručen dne 16.12.2019, čímž bylo zahájeno správní řízení. Žalobce proti příkazu podal včasný a přípustný odpor, kterým byl příkaz zrušen. Magistrát Hlavního města Prahy následně dne 10.03.2020 vydal rozhodnutí č.j. MHMP 419912/2020/Zou, kterým opět rozhodl o vině Žalobce. Rozhodnutí bylo Žalobci doručeno dne 23.03.2020. Žalobce proti rozhodnutí podal včasné a přípustné odvolání. Žalovaný vydal dne 17.7.2020 rozhodnutí č.j. 1201/2020-160-SPR/4.

Důkazy: Kopií rozhodnutí č.j. 1201/2020-160-SPR/4

II.
Správní řízení o přestupku ze dne 23.03.1029 2019

Magistrát Hlavního města Prahy vydal dne 19.02.2020 příkaz č.j. MHMP 295213/2020/Drn, kterým  uznal Žalobce vinným z dopravního přestupku ze dne 23.03.2019. Tento příkaz byl Žalovanému doručen dne 02.03.2020, čímž bylo zahájeno správní řízení. Žalobce proti příkazu podal včasný a přípustný odpor, kterým byl příkaz zrušen. Magistrát Hlavního města Prahy následně dne 16.06.2020 vydal rozhodnutí č.j. MHMP 920001/2020/Drn, kterým opět rozhodl o vině Žalobce. Rozhodnutí bylo Žalobci doručeno dne 29.06.2020. Žalobce proti rozhodnutí podal včasné a přípustné odvolání. Žalovaný vydal dne 12.10.2020 rozhodnutí č.j. 2192/2020-160-SPR/3 (touto žalobou napadené rozhodnutí).

Důkazy: Kopií rozhodnutí č.j. 2192/2020-160-SPR-3

III.
Nesloučení do společného řízení

Ačkoli je z výše uvedeného zřejmé, že Magistrát Hlavního města Prahy měl řízení o obou přestupcích sloučit do společného řízení dle § 88 zákona č. 250/2016 Sb., neučinil tak. Žalobce tuto vadu postupu vytýkal v odvolání proti rozhodnutí č.j. MHMP 920001/2020/Drn, ale Žalovaný přesto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

IV.
Porušení principu absorpce

Uložením dvou pokut a také dvou správních poplatků za náklady řízení byl porušen princip absorpce.

V.
Závěrečný návrh výroku rozsudku

Z  výše uvedeného důvodu Žalobce navrhuje, aby soud vydal tento rozsudek:
    1. Rozhodnutí Ministerstva dopravy č. j. 2192/2020-160-SPR/3 se zrušuje.
    2. Žalovaný je povinen nahradit Žalobci náklady řízení.

edit: Komentování toho žvástu o odlišných fázích řízení bych asi nechal až do repliky. Podle toho, co primitiv Dvořák z MD (nebo nějaký jeho kolega) vyplodí do vyjádření žalovaného.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Číkus 22 Prosince 2020, 23:09:52
Pro úplnost přikládám obě rozhodnutí SO2.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: kdo 23 Prosince 2020, 10:13:04
Dobře napsáno. Pouze bych místo “vytýkal” použil “napadal” a zkontroloval zdvojené mezery. Návrh by mohl též obsahovat zrušení rozhodnutí SO1.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Číkus 24 Prosince 2020, 01:19:27
kdo> Děkuji, upraveno a zasláno Pyrátovi, aby mohl žalobu podat.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Mršťa 24 Prosince 2020, 10:22:07
Citace: Číkus  21 Prosince 2020, 19:32:36
II.
Správní řízení o přestupku ze dne 23.03.1029

Jen maličkost.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Číkus 24 Prosince 2020, 10:27:34
Mršťa> Děkuji, opraveno.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Číkus 26 Února 2021, 16:58:12
Pyrátovi doručeno vyjádření žalovaného (viz příloha). Zmrd Dvořák asi stále nepřestal fetovat.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Číkus 17 Března 2021, 01:09:56
edit: Replika odeslána 19.03.2021
---

Úvahy Žalovaného, že dané přestupky nebylo možno projednat ve společném řízení, neboť jednotlivá řízení byla v odlišných fázích, jsou liché. Byly naplněny všechny podmínky dle § 88 zákona č. 250/2016 Sb. (dále také jen „PřesZ“) a tento (ani jiný) zákon nic o možnosti nesloučení do společného řízení z důvodu odlišných fází řízení neuvádí.  Pouze odstavec 5 tohoto § uvádí možnost jednotlivý skutek ze společného řízení vyloučit (nikoli vůbec nesloučit) z důvodu urychlení řízení nebo z jiného důležitého důvodu. Magistrát Hlavního města Prahy (dále také jen „MHMP“ nebo „SO1“) ani Žalovaný však žádný takový důvod neuvedl. Žádný takový důvod totiž neexistuje.

Co se týče principu absorpce, pak ani zde argumentace Žalovaného neobstojí. Aby mohla být uložena pokuta na samotné horní hranici zákonného rozmezí, musely by být naplněny podmínky pro uložení takové sankce a uložení takové sankce by SO1 musel přezkoumatelně zdůvodnit. Žalobce připomíná, že v obou případech se mělo jednat o překročení dovolené rychlosti na samotné spodní hranici rozmezí pro přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f bod 3 zákona č. 361/2000 Sb. (dále také jen „ZPPK“) a nebyly zde shledány žádné přitěžující okolnosti. Sám SO1 v odůvodnění svého rozhodnutí  č. j. MHMP 920001/2020/Drn uvádí:

„Správní orgán uložil sankci pokuty v nejnižší možné výměře zákonem stanoveného rozpětí, s přihlédnutím ke všem zjištěným skutečnostem případu, neboť přestupek překročení rychlosti byl spáchán s vozidlem RZ 88 ACAB ve večerních hodinách, kdy je koncentrace účastníků provozu na pozemních komunikacích nízká. Protiprávním jednáním nedošlo k žádné dopravní nehodě a následné škodě na majetku nebo na životě a proto je vyhodnotil tak, že není převaha přitěžujících okolností, které by stanovily vyšší částku, než jak je uvedeno.“

To stejné pak platí i pro rozhodnutí SO1 č. j. MHMP 419912/2020/Zou.

Žalobce navíc připomíná, že mu byly uloženy dvě povinnosti uhradit náklady řízení, což samo o sobě také porušuje zásadu absorpce.

S ohledem na výše uvedené Žalobce na žalobě v plném rozsahu trvá.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Číkus 27 Června 2022, 20:27:14
Dnes doručen rozsudek (viz příloha).

"Žalobce namítal pouze skutečnost, že o jím spáchaných přestupcích mělo být vedeno společné řízení. ... Dle soudu žalobce v žalobě netvrdil porušení shora popsané absorpční zásady, pouze trval na vedení společného řízení."

Mám pocit že samosoudkyně Marcelka tu žalobu snad ani nečetla (a nebo taky něco šňupe).

V žalobě:
"Uložením dvou pokut a také dvou správních poplatků za náklady řízení byl porušen princip absorpce."

Replika je pak vlastně skoro celá o porušení absorpce.

Není to na kasační stížnost?
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: IZS 10 Července 2022, 15:55:35
A máme postaveno najisto, že SO nenaplnil tu zásadu absorpce jinak, jak připouští ten citovaný rozsudek NSS? Tj. nereflektoval to SO v případu B, že už vydal rozhodnutí ve věci A?
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: kdo 11 Července 2022, 18:14:50
Právě jsem dočetl obě rozhodnutí SO1. Ani jedno z nich se o druhém přestupku vůbec nezmiňuje.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: kdo 15 Července 2022, 13:36:43
Připravil jsem draft kasační stížnosti. Ještě jsem jej po sobě pořádně nečetl, takže budu rád i za připomínky k překlepům.

Stěžovatel podal ke zdejšímu soudu dne XXXXXX kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX prostřednictvím elektronické podatelny zdejšího soudu.

Jak stěžovatel avizoval v předmětné kasační stížnosti, doplňuje ji tímto podáním o odůvodnění (a další náležitosti) v souladu s ust. § 106 odst. 3 soudního řádu správního tak, jak je uvedeno níže.

Stěžovatel má za to, že je rozsudek soudu prvního stupně napadený kasační stížností nezákonným z důvodu nesprávného posouzení rozhodných právních otázek, závěry soudu nemají oporu ve spisech a zákoně a rovněž z důvodu nepřezkoumatelnosti tohoto rozsudku pro nedostatek důvodů, nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost v rozsahu, v němž tyto mají za následek nezákonnost rozsudku jako celku. Podrobné odůvodnění kasační stížnosti připojuje stěžovatel níže.

Stěžovatel má za to, že je tato kasační stížnost přípustná, neboť:
-   je podávána proti pravomocnému rozhodnutí Městského soudu v Praze jakožto krajského soudu ve správním soudnictví, přičemž se jí žalobkyně domáhá zrušení tohoto soudního rozhodnutí (viz dále);
-   je podávána z důvodů sub § 103 odst. 1 písm. a) až d) soudního řádu správního;
-   v předmětné věci se neuplatní kterákoli z výluk dle § 104 soudního řádu správního či důvod nepřijatelnosti kasační stížnosti dle § 104a soudního řádu správního;
-   žalobkyně je v tomto řízení, a to již od okamžiku podání kasační stížnosti, zastoupena advokátem v souladu s § 105 odst. 2 soudního řádu správního;
-   obsahuje náležitosti dle § 106 odst. 1 soudního řádu správního;
-   byla v souladu s § 106 odst. 2 soudního řádu správního podána ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí, resp. ode dne, k němuž je toto rozhodnutí považováno za doručené.

V bodě 17 napadeného rozsudku, který je stěžejní součástí názoru prvostupňového správního soudu, tento soud zcela nekriticky akceptuje argumentaci žalovaného a uvádí: „V daném případě nebylo možné vést o případech společné řízení, neboť tyto se nacházely v jiných fázích řízení, kdy v jednom případě bylo řízení ve věci provozovatele vozidla zahájeno dne XXXXXX a v posuzovaném případě tomu bylo až dne XXXXXX. Řízení vedená s žalobcem se tedy nacházela ve zcela odlišných fázích řízení a jejich společné projednání by tak nebylo rychlé a hospodárné.“

Toto tvrzení je ovšem irelevantní. V první řadě je zcela zjevné, že správní orgán prvního stupně i žalovaný porušili zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, když oba tyto správní orgány zcela ignorovaly existenci ustanovení § 88 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb., jenž správním orgánům přikazuje: „Pokud se podezřelý dopustil více přestupků, jejichž skutková podstata se týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy, a k jejich projednání je příslušný týž správní orgán, projednají se ve společném řízení.“

Prvostupňový správní soud zjevně přehlédl, že jím citovaný rozsudek NSS ze dne 5. 12. 2019 č. j. 9 As 164/2018 - 36, č. 3963/2020 Sb. výslovně (dokonce i v právní větě) odkazuje na znění zákona účinné do 30. 6. 2017, přičemž rozsudek samotný se vztahuje ke správním deliktům spáchaným v roce 2015, a tedy před účinností zák. č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „nový přestupkový zákon“). Zákonná úprava přestupkového práva se však zásadně změnila ke dni 1. 7. 2017, kdy vešel v účinnost nový přestupkový zákon. Jelikož se oba skutky, jež byly stěžovateli kladeny za vinu, staly v r. 2019, a tedy již za účinnosti nového přestupkového zákona, není možno posuzovat průběh správních řízení o nich vedených ve světle judikatury, jež nový přestupkový zákon nemohla aplikovat.

Nový přestupkový zákon žádnou výjimku stran odlišných fází řízení nezná. Nadto došlo ve věci stěžovatele zcela bezdůvodně k rozdílným průběhům obou správních řízení výlučně z důvodů na straně správního orgánu prvního stupně, který v případě prvního přestupku ze dne XXXXXX doručil výzvu k uhrazení určené částky dne XXXXXX, zatímco u přestupku druhého, jenž měl být spáchán dne XXXXXX (a tedy o 28 dní později), byla výzva k uhrazení určené částky doručena již XXXXXX (a tedy o 158 dní dříve než v případě prvního přestupku). Oba přestupky se tak společně nacházely nejméně v období od XXXXXX do XXXXXX, a tedy po dobu více než čtyř měsíců společně ve stejné předprocesní fázi, po níž správní orgán prvního stupně zcela nepochopitelně a svévolně zahájil o pět měsíců dříve správní řízení o přestupku spáchaném o měsíc později.
Správní řízení proti stěžovateli bylo ve věci prvního přestupku zahájeno doručením příkazu dne XXXXXX a rozhodnutí vyhotoveno dne XXXXXX, přičemž správní řízení o přestupku druhém bylo zahájeno doručením příkazu dne XXXXXX, a tedy před datem vyhotovení rozhodnutí ve věci prvního přestupku. Dle právního názoru stěžovatele nelze než konstatovat, že obě řízení přinejmenším v období mezi XXXXXX a XXXXXX byla opět z pohledu procesního ve zcela stejné fázi, ergo bylo povinností správního orgánu prvního stupně projednat oba skutky ve společném řízení. Pokud společné řízení nebylo možné, jak žalovaný tvrdí, měl správní orgán prvního stupně možnost dle ust. § 88 odst. 5 zák. č. 250/2016 Sb. přezkoumatelným usnesením jeden ze skutků vyloučit a vést o něm samostatné řízení. To však neučinil, překročil svoji diskreční pravomoc, a postupoval tak zcela nesporně nezákonně, přičemž tento nezákonný postup byl přičten k tíži stěžovateli v tom, že mu byla udělena povinnost uhradit dvě pokuty a dvakrát náklady řízení, což by se nestalo, pokud by správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zákonem.
 
Nelze než konstatovat, že obě řízení se nacházela převážně v podobných fázích a pokud by správní orgán prvního stupně postupoval v obou řízeních obdobně, muselo by k jejich sloučení do společného řízení dojít.

Především ale správní orgán prvního stupně ani žalovaný v průběhu správního řízení o prvním přestupku ze dne XXXXXX nepřihlédli k sankci uložené dříve za sbíhající se přestupek. Ve věci prvního přestupku, o němž bylo rozhodnuto později než o přestupku druhém, není v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX jakkoli zmíněno uplatnění absorpční zásady vzhledem k dříve vydanému rozhodnutí č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX.

Dle prvostupňového správního soudu „žalobce v žalobě netvrdil porušení shora popsané absorpční zásady, pouze trval na vedení společného řízení“. Stěžovatel je právním laikem, jemuž nebyl zřetelné znám rozdíl mezi aplikací společného řízení a aplikací zásady absorpce. V duchu nového přestupkového zákona je navíc tento rozdíl značně oslaben, ne-li smazán. Stěžovatel konstatuje, že ve správní žalobě uvedl neaplikování absorpční zásady jako jeden ze žalobních bodů, a to pod číslem IV. Pokud by správní orgán prvního stupně dostál své zákonné povinnosti obě řízení sloučit do společného řízení, nebylo by nutno dodržení absorpční zásady žalovat či projednávat. A dlužno dodat, že většina obsahu stěžovatelovy repliky k vyjádření žalovaného se týká výlučně neaplikování zásady absorpce ze strany správních orgánů.

Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, neboť úvahy prvoinstančního soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem soudního spisu i s novým přestupkovým zákonem.

Stěžovatel je přesvědčen, že projednání jeho kasační stížnosti dalece překračuje jeho osobní zájmy, jelikož k novému přestupkovému zákonu zatím neexistuje judikatura, potažmo je judikatura vzniklá před účinností nového přestupkového zákona s tímto zákonem v potenciálním rozporu. Nadto je stěžovateli známo, že není jediným účastníkem řízení, který byl podobnou praxí žalovaného poškozen; např. ve věci vedené Městským soudem v Praze pod č. j. 20 A 16/2021-13 je naříkán velice podobný postup žalovaného.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: hh 15 Července 2022, 14:08:46
Žaloba ke KS byla podána v té verzi, jako je zde ve vláknu? Netuším, co četl soud, ale žalobní bod obsahující námitku, že žalovaným rozhodnutím bylo porušeno veřejné subjektivní právo žalobce tím, že mu byl uložen trest ve výsledku nerespektující princip absorpce, nejde přehlédnout. Vždyť má i vlastní římsky číslovaný odstavec ...

IMHO by nosnou částí stížnosti měl být tento zjevný rozpor - KS tvrdí, že otázku "výsledku", tj. absorpčního principu, žalobce v rozhodné lhůtě vůbec neučinil předmětem řízení, přitom v žalobě to je naprosto jednoznačně. A vedle toho argumentace proti případné nepřijatelnost. Což už v draftu je hezky, ale kdybych měl omezený (časový) budget, tak bych ho investoval především do vylepšování právě této části - protože tady hrozí největší riziko, že touto cestou se toho NSS pokusí zbavit.

Rozvíjení původního meritu věci už je v podstatě jen obíčko.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: kdo 15 Července 2022, 15:00:32
Děkuji za připomínky. Ten bod IV. je v originálu žaloby stejný jako ten, který byl zveřejněn ve vlákně. Opravil jsem.

Co se týče potenciálního odmítnutí stížnosti, napadly mne jen dva okruhy argumentace:
1) nový PřesZ + neexistující judikatura (vč. poukazu na to, že nový PřesZ je v rozporu se starou judikaturou);
2) existence obdobných případů (vím bohužel jen o jednom, ale věřím, že někdo z fóra případně dodá další).

Uvítám jakýkoli nápad, jak tyto body rozvést, případně návrh dalších argumentů, proč by NSS měl stížnost projednat.
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: hh 15 Července 2022, 18:19:21
Já přiznávám, že netuším, jak se ta hra na nepřijatelnost hraje (je to čerstvé, sám mám nulový vzorek, jen nějaké věci v běhu, a ani jsem zatím neměl šanci si na to téma pokecat s někým, kdo je u NSS pečený vařený, na libovolné straně katedry). Ale kromě toho, co už v draftu je - tedy otázka k nové kodifikaci, dosud v judikatuře NSS nepojednaná, existence dalších řízení jiných účastníků, pro která to je relevantní, bych zkusil napsat něco v tom smyslu, že je-li stěžejní námitkou příkrý rozpor mezi odůvodněním rozsudku a realitou (že v žalobě nebylo něco, co tam zjevně je), který nelze vysvětlit jinak než přehlédnutím či podobným omylem (alternativou by byla už jen naprostá svévole), bylo by omezení přístupu k opravným prostředkou (pod záminkou efektivity) hřebíkem do rakve důvěry v justici a potažmo právní stát. Což partikulární zájmy snad aspoň trochu přesahuje. Samozřejmě naformulovat je to třeba více konformě (a třeba i trochu polechtat NSS ego, jak je pro chudáka stěžovatele poslední nadějí, a navíc je náprava takto zjevného omylu nebude stát ani mnoho jejich drahoceného času ...).
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: kdo 17 Července 2022, 11:56:57
Do závěru jsem dal jako samostatný bod:

Stěžovatel je přesvědčen, že projednání jeho kasační stížnosti dalece překračuje jeho osobní zájmy, a to hned ze tří důvodů:

1) K novému přestupkovému zákonu doposud neexistuje komplexní judikatura, potažmo je judikatura vzniklá před účinností nového přestupkového zákona dokonce se zněním tohoto zákona, co se povinností správních orgánů týče, v potenciálním rozporu.

2) Stěžovateli je známo, že není jediným účastníkem řízení, který byl podobnou praxí žalovaného poškozen; např. ve věci vedené Městským soudem v Praze pod č. j. 20 A 16/2021-13 je naříkán velice podobný postup žalovaného. Vedle toho je nezákonný postup žalovaného zjevně kopírován i dalšími správními orgány, o čemž svědčí mj. žaloby ve věcech vedených Krajským soudem v Brně pod č. j. 33 A 13/2021 či č. j. 33 A 34/2022.

3) Postup obou správních orgánů i prvostupňového soudu je dle názoru stěžovatele v rozporu s principem předvídatelnosti práva do takové míry, že není možno jej v demokratickém právním státě ignorovat a upřít stěžovateli možnost uplatnění řádného opravného prostředku, jímž je v dané procesní situaci již pouze tato kasační stížnost. 
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: IZS 17 Července 2022, 13:40:42
Za mě je praxe NSS taktéž doposud nejasná, nenašel jsem v tom nějaký vzorec. Zdá se, že by institut odmítání mohl fungovat primárně jako kladivo na Kocourka a pokud jde o takovéto excesy, tak to normálně projednávají.

Přistupoval bych k tomu podobně, jako k ústavní stížnosti - první strana by měla zaujmout natolik, aby "to bylo jasné".
Název: Re:Společné řízení a zásada absorpce
Přispěvatel: Číkus 26 Října 2022, 19:21:11
12.09.2022 doručeno usnesení NSS, které si mi dostalo do rukou až dnes.

1. NSS má za to, že Žalobce ve správní žalobce vytýkal porušení zásady absorpce až příliš stručně. Dle mého názoru je v pořádku, když to zmínil v žalobě pouze stručně a následně tento argument rozvinul v replice. Nebo snad ne?

2. Pokud NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, neměl vrátit SOP?

3. Má smysl podávat ústavní stížnost (případně nějaký jiný opravný prostředek; jaký?), když je to zdarma? Na druhou stranu už moc času na podání ústavní stížnosti nezbývá.