30kmhcz
Social networking => Nedopravní tématika => Téma založeno: mcsoap 24 Února 2019, 04:55:08
-
Zdravím fórum - moje kamarádka řeší exekuci. O probíhající exekuci nevěděla, na adrese kam soud doručoval nežila a dozvěděla se to až za pět minut dvanáct, když přišel zaměstnavateli dopis s žádostí o součinnost při srážkách ze mzdy.
Dluh činí asi 140 tisíc korun, její celková čistá mzda činí měsíčně asi 28 tisíc korun. Doporučil jsem kontaktovat advokáta a věc řešit, nestrkat hlavu do písku. Dlužnice bydlí v bytě se spolubydlícím, tomu jsem doporučil vše cenné z bytu odvést a k ostatnímu dohledat faktury. Nemám s exekucemi žádnou zkušenost, proto se ptám:
1. Chápu správně, že exekutor nemusí dlužníkovi sdělovat, v jakém rozsahu je exekuce vedena? Tedy že uplatnění srážek ze mzdy vůbec neznamená, že nemůže dlužníkovi zároveň zmrazit účet a ještě navíc se chystat mu vybílit byt?
2. Pokud se exekutor chystá k sepsání movitého majetku, tedy návštěvě a oblepení - platí, že pokud při první návštěvě nikdo neotevře, musí nechat na dvěřích varování, nebo může už napoprvé přijít se zámečníkem?
3. Pokud exekutor přijde se zámečníkem ale bez doprovodu PČR, je povinný (tedy dlužník) oprávněn zavolat PČR pouze proto, aby u toho byla? Je k tomu vůbec důvod?
4. Chápu dobře, že průběh úkonu lze nahrávat na videokameru bez svolení soudního exekutora, resp. vykonavatele pověřeného soudním exekutorem? (tady nevím, jestli jsem to napsal dobře :))
5. Pokud je spolubydlící přítomen a doloží například vlastnictví mixéru, rychlovarné konvice, nebo nábytku konkrétní fakturou vydanou na jeho jméno, kde je předmět uveden, stačí to k tomu, aby exekutor vůbec tento předmět neoblepil? Nebo se má spolubydlící připravit na to, že mu to exekutor všechno sebere a až potom musí poslat žádost o vyřazení předmětů z exekuce?
6. Je v pořádku exekutorovi zavolat na telefon a zkusit se domluvit? Podle jedné poradny je to zbytečné, protože exekutor zpravidla nekomunikuje, nemá k tomu ani povinnost, ani důvod.
Díky.
-
1. advokát ať prověří, zda je exekuce nařízena oprávněně. Tedy zda třeba někde není formální chyba.
2. exekutorovi sdělte, že nebudete dělat mrtvého brouka a máte zájem spolupracovat. Pak nabídne třeba splátkový kalendář. Ale pokud už má exekuci na mzdu tak bude spokojen.
3. mobiliární exekuce se dnes už moc nedělají, je s tím dost potíží.
4. větší riziko je, že exekutor sáhne třeba na penzijní nebo stavební spoření, takže krom úspor přijdete i o úroky a bonusy.
-
Ad 6) Řešil jsem exekuce několika zaměstnanců. Bezvýjimečně se jim podařilo s exekutorem rozumně domluvit. A i kdyby to s tím jedním konkrétním nemělo jít, předpokládám, že poplatek za jeden hovor kamarádku nezruinuje.
-
Zatím máme za sebou dvě konzultace se dvěma právníky, kteří se oba přímo zabývají exekucemi. Informace je taková, že proces exekuce musí být veden jaksi sériově, tzn. exekutor obhájí, že je potřeba dělat srážky ze mzdy a ty provede. A až když to nestačí, například když dluh je 200k a dlužník vydělává 12k hrubého a má na sobě dalších 10 exekucí, přistupuje exekutor k podání návrhu na zablokování prostředků na účtech a musí to obhájit právě třeba tím, že ze mzdy se ten dluh nepodaří umořit v rozumném čase. A až když ani to nestačí, přistupuje se k žádosti o povolení k sepsání movitého majetku dlužníka, nařizování prodejí nemovitostí a tak dále.
Exekutorský úřad v Litoměřicích má zjevně vlastní call centrum a po telefonu nic řešit nechce, takže tam hned dnes pojedeme. Úkol je převzít veškerou existující dokumentaci, kterou podle operátorky úřad má, ale nesdělí jinak, než poštou, až dlužnice dodá kontaktní adresu (na kterou se ptají v doručené výzvě), nebo osobně. Usoudil jsem tedy, že bude lepší se dostavit osobně a až na základě zjištěných informací poskytnout adresu a buď se připravit na nejhorší, nebo se smířit se srážkami.
Mám za to, že na úřadě exekutora lze pořizovat audiovideo záznam bodycamem, ale jistý si nejsem. Mám dva, jeden bude stealth. Pokud mě personál vyzve k přerušení záznamu, patrně vyhovím. Jednak potřebuju jejich součinnost a druhak si nejsem jist legislativou v případě v podstatě soukromého subjektu, který je nějak zvláštně zmocněn státem srát lidi.
Osobní poznámka, zatím tedy nemůžu říct, že by exekutorský zákon, nebo celý ten proces, byl nějak výrazně nefér. Délka celého procesu, než skutečně dojde na nějaké exekuce, je neuvěřitelně dlouhá a dlužník má nespočet možností ten problém řešit. V tomto případě bych snad jen doplnil nějakou brzdu v podobě přerušení doručování fikcí například ve fázi, kdy už původní věřitel dluh prodal, vymahač už vyčerpal možnosti jak dluh legálně vymoci, podal žádosti o nařízení exekuce a věcí se začal zabývat soud (to může být klidně i rok od chvíle, kdy dluh vznikl). V ten okamžik bych do zákona dal nějakou podmínku, že exekutor, nebo přímo ten aktuální věřitel by měli dodat důkaz, že dlužník o celém problému skutečně ví. Například videem, že se na adrese zdržuje, nebo nějakým jiným důkazem, že byl kontaktován a že má důvod se domnívat, že vznikla závažná situace, kterou je potřeba řešit. Pouhé přestěhování dlužnice z jednoho bytu do jiného totiž stačilo k tomu, aby se z 40 tisíc dluhu stalo 140 tisíc dluhu, protože celý ten proces, ač trval dlouho a ač byly v každé fázi odesílány dopisy s žádostmi a výzvami k součinnosti, směřoval do hluchého konce a to nikoho nezajímalo.
-
Někde v příběhu se objevil dokument "Vyrozumění o zahájení exekuce" , spojené obvykle s Výzvou ke splnění vymáhané povinnosti. Od data doručení tohoto dokumentu běží lhůta 30 dnů, kdy lze dosti věcí udělat - zejména požádat o odklad, pokud jsou nějaké spory v oblasti doručování, případně dobrovolně splnit, což má za následek snížení odměny exekutora o 50% u peněžité pohledávky. Součástí bývá poměrně obsáhlé poučení o možnostech povinného. Třeba jste pořád v této 30-denní lhůtě a lze ušetřit náklady.
Jinak exekuční řád - § 58 a 59, popisující způsoby a posloupnost provádění exekuce.
-
... protože celý ten proces, ač trval dlouho a ač byly v každé fázi odesílány dopisy s žádostmi a výzvami k součinnosti, směřoval do hluchého konce a to nikoho nezajímalo.
Při pomoci jednomu člověku s protiprávní exekucí jsem nabyl prakticky 100% jistoty, že pracovnice jednoho nejmenovaného soudu aktivně spolupracují s exekutorem a vyhledávají možnosti jak zasílat pohledávky na adresy kde dojde k fikci. Bylo totiž divné, že exekuční titul byl vymáhacím oddělením 2x poslán tvrdošijně na jedinou z několika adres ve spise, na které nikdy adresát poštu nepřijímal. Přitom následně mu bylo tím samým soudem doručováno na různé jiné adresy. Nakonec to bylo sraženo tím, že v době odesílání měl dlužník už asi měsíc zřízenou a aktivovanou DS a naštěstí pro dotyčné pracovnice se to tím spláchlo. Jinak jsem byl připraven je v tom pěkně pokoupat a když jsem byl nahlížet do spisu, tak se jim evidntně třásly nohy.....
...zatím tedy nemůžu říct, že by exekutorský zákon, nebo celý ten proces, byl nějak výrazně nefér....
...Pouhé přestěhování dlužnice z jednoho bytu do jiného totiž stačilo k tomu, aby se z 40 tisíc dluhu stalo 140 tisíc dluhu...
Aha a to Vám přijde fér. Vidíte tam snad nějakou mravenčí práci exekutora v hodnotě 100 000 CZK směřující k vymožení dluhu mimo mechanické odesílání nějakých dopisů o kterých ví že se k adresátovi nedostanou ? !!!!
Tohle je to na čem exekutoři nehorázně a nemravně vydělávají. To by se mělo řešit místo nesmyslného oddlužování, na kterém prodělají pouze věřitelé, zatímco exekutoři se budou beztrestně pakovat dál.
Jo a ještě perlička k výše popsanému případu - na začátku bylo nutno zaplatit 2000 jistinu exekutorovi při podání námitky a následně 2000 dlužné částky věřiteli, protože titul byl nahlédnutím do spisu doručen. Následně asi po třech měsících soud rozhodl, že exekuce nebyla oprávněná a že tedy jistina má být vrácena a odměna exekutorovi se platit nebude. Trvalo 18 měsíců a několik upomínek než se exekutor uráčil ty 2000 vrátit.....
-
Aha a to Vám přijde fér. Vidíte tam snad nějakou mravenčí práci exekutora v hodnotě 100 000 CZK směřující k vymožení dluhu mimo mechanické odesílání nějakých dopisů o kterých ví že se k adresátovi nedostanou ? !!!!
Je možné, že tomu nerozumím správně, ale podle mě to není celé odměna exekutorovi. V dokumentech je celkem hustě rozepsáno, kolik peněz je za co. 40 tisíc byla základní jistina, která měla jít bance. Ta si k tomu napočítala úroky z prodlení a takové ty SMSky za 500 s upomínkami, udělalo to dohromady asi 55. Pak si to koupil vymahač a ten k tomu začal pálit kromě nějakých fixů ještě další úroky. Tohle celé běželo několik let, zatímco povinnému (tedy dlužnici) neustále chodila pošta, od banky, od vymahačů, později od soudu. Další částka jsou výdaje za ten soud a až pak, když to soud posvětí, naskakuje ještě odměna exekutorovi. Čili není to tak, že by se z dluhu 40k zcela najednou a neočekávaně stalo 140k - naskakuje to postupně a snad v každý jeden okamžik má dlužník šanci do toho vstoupit a domluvit si urovnání, které je pro něj schůdné a zamezí dalšímu narůstání dluhu.
Zjištění z osobního setkání: Litoměřice jdou automaticky po všem. Podle té sekretářky, která tam tu agendu vyřizuje (k exekutorovi se ani nejde dostat) opravdu platí, že pokud u částky 140 tisíc je exekuce na mzdu třeba jen 3 nebo 4 tisíce, tak jde exekutor automaticky po všem. Pokud bude ale měsíční splátka tak, aby se celý dluh umořil zhruba za rok, je o čem jednat, ale pořád tam bude exekuce na účet v bance. Pakliže je povinný kontaktní a spolupracuje, je možné domluvit si splátkový kalendář. Pokud tedy ze mzdy proběhne exekuce třeba 14 tisíc a povinný je schopen třeba další 3 tisíce měsíčně splácet navíc "na dobré slovo," je možné, že exekutor odsouhlasí "rozmražení" bankovního účtu povinného. Jsme tedy na dobré cestě vyhnout se exekuci "mobiliárního majetku." Za mě tedy stále platí, že je určitě dobře ihned jednat. V pátek se to začlo poprvé řešit, protože zaměstnavatel dostal výzvu k součinnosti při srážkách ze mzdy. V pondělí už jsme v Litoměřicích a koncem týdne už nejspíš bude existovat nějaký deal mezi povinnou a exekutorem. Je to celkem přímočaré.
Současný úkol je tedy instruovat zaměstnavatele ihned vyplnit lejstra a spolupracovat se srážkou ze mzdy. Zároveň povinná musí dodat exekutorovi plnou moc s mým jménem a ověřeným podpisem, protože povinná je cizinka, nemluví Česky a v Litoměřicích nikdo cizí řečí nemluví. Pokud se s ní nemohou domluvit Česky, tak je domluva nezajímá. Jakmile se skrze mě stane povinná kontaktní, jsou ochotni jednat.
-
. Čili není to tak, že by se z dluhu 40k zcela najednou a neočekávaně stalo 140k - naskakuje to postupně a snad v každý jeden okamžik má dlužník šanci do toho vstoupit a domluvit si urovnání, které je pro něj schůdné a zamezí dalšímu narůstání dluhu.
.
tím jste krásně vystihl celý problém s oddlužením
jakmile je legální, že "poplatky" zdvoj a více násobí pohledávku, tak se z toho nikdy rozumně nevymotáme
-
. Čili není to tak, že by se z dluhu 40k zcela najednou a neočekávaně stalo 140k - naskakuje to postupně a snad v každý jeden okamžik má dlužník šanci do toho vstoupit a domluvit si urovnání, které je pro něj schůdné a zamezí dalšímu narůstání dluhu.
.
tím jste krásně vystihl celý problém s oddlužením
jakmile je legální, že "poplatky" zdvoj a více násobí pohledávku, tak se z toho nikdy rozumně nevymotáme
Rozumím, ale zároveň se ptám - dluh začíná na 40k, které reálně ten člověk nezaplatil. Smluvně tam nabíhá pokuta, která se řídí pravidly, se kterými dlužník souhlasil. Ve výsledku někdo musí chodit na poštu, chodit k soudu, platit si advokáta, který ho při vymáhání u soudu zastupuje, platit kolky, najmout exekutora, a moje nejoblíběnější - dlužníkovi se dá zaplatit i daň z příjmu na tom dluhu :) Jako upřímně, když vidím jak dlouhým procesem to prošlo, jak dlouho to trvalo a kolik lidí v tom figurovalo, tak mi ta částka ještě přijde dost nízká. Dokonce úrok z prodlení reguluje zákon.
Chci tím říct, že třeba v Británii je situace jiná. Dávat dluhy k soudu je tak zdlouhavé a nákladné, že musíte mít dluh ve stotisících, aby to za to stálo. Ve výsledku pak dlužník přijde za vymahačem, který dluh koupil, domluví se na splátce 10 procent původního dluhu (vymahač dluh koupil třeba jen za 5 procent) a tím se celý dluh zamázne. Je zjevné, že tam chybí ta pevná ruka státu, která je v ČR věřitelům levně dostupná.
Jestliže říkáte, že vám vadí, že se z dluhu stane dvoj, nebo trojnásobně vyšší částka při exekuci, tak ale musíte rovněž pochopit, že právě ryk dlužníků, kteří volají po zásahu státu, celý ten proces prodražuje. Každý jeden krok vymáhání pohledávky se řídí dost složitou legislativou a každej prd v tom procesu má vlastní zákon. Mandatorně se do toho vymáhání musí zapojit tolik lidí, že někdo jim tu práci zaplatit musí - dlužník. Holt voliči volali po regulaci dluhů státem, tak stát reguluje. Co si volič naporoučel, to má.
-
Já stále nevidím, za co ty poplatky jsou. V tom případě co jsem řešil já to bylo takto :
- Jistina ... 2 000,00 Kč (dlužná částka)
- Odměna exekutora +21% DPH ................................................................. 3 630,00 Kč (15% z jistiny nejméně však 3000 bez DPH)
- Náhrada za hotové výdaje + 21% DPH (prozatím vyčísleny k 2.5.2016) ......... 5 203,00 Kč
- Pohledávka (2 000,00 Kč)+ příslušenství (8 833,00 Kč ) činí .......... 10 833,00 Kč
Hotové výdaje nebyly specifiovány a protože věřitelem byl soud, tak se exekutor odměny i nákladů dobrovolně vzdal a tím pádem rozpis nákladů nebyl nikdy doučen (to by asi musel udělat až na konečném zůčtování exekuce)
Jediné co za těch 5203 CZK vč. DPH bylo to, že exekutor vyhedal v registru obyvatel dlužníka a do jeho datové schránky poslal nějakým programem vygenerované cancy o exekuci. Pochybuji o tom, že to vůbec rukama exekutora prošlo , spíše to udělaly jeho sekretářky.
Odměna 3000 je za nic.
Takto sestavené exekuce jsou spíše torturou dlužníka a svatým grálem pro exekutory než čímkoliv jiným.
-
Aha a to Vám přijde fér. Vidíte tam snad nějakou mravenčí práci exekutora v hodnotě 100 000 CZK směřující k vymožení dluhu mimo mechanické odesílání nějakých dopisů o kterých ví že se k adresátovi nedostanou ? !!!!
Tohle je to na čem exekutoři nehorázně a nemravně vydělávají. To by se mělo řešit místo nesmyslného oddlužování, na kterém prodělají pouze věřitelé, zatímco exekutoři se budou beztrestně pakovat dál.
Rozlišujte odměnu za exekuční činnost od vlastní pohledávky. Exekutor obdrží "na stůl" od věřitele pohledávku, tvořenou vlastní jistinou a též těmi uvedenými pokutami, penále, náklady na upomínky atd. Sám exekutor je v účtování náhrady vázán vyhláškou 330/2001, kdy účtuje:
- odměna za exekuci 15% při pohledávce do 3 mil. Kč - min. 2000,- Kč.
- náhrada hotových výdajů - 3500 Kč paušál u těch případů, kdy jak uvádíte "mechanicky odesílá nějaké dopisy". Při překročení musí prokázat. Dále znalecké posudky + jízdné (u složitých věcí)
- náhrady za ztrátu času - 500 Kč za jednu cestu (pokud někam jede) + 50 Kč za započatou čtvrthodinu.
- náhrady za doručení písemnosti - poštovné + 50Kč paušál.
Ke všemu DPH. Nicméně dle § 11 vyhlášky 330/2001 - v případě dobrovolného splnění do 30 dnů od doručení výzvy se odměna snižuje na 50%. Pokud je tedy v příběhu něco nemravného, pak mi přijde, že to nejsou náklady exekuce.
Můj osobní reálný příklad starý 2 měsíce, kdy jsem musel žalovat Travel servis, který odmítá poskytovat kompenzaci za zpožděný let dobrovolně.
Původní pohledávka 400 Euro - při kursu v době letu 10.356,- Kč v září 2017.
Úrok z prodlení - 1.043,- Kč - úroková sazba 8,05%
Náklady advokáta na podání žaloby: 5.747,- Kč (v tom 2,5 úkonu á 1540+ 3 krát paušál 300) + DPH.
Soudní poplatek 1.000,- Kč.
Celkem tedy pohledávka přisouzená soudem - 18.146,- Kč - Travel sabotoval rozsudek, tedy předáno exekutorovi.
Náklady exekutora - protože Travel nyní již plnil dobrovolně ve lhůtě 30 dnů:
- 50% odměny - 1365 Kč
-50% paušálu na hotové výdaje: 1750,- Kč
DPH - 654,- Kč.
Celkem exekutor - 3769,- Kč. Což je mimochodem výrazně méně, než advokát za podání v podstatě formulářové žaloby.
Stát si z toho užral ve formě DPH 997 + 654 = 1651,- Kč.
Můj dlužník - tedy Travel, házel bobek na úhradu kompenzace. Soudní řízení na OS Pha6 trvalo od podání žaloby do vyznačení právní moci rozsudku 360 dnů - přičemž jak dlužník, tak soud využívali příslušné lhůty na maximum. Světlý okamžik nastal, jakmile byl exekutor soudem pověřen - měl peníze na svém účtu do 15 dnů.
Problémy s neochotou dlužníků případně s doručováním moc nejde přičítat na vrub exekutora.
-
Dobře -tady se pohybujeme v řádech do 10000 CZK a i když se zatnutými zuby si dokážu i tu odměnu toho advokáta představit jako reálnou. Ale chtěl bych vidět jak vynaložil kdokoliv v tom původním případě účelně 100000 na to aby přiblížil vymožení dluhu....ne vážený pane, zde se (v mnoha případech) naopak účelově zneužívá institutu fikce doručení k IMHO velmi nemorálnímu obohacení.
-
Ale chtěl bych vidět jak vynaložil kdokoliv v tom původním případě účelně 100000 na to aby přiblížil vymožení dluhu....
Ale problém je, že těch 100000 Kč naprosto nemusí splňovat kritérium "účelně vynaložený náklad".
Nejsme ve sporu, že je důvodné pochybovat o přiměřenosti příslušenství 100 tis. Kč k původnímu dluhu 40 tis. Kč. Dokonce bylo smyslem řady "obchodníků" najít cestu, jak učinit z klienta delikventa, protože zisk byl generován výhradně z různých sankčních plateb. Ale to je oblast "exekučního titulu". Ale původní vlákno bylo o provedení exekuci a nadále zastávám názor, že to je oblast v tuto chvíli řešená poměrně otevřeným a srozumitelným způsobem.
-
Smím-li k tomu něco dodat, v lamentování na růst neřešeného dluhu mícháte nejen jablka a hrušky, ale i objekty zcela mimo říši ovoce. Exekuční byznys je jen špičkou ledovce, ladit jeho parametry (zejména nastavení odměn) se podobá pověstnému šoupání postelí v nefungujícím bordelu. Asi by mi dávalo větší smysl konstruovat odměnu se silnější vazbou na konkrétní úkony, případně má-li jít jen o funkci vymáhané částky, tak s mnohem výraznější a dřívější degresí než od 3 mega, ale základní problém je úplně jinde. Je-li někdo pobouřen, že v konkrétním případě inkasoval exekutor cca 5000 Kč za triviální administrativní úkon, tak je třeba vzít v úvahu, že takto jsou zaplaceny i náklady třeba na 20 dalších podobných úkonů vůči jiným dlužníkům, ve kterých řízení nepovede k vymožení byť jediného haléře. Fakticky tedy malá část dlužníků, u kterých ještě je z čeho brát, hradí náklady za ty ostatní - což je nepochybně naprosto zvrácené, ale neexistuje žádné jednoduché řešení a k tomu nikoliv jednoduchému není v Kocourkově vůle ani odvaha.
-
Asi by mi dávalo větší smysl konstruovat odměnu se silnější vazbou na konkrétní úkony, případně má-li jít jen o funkci vymáhané částky, tak s mnohem výraznější a dřívější degresí než od 3 mega ... ale neexistuje žádné jednoduché řešení a k tomu nikoliv jednoduchému není v Kocourkově vůle ani odvaha.
Dovolil bych si zmínit alternativu v podobě systému, který funguje v UK. Rozdíl je v tom, že dostat pohledávku před soud je extrémně zdlouhavé a nákladné. V praxi tedy dluhy řekněme do 300 tisíc končí u vymahačů, kteří je koupí za zlomek původní hodnoty a domluví se s dlužníkem na splátce například jen 10 procent původního dluhu bez přirážek. V podstatě jakmile se vypaří ta možnost věřitele dobrat se relativně levně podpory od státu ve formě legitimizace násilí, tak se celá hra změní a role se otočí. Zatímco dlužník v Česku žadoní u exekutora ze plexisklem v kabince 1x1 metr jako někde na příjmu v koncentráku, v Británii vymahači žadoní u dlužníků, aby zaplatili alespoň něco. Zákon totiž reguluje i to, jak moc může věřitel dlužníka otravovat. Na rovinu říkám, že to co jsem viděl v Británii mě přimělo se zamyslet nad tím, jaktože ten systém ještě nezkrachoval. Spolubydla se v podstatě živil krádežemi peněz od bank ve formě různých bankovních podvodů a vydělával si tím víc, než já.
V podstatě jsou obě popsaná řešení extrémy a mají společné akorát to, že stát se snaží celý proces nějak regulovat a v průběhu z toho udělá nepoužitelnou hydru, která znevýhodňuje obě strany. V Británii je tedy nevýhodné půjčovat peníze a banky jsou sanovány vrtulníkovými penězi ze státních tiskáren, v Česku jsou zase dlužníci banálních částek sedřeni na kost přehnaným příslušenstvím k dluhům.
Jednoduché řešení to má - zcela zrušit roli státu ve věci vymáhání dluhů. Zjevně to nefunguje.
-
Je tam jeden jedinej hlavní rozdíl: fikce doručení (+fikce náhradního vhození).
V UK mu to musí prokazatelně dát do pazoury (foto/videodokumentace, svědci, podpisy…). Tady si může kdo chce doručovat skoro kam chce.
Jo a úplně jinde je eště exekuce od daňovejch orgánů, ty prostě hrábnou do účtu a vyser si voko, ovčane.
-
Jo a úplně jinde je eště exekuce od daňovejch orgánů, ty prostě hrábnou do účtu a vyser si voko, ovčane.
Říká se tomu přednostní exekuce a týká se to dluhů na daních, alimentech a tak :)
-
Dovolil bych si zmínit alternativu v podobě systému, který funguje v UK. Rozdíl je v tom, že dostat pohledávku před soud je extrémně zdlouhavé a nákladné. V praxi tedy dluhy řekněme do 300 tisíc končí u vymahačů, kteří je koupí za zlomek původní hodnoty a domluví se s dlužníkem na splátce například jen 10 procent původního dluhu bez přirážek.
Vytvořit velké bariéry přístupu k soudu a nedat k dispozici jiný mechanismus je opačný extrém a taky nefunguje, jen generuje bezpráví jinde (především na straně některých věřitelů). Další nepříliš funkční model se praktikuje v USA - na první pohled vypadá podobně tomu v UK, ale protože bariéra přístupu k soudu je reálně nesrovnatelně menší (s ohledem jak na stav soudní soustavy, tak trh advokátních služeb), sice obvykle není problém se domoci skutečného práva, ale v tamních podmínkách neprolomitelný princip, že každá strana si nese své náklady a nic se nenahrazuje, láká různé šmejdy, kteří žalují naprosté ptákoviny, ale statisticky se jim to vyplatí, protože řada jejich obětí se z pragmatických důvodů dohodne. Naopak pozitivní inspiraci lze hledat např. v Německu, ale není snadno přenositelná, protože nestojí na jedné či několika málo geniálních myšlenkách, spíše celkovém pečlivém domyšlení a vyladění systému.
K alespoň částečnému narovnání Kocourkovské reality jsou nezbytné 2 kroky. 1) Zrušit fikci doručení (náhradní doručení) v současné podobě. 2) Začít velmi diferencovat, komu a za jakých podmínek stát ochranu jeho práv (čti vymáhání jeho pohledávek) poskytne. Klasicky v případě podnikatelského poskytování úvěrů není důvod umožnit bez jakýchkoliv bariér na straně věřitele vymáhat kromě jistiny i její extrémní navýšení o nejrůzněji konstruované příslušenství a paušalizované (realitě zcela neodpovídající) náklady, či dokonce podporovat šmejdy, jádrem jejichž obchodního modelu není poskytovat úvěry, které v co největší míře budou spláceny řádně (tedy zisk bude věřiteli plynout výhradně ze sjednaných úroků), ale kterým jde právě o co nejvyšší míru delikvence, umělého navýšení dluhu a v konečném důsledku vygenerování ekonomické zombie a částečného přesměrování jejích sociálních dávek do vlastní kapsy. Bohužel bod 1) je zcela neprůchozí, protože státní správě i napříč spektrem v politické reprezentaci vládne neotřesitelná víra, jak se to skvěle osvědčilo. Bod 2) by politicky průchozí za určitých podmínek byl, ale nikdo na to nemá koule, mnohem pravděpodobněji se půjde cestou navyšování bariér (zvyšování SOP, advokátní přímus) a samozřejmě vymýšlením nových nefunkčních regulací.
-
No hlavně jak jsem pochopil, tak se zhlédli v institutu oddlužení, který postihne především věřitele.
-
Oddlužení v dosavadní podobě je jen podvod na druhou. Klasický tuctový případ vypadá tak, že na začátku je obvykle nějaký normální dluh, např. za nájem, energie, nějaký nečekaný výdaj domácnosti atp., který dlužník nezvládá řádně platit, přičemž o míře odpovědnosti dlužníka lze diskutovat (doporučení vytvářet dostatečnou rezervu či být rozsáhle pojištěn jsou v kontaktu s realitou často poněkud hraběcí). V civilizovaném systému by taková situace byla řešitelná bez zbytečné eskalace. Kritickým okamžikem v příběhu je pak moment, kdy dlužník pro nedostatek finanční (a mnohdy i jiné) gramotnosti, případně z jiných hloupých pohnutek, místo jednání s původním věřitelem začne vytloukat klín klínem a bere si různé podivné nebankovní půjčky a úvěry. Ty velmi rychle narostou do obludných rozměrů, a jakmile se dílčí dluhy překlopí do fáze vymáhání, vrhnou se na dlužníka jako další mrchožrouti v řadě pochybní poskytovatelé oddlužení, kteří mu za nemalý poplatek „zpracují“ prefabrikovaný insolvenční návrh stojící výhradně na fiktivní smlouvě o důchodu, podle které se nějaký příbuzný dlužníka zaváže platit mu měsíčně přesně tolik, aby to stačilo na 30 % pohledávek (reálně je zdroj peněz různý, někdy opravdu od rodiny, často z nepřiznaných či jiným způsobem šedých příjmů dlužníka).
Výsledná bilance tedy vypadá tak, že nejdřív jednou sviňárnou dluh fiktivně naroste a pak srovnatelnou sviňárnou ze strany dlužníka (za významné asistence „poskytovatelů“) je věřitel krácen, přičemž oběma těmto procesům je ze strany státu a jím tvořené legislativy poskytnuta ochrana a značná část „obratu“ skončí úplně zbytečně kromě kapes již zmíněných parazitů též u státu (např. na soudních poplatcích), jako odměna insolvenčního správce a dalších zůčastněných osob atd.
