30kmhcz
Ukončené případy => Jízda na červenou, pásy, světla => Téma založeno: Re 03 Září 2020, 13:20:32
-
Přišla mi do datovky zpráva "Předvolání obviněný" z Příbrami (zatím jsem nevyzvedl, čekám na konec lhůty, mám jen mailovou notifikaci). Jde o pásy (zastaven, ztotožněn, nepoučen, fotili si spolujezdkyni, potvrzení o úkonu odmítli vydat, sranda, audio nahrávku mám...). Chtěl jsem se zeptat, zda by se toho někdo nechtěl za přiměřenou úplatu a pro svou radost (co vy na to, pane Číkusi?) ujmout, výhra není nezbytně nutná (i když by byla samozřejmě vítána), zaplatil bych Vám v každém případě (předem).
Děkuji
-
Nejsem si jist, zda je nutné, aby se Vás někdo vyloženě ujmout. Samozřejmě se pokusím pomoci, pokud budu mít nějaký nápad. Příbram mám ale dost z ruky a možná bude vhodné se ukázat osobně. To by bylo vhodnější a méně nákladné pro někoho místního.
Obsílku vyzvedněte poslední den lhůty a v anonymizované verzi ji vložte sem, zkusím se na to podívat. A jistě ne jen já. V mezičase můžete nějak blíže popsat, co se vlastně stalo.
-
Děkuju, už se mě jedna dobrá duše "ujala"...
-
Ten případ je nakonec poměrně zábavný. Skutečnosti, které uvádí svědek-policista:
1) Toho dne byl ve službě společně s kolegyní. Měli dalekohled s fotoaparátem a jejich úkolem bylo fotit a odchytávat řidiče, kteří za jízdy drží telefon anebo nejsou připoutáni bezpečnostním pásem.
2) Do dalekohledu se s kolegyní dívali oba naráz, a tak oba viděli, že řidič nemá bezpečnostní pás. (Pozn.: Ještěže to byla kolegyně, a ne kolega. I když předpokládám, že Zlému by to nevadilo. Dovede si někdo představit, jak se dva lidé koukají do jednoho dalekohledu?)
3) Kolegyně vůbec nebyla předvolána, ale všechno viděla. Mezitím ji povýšili a převeleli na jiné oddělení.
4) Policista to nestihl zmáčknout. Co? Spoušť fotoaparátu. Ale všechno perfektně viděl a kolegyně taky. Fotodokumentace je bohatá, ale všechna vznikla až po zastavení vozidla, poněvadž "to" nestihl zmáčknout. Také při zastavení vozidla viděl, že řidič nemá pás. Řidič byl tak drzý, že se jej ani vůbec nesnažil při zastavení hlídkou rychle použít.
5) Ve vozidle byla krom řidiče ještě spolujezdkyně.
6) Řidič se nechoval k hlídce uctivě. Nakonec se dokonce opíral o služební vozidlo! Za to ho musela kolegyně napomenout.
7) Policista poprvé uviděl vozidlo, když od něj bylo ve vzdálenosti 100-120 metrů. Sledoval je po dobu 1-2 sekundy a pak je bezpečně zastavil. Vozidlo jelo rychlostí asi 70 km/h.
8 ) Papír, který žmoulá v ruce, je úřední záznam. Má jej s sebou proto, aby z něj mohl správnímu orgánu přečíst detaily, protože si situaci už úplně nepamatuje (zaprotokolováno se zjevnou nechutí poté, co hledal v úřeďáku barvu auta).
Podle fotodokumentace má na sobě řidič tmavé, možná i černé tričko, takže pás vůbec nemusel být vidět. Vozidlo se v odpoledních hodinách pohybovalo severovýchodním směrem, za slunečného počasí. Policisté tedy měli Slunce v zádech přímo proti sobě (i v duši). EDIT: Děkuji panu 2M za upozornění.
Čili máme na jedné straně svědectví policisty, který spáchání přestupku viděl, ale nestihl je vyfotografovat (kvůli čemuž tam byl...), a na straně druhé konzistentní odmítání přestupku ze strany obviněného na místě i v rámci ÚJ. K odvolání můžeme potenciálně přiložit čestné prohlášení spolujezdkyně, že si je jista, že řidič pás měl, čili bychom měli dvě tvrzení proti jednomu.
-
2) Do dalekohledu se s kolegyní dívali oba naráz, a tak oba viděli, že řidič nemá bezpečnostní pás. (Pozn.: Ještěže to byla kolegyně, a ne kolega. I když předpokládám, že Zlému by to nevadilo. Dovede si někdo představit, jak se dva lidé koukají do jednoho dalekohledu?)
Zrovna tohle si obhaji bez problemu:
https://liberec.rozhlas.cz/nezapnute-pasy-nebo-telefonovani-za-jizdy-policie-vas-nove-vidi-na-kilometr-7169504
https://liberecka.drbna.cz/zpravy/doprava/14424-s-novym-dalekohledem-vidi-policiste-az-na-kilometr-odhali-telefonovani-i-pasy.html
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/policie-video-zaznamove-zarizeni-dalekohled-dopravni-prestupky.A180413_112722_domaci_mpl/foto/MPL729eb3_P201804130281501.jpg
-
ladin: Hlavně ale svědectví policisty o tom co viděla jeho kolegyně je k ničemu.. měli předvolat tu kolegyni.
2) Do dalekohledu se s kolegyní dívali oba naráz, a tak oba viděli, že řidič nemá bezpečnostní pás.
To musela být scénka jako z komedie..
..nemá pás!! Máš ho vyfocenýho??
..ne.. já koukám a ty fotíš..
..já myslel že fotíš ty..
;D ;D ;D ;D
Vozidlo se v odpoledních hodinách pohybovalo severovýchodním směrem, za slunečného počasí. Policisté tedy měli Slunce v zádech (i v duši).
Asi to je špatně napsané.. jestli se vozidlo pohybovalo v odpoledních hodinách na severovýchod (a tak policajti se dívali směrem na jihozápad) tak měl slunce v zádech řidič..
-
Včera přišla notifikace z DS, mám tam rozhodnutí. Není to usnesení, takže vinen.
V rámci přípravy na odvolání přikládám podstatné části spisu. Budu rád za každou věcnou připomínku. Aktuálně se kloním k této argumentaci:
1) Absence důkazů o spáchání protiprávního skutku - tvrzení jednoho policisty proti tvrzení jednoho obviněného. Judikatura je v tomto sice poněkud proti nám, ale není pochopitelné, proč SO1 nepředvolal oba fízly, navíc máme potenciálně svědectví spolujezdkyně. K tomu máme nahrávku, na které fízl doslova říká "Všechny ty detaily budu vyčítat z toho úředního záznamu. Je to jediný takový, čeho se můžu chytit.", přičemž toto o dvě minuty později výslovně popřel a OÚO k tomu prohlásila, že nic takového neslyšela.
2) Procesní pochybení SO1: a) neposkytnutí lhůty pro zaslání písemného vyjádření, b) soupis součástí spisu v rozporu s příslibem na začátku protokolu o ÚJ nebyl poskytnut, v protokolu není zapsáno, že by poskytnut byl.
3) Pochybení PČR - jednak opomněli ztotožnit svědka (spolujezdkyni), jednak stáli u silnice proto, aby fotili - ale policejní génius "to nestihl stisknout", asi proto, že byl rozptýlen kolegyní, která s ním koukala do jednoho dalekohledu. Pokud zanedbal povinnost pořídit průkazný a zcela zásadní důkaz fotografií, nabízí se otázka, co dalšího opomněl.
4) Zpochybnění výpovědi - fízlům svítilo slunce téměř přímo do očí, řidič měl tričko v barvě pásů, svědek v podstatě čte výpověď z úředního záznamu (možno doložit nahrávkou z ÚJ).
Ještě doplňuji, že hlídka stála pravděpodobně na tomto místě (https://www.google.cz/maps/@49.5714152,14.0777927,3a,75y,189.81h,82.41t/data=!3m6!1e1!3m4!1szRJnKIC72ez1OpoDp4nBCQ!2e0!7i13312!8i6656), a tak by fízlům v 15:40 slunce svