30kmhcz
Ukončené případy => Rychlost => Téma založeno: kdo 01 Února 2022, 09:58:39
-
Dávám k dispozici přiložené rozhodnutí, kterým MD nepřímo poskytuje návod, jak postupovat minimálně vůči MHMP ve věci přestupku provozovatele.
Věc je zatím stále živá, neboť ji MHMP den po doručení žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti sloučil s jinou věcí (s podobným průběhem). I proto téma zakládám mimo zvědavé oči úřednictva, zejména však jde o to, že postup posvěcený MD je poměrně široce aplikovatelný, a to i v rámci žádostí o přezkum v případech, kde MD není odvolacím správním orgánem.
Text odvolání byl přibližně následující:
Odvolání proti správnímu rozhodnutí
I.
Dne XXXXXX bylo odvolateli prostřednictvím systému datových schránek doručeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, oddělení přestupkového řízení (dále též jen „správní orgán prvního stupně“) č. j. XXXXXX ve věci vedené pod spis. zn. XXXXXX ze dne XXXXXX (dále též jen „napadené rozhodnutí“) s tím, že odvolatel jako provozovatel vozidla v rozporu s ust. § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPPK“) údajně nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, přičemž popsané jednání správní orgán prvního stupně posoudil jako přestupek dle § 125f odst. 1 ZPPK (bez identifikace formy zavinění, s ohledem na existující prejudikaturu Nejvyššího správního soudu však zřejmě z nedbalosti), za což byl odvolateli uložen peněžitý trest, resp. pokuta ve výši 2.500,- Kč a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.
Proti shora odkazovanému rozhodnutí tímto podává odvolatel toto
ODVOLÁNÍ,
a to v plném rozsahu napadeného rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí spočívá na nesprávně a neúplně zjištěném skutkovém stavu, na nesprávném právním posouzení věci, a je rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť správní orgán prvního stupně se nevypořádal řádně s námitkami uplatněnými odvolatelem před vydáním rozhodnutí.
Toto odvolání je podáváno v zákonné lhůtě 15 dnů v souladu s poučením v rozhodnutí obsaženém a s ust. § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SprŘ“).
II.
V průběhu ústního jednání účastník řízení uvedl, že v rozporu s ust. § 79a ZPPK nebylo prokázáno, že měření rychlosti jím provozovaného vozidla bylo provedeno na základě Městskou policií hl. m. Prahy zaslaného plánu měření rychlosti Policií ČR (dále též „PČR“), jak vyžaduje souhlas PČR s měřením. K této námitce odvolatele správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí stroze uvedl irelevantní tvrzení, že „měření bylo provedeno plně v souladu s ust. § 79a zákona a součástí spisové dokumentace je a byla i dne kdy se konalo ústní jednání písemnost č. j. KRPA-212599-5/ČJ-2019-0000DI,“ a tedy námitku odvolatele vznesenou v průběhu řízení nevypořádal.
§ 79a ZPPK zní: „Za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.“ Z gramatického výkladu tohoto ustanovení zcela mimo jakoukoli pochybnost vyplývá, že obecní policie (v dané věci Městská policie hl. m. Prahy) je oprávněna provádět měření pouze se souhlasem PČR a v součinnosti s ní. Souhlas s měřením, jenž PČR vyslovila v přípisu č. j. KRPA-212599-5/ČJ-2019-000DI, explicitně stanoví podmínku součinnosti (a tedy zároveň i podmínku souhlasu s měřením rychlosti obecní policií) v poslední větě, jež zní: „Současně Vás i nadále žádám, z důvodu zajištění požadované součinnosti s Policií ČR, o zasílání plánů měření rychlosti.“ Je nabíledni, že pokud správní orgán prvního stupně nedisponuje plánem měření rychlosti, jenž se vztahuje k času a místu, kde byla změřena rychlost vozidla provozovatele, odeslaným řádně obecní policií PČR (z důvodu procesní opatrnosti odvolatel zdůrazňuje, že tento plán ani informace o jeho odeslání není součástí spisového materiálu), nemůže správní orgán prvního stupně prokázat, že bylo měření provedeno v souladu se zněním souhlasu PČR, jímž byla obecní policie povinna se řídit. V souladu se zásadou materiální pravdy byl správní orgán prvního stupně povinen soulad měření s obsahem souhlasu PČR (a tedy i s ust. § 79a ZPPK) zkoumat a prokázat. Samotné tvrzení správního orgánu prvního stupně, že souhlas PČR existuje a je součástí spisu, není vypořádáním námitky odvolatele, který existenci souhlasu nikdy nezpochybňoval – na rozdíl od existence plánu měření, jenž je mimo jakoukoli pochybnost podmínkou zákonnosti měření prováděného na základě shora uvedeného podmíněného souhlasu PČR.
Odvolatel konstatuje, že není-li správní orgán prvního stupně schopen soulad měření se souhlasem PČR prokázat doložením plánu měření včetně potvrzení o jeho odeslání či doručení PČR, je povinen výstup měření považovat za nezákonně získaný (a tedy procesně nepoužitelný) důkaz a správní řízení proti odvolateli zastavit, neboť správním orgánem prvního stupně tvrzený skutek se nestal. V této souvislosti odkazuje odvolatel i na rozsudek NSS č. j. 6 As 53/2019-41 ze dne 2. 10. 2019, jehož právní věta zní: „Soudy a správní orgány při posuzování dopravních přestupků a při zkoumání oprávnění obecní policie k měření rychlosti ve smyslu § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích shromažďují podklady prokazující naplnění tam uvedené podmínky, např. dohodami mezi Policií ČR a obecní policií, případně stanovisky Policie ČR.“
III.
Zveřejnění informace o umístění měřících zařízení provozovaných obecní policií na komerčním webu (jehož provozovatelem je FTV Prima), a to bez jakékoli autorizace ze strany Městské policie hl. m. Prahy, na něž se odvolává správní orgán prvního stupně v bodě 5) na str. 3 napadeného rozhodnutí („Seznam umístění automatizovaných technických prostředků na území Hlavního města Prahy, veřejně dostupný na webových stránkách: htts://www.autosalon.tv/novinky/ridicuv-chleba/v-praze-jsou-desitky-kamer-mericich-rychlost-mame-pro-vas-jejich-prehled. Ze seznamu umístění automatizovaných technických prostředků na území Hlavního města Prahy, zveřejněného na veřejně dostupných webových stránkách vyplývá, že byla splněna povinnost stanovena v ust. § 24b odst. 2 zákona o obecní polici, která říká, že pokud zřídí obecní policie k pořizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamů z míst veřejně přístupných stálé automatické technické systémy, je povinna informace o zřízení takových systémů vhodným způsobem zveřejnit.“), nelze považovat za splnění povinnosti obecní policie dle odkazovaného ustanovení § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, neboť se nejedná o zveřejnění „vhodným způsobem“. Zveřejnění informace je totiž takto zcela mimo vliv subjektu povinného informaci zveřejnit a daná informace může být kdykoli a de facto zcela libovolně změněna, doplněna či odstraněna na obecní polici nezávislým provozovatelem webových stránek (komerční společností FTV Prima). Této skutečnosti si samozřejmě musí být vědom i potenciální příjemce takové informace. Odvolatel tak má za to, že podmínka zveřejnění informace o umístění automatických technických systémů provozovaných obecní policií vhodným způsobem splněna nebyla, a tedy jsou důkazy poskytnuté Městskou policií hl. m. Prahy ve správním řízení proti odvolateli procesně nepoužitelné.
IV.
Odvolatel se správním orgánem prvního stupně v šetření přestupku spolupracoval a poskytl zcela jednoznačným způsobem určenou totožnost řidiče, který se měl údajného protiprávního jednání dopustit. Správní orgán prvního stupně vyzval řidiče k podání vysvětlení, aniž by proti němu zahájil správní řízení. Řidič na předprocesní výzvu reagoval sdělením, jež mj. obsahuje text „... jsem velmi pravděpodobně řídil“. Správní orgán prvního stupně sdělení řidiče nesprávně vyhodnotil tak, že řidič neví, zda řídil (viz str. 4 napadeného rozhodnutí), následně na zahájení správního řízení proti řidiči rezignoval, čímž dle právního názoru odvolatele správní orgán prvního stupně nedostál povinnosti provést kroky nezbytné ke zjištění osoby pachatele skutku dle § 125f ZPPK. Odvolatel zdůrazňuje, že samotná skutečnost, že jím označený řidič rovnou neodmítl možnost, že vozidlo odvolatele řídil, je pro správní orgán prvního stupně stejně dostatečnou indicií k zahájení správního řízení, jako kdyby se řidič doznal, neboť ani výslovné doznání řidiče učiněné před zahájením řízení by správní orgán nemohl v následném řízení použít jako důkaz, ač je správní orgán prvního stupně zřejmě přesvědčen o opaku, když na konci str. 5 napadeného rozhodnutí uvádí tuto ničím nepodloženou spekulaci: „Sdělení řidiče je formulováno tak, aby mu samotnému správní postih za přestupek řidiče nemohl hrozit, a současně mohlo být provozovatelem vozidla poukazováno na to, že správnímu orgánu sdělil identifikační údaje k osobě řidiče, a ten se dle jeho názoru nedostatečně zabývá jeho „usvědčením“ ze spáchání přestupku řidiče.“ Na okraj odvolatel doplňuje, že ze skutečnosti, že jím označený řidič neodmítl možnost, že vozidlo řídil, jednoznačně vyplývá, že se ze strany odvolatele nejednalo o žádné obstrukční, chybné, zlomyslné či vědomě nepravdivé nařčení, a že bylo povinností správního orgánu prvního stupně právě takto oznámení osoby řidiče ze strany odvolatele vyhodnotit, místo aby hledal obstrukce tam, kde žádné nejsou. Dne XXXXXX správní orgán prvního stupně usnesením č. j. XXXXXX přesto věc odložil podle § 76 odst. 1 písm. k), a to se zcela nedostatečným odůvodněním (viz obsah spisového materiálu).
Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) v praxi vymezil určité případy, v nichž „pátrací“ povinnost správních orgánů, tedy povinnost pokusit se primárně zjistit skutečného řidiče, neplatí, resp. je oslabena. Byly jimi případy, ve kterých provozovatel vozidla označil osobu údajného řidiče z důvodu učinění pouhé procesní obstrukce bez reálného obsahu, konkrétně když neuvedl dostatečné množství osobních údajů konkrétní osoby, aby ji bylo možné identifikovat a kontaktovat, popřípadě uvedl údaje smyšlené či falešné, nebo šlo o provozovatele, respektive jejich zástupce, kteří opakovaně jednali v podobných věcech obstrukčním způsobem (srov. rozsudek NSS č. j. 2 As 346/2018 – 22 ze dne 9. 10. 2019). Ve věcech, v nichž se jedná o odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt, resp. přestupek provozovatele podle § 125f ZPPK, je třeba výše uvedené obecné závěry judikatury aplikovat individuálně podle konkrétních skutkových okolností. V případě odvolatele není splněn žádný z důvodů, jež by měly správní orgán prvního stupně zprostit „pátrací“ povinnosti. Odvolatel uvedl dostatečné množství osobních údajů konkrétní osoby, aby ji bylo možné identifikovat a kontaktovat, neuvedl žádné údaje smyšlené či falešné, ani není provozovatelem, který opakovaně jedná v podobných věcech obstrukčním způsobem. Odvolatel v této souvislosti zdůrazňuje, že ve vztahu ke správnímu orgánu prvního stupně nikdy nepoužíval žádné obstrukční praktiky, jako jsou různé námitky podjatosti, omluvenky z jednání, šikanózní žádosti, zdržovací praktiky atp., a že odvolateli v žádném případě nelze přičítat jednání jím označeného řidiče.
Jak uvádí NSS v rozsudku č. j. 9 As 311/2018 ze dne 25. 3. 2020: „Žalobkyně jednoznačně identifikovala řidiče vozidla jménem, datem narození a bydlištěm a současně doložila nájemní smlouvu, která prokazuje s vysokou měrou pravděpodobnosti, že v okamžiku spáchání přestupku vozidlo řídil právě M. P. Tyto skutečnosti jsou nesporné, ostatně na jejich základě prvostupňový správní orgán odmítl výslech navržené svědkyně V. S ohledem na uvedené i na skutečnost, že si M. P. písemnost převzal, nebylo na místě ihned po té, kdy na výzvu nereagoval, zanechat všech dalších kroků a bez dalšího přistoupit k odložení věci a zahájit řízení s provozovatelem vozidla. Žalobkyně poskytla dostatečné množství věrohodných údajů k identifikaci přestupce, přičemž obtíže pramenící z jeho pasivity jí nelze bez dalšího přičítat.“
Tento názor je plně v souladu s aktuální judikaturou NSS. V rozsudku č. j. 9 As 260/2018-21 ze dne 13. 1. 2020 NSS konstatoval, že: "Jestliže provozovatel vozidla označí za řidiče osobu, k níž sdělí dostatečné údaje, a věrohodně tvrdí, že dané vozidlo mohla tato osoba řídit, bude mít správní orgán zpravidla dostatek indicií k tomu, aby se pokusil nalézt pachatele přestupku. Není naplněním nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (ve znění účinném do 30. 6. 2017), pouze jediné doručení předvolání k podání vysvětlení, na něž označená osoba nereaguje, ale správní orgán musí učinit další smysluplný úkon směřující ke zjištění pachatele (např. předvedení dotčené osoby či ověření její aktuální adresy v příslušných registrech)."
K nikterak nepodložené, spekulativní a účelové úvaze správního orgánu prvního stupně stran obstrukčního jednání odvolatele (viz str. 5-6 napadeného rozhodnutí) odvolatel opakuje, že není možno mu přičítat jednání jiné osoby. Dovozování obstrukčního jednání odvolatele ze skutečnosti, že k údajným přestupkům spáchaným za použití stále stejného vozidla označuje stále stejného řidiče, je pak již zcela absurdní, neboť právě naopak skutečnost, že u stejného vozidla odvolatel konsistentně označuje téhož řidiče, jemuž je vozidlo dlouhodobě svěřeno, je naplněním podstaty důvěryhodnosti tvrzení odvolatele.
Správní orgán prvního stupně nicméně uvádí na str. 5 napadeného rozhodnutí: „Správnímu orgánu jsou identifikační údaje: XXXXXX, z úřední činnosti známy, neboť je provozovatel vozidla sděluje k mnoha Výzvám k uhrazení určené částky.“, aniž by konkrétně označil přípisy, z nichž ve své úvaze čerpá (analogicky srov. např. rozsudek NSS č. j. 4 As 451/2019-39 ze dne 22. 4. 2020). Celá úvaha správního orgánu prvního stupně stran obstrukčního jednání odvolatele tak není ničím jiným než nepodloženou a účelovou spekulací.
V.
Na základě výše uvedeného nezbývá než konstatovat, že správní řízení bylo vedeno v příkrém rozporu s právními předpisy a bylo stiženo procesními vadami takového charakteru, že zakládají zřetelný důvod pro zrušení rozhodnutí a zastavení řízení. Odvolatel proto navrhuje, aby správní orgán prvního stupně řízení v rámci autoremedury podle ust. § 87 SprŘ zastavil.
In eventum, pokud tak správní orgán prvního stupně neučiní, odvolatel žádá v souladu s § 36 odst. 2 SprŘ o zaslání informace o stavu řízení v rozsahu kopie stanoviska správního orgánu prvního stupně předaného nadřízenému správnímu orgánu společně s odvoláním podle ust. § 88 SprŘ, aby se k jeho obsahu mohl vyjádřit, a dále navrhuje, aby odvolací správní orgán rozhodl o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil.
-
Velmi dobře! Děkuji za postnutí. Koukám, že už i v případě MD zde padají na úrodnou půdu dva rozhodující rozsudky NSS v poslední době ve věci naprášení řidiče. A MD, které začalo ve věcech odvolání pracovat, by už nemuselo být tak těžkým oříškem.
-
Chápu to správně, že bodem "III. Zveřejnění informace o umístění měřících zařízení provozovaných obecní policií na komerčním webu" se nikdo nezabýval?
Mě ho totiž v identickém případě ozdrojovali judikáty, že zdroje jako ahaonline jsou cajk a nadto maj opice i vlastní mapu na svém webu.
-
Ne - jak je z rozhodnutí MD patrno. Zajímavější z argumentů, které byly ignorovány, je ale po mém soudu zasílání plánů měření. Nabyl jsem dojmu, že nic takového nejspíše neexistuje.