Aktuální novela, podle které má být lehce modifikován režim oddlužení, neřeší vůbec nic, je třeba řešit sviňárnu číslo 1, nikoliv ladit parametry kompenzující sviňárny číslo 2.
[...] který postihne především věřitele.
To je téměř přesná analýza, pokud by bylo zdůrazněno, že nejvíc postihne poctivé věřitele. Klíčoví stakeholdeři v celém procesu jsou především zmínění paraziti, a dynamiku chystaným změnám dává především konkurenční boj mezi nimi (momentálně největší tenze je asi mezi exekutory a insolvenčními správci). Dlužníkům to moc nepomůže ani neuškodí, nejvíc to odnesou právě poctiví věřitelé, kteří se konkurenčního mrchožroutského boje neúčastní.
-
Klasický tuctový případ vypadá tak, že na začátku je obvykle nějaký normální dluh, např. za nájem, energie, nějaký nečekaný výdaj domácnosti atp., který dlužník nezvládá řádně platit, přičemž o míře odpovědnosti dlužníka lze diskutovat (doporučení vytvářet dostatečnou rezervu či být rozsáhle pojištěn jsou v kontaktu s realitou často poněkud hraběcí). V civilizovaném systému by taková situace byla řešitelná bez zbytečné eskalace. Kritickým okamžikem v příběhu je pak moment, kdy dlužník pro nedostatek finanční (a mnohdy i jiné) gramotnosti, případně z jiných hloupých pohnutek, místo jednání s původním věřitelem začne vytloukat klín klínem a bere si různé podivné nebankovní půjčky a úvěry.
Ve všech případech, se kterými jsem se setkal, se stalo přesně to, co píšete. Na začátku byla pračka a dovolená, na konci dluh ke dvěma milionům. K té míře odpovědnosti dlužníka konstatuji, že byla ve všech mně známých případech na stejné úrovni jako finanční gramotnost - nulová. Doplnil bych, že dlužníci se situaci shodně rozhodli řešit prokrastinací - doufajíce, že se na ně zapomene nebo (a to je moment, který mě vždy znovu šokuje) že to za ně někdo (stát) nějak vyřeší.
Ve starém Římě se takové osoby obvykle dostaly do mancipia věřitele. Po mém soudu (vycházím pouze z případů, které znám) by nemalé procento dlužníků - zcela neschopných řešit své vlastní problémy - i v dnešní době uvítalo status (polo)otroka, protože s ním podvědomě beztak léta žijí a takový status by jim pomohl zbavit se problémů spojených s nutností nést následky svých vlastních rozhodnutí.
-
On je ten systém naprosto na hovno ze všech stran.
Řeším teď problém z druhé strany, i když valná část je taky daná ne zrovna ideální gramotností a hlavně laxností, ale stejně. Známá nalila míč do nějaké investiční firmy co to pak údajně měla dát do fondů bytové výstavby. Nějakou dobu chodily výnosy, pak nic. V takovým případě jak se přestance firma ozývat a odpovídat se nějakou dobu nic neděje, člověk neví kam se vlastně obrátit. Mezitím, zdá se, sami zaměstnanci (nevim jestli to je šméčko, prachy jako spolumajitelé vytunelovali a zametají za sebou, nebo to jsou reální zaměstnanci co nedostali veyplatu) podali návrh na insolvenci. Nikdo nikomu nic neřekne, i když insolvenční správce musí mít seznamy klientů, na všechny se kašle, soud to zveřejní vyhláškou v rejstříku. Poškození se sami musí v docela krátkým termínu ozvat (30 dní), jinak se už pravděpodobně nikdy k ničemu nedoberou.
-
On je ten systém naprosto na hovno ze všech stran.
... reální zaměstnanci .. podali návrh na insolvenci...
jestli si to dobre pamatuji, je insolvence podana zamestnanci zdarma, ostatni musi za navrh platit ... takze bych se ani nedivil kdyby se objevili pripady kdy je to 'domluvene' ...
-
Pěkný. To smrdí až za roh, že někdo taky nepodal oznámení, tady jde nejspíš o pár desítek milionů, podle toho, esli za tou firmou nějaký ty investice zbyly a jenom se prostě dostala do platební neschopnosti, nebo to byla jenom bouda a od začátku rovnou podvod. Bože můj, a do tohodle lidi pošlou svoje „životní úspory“ :-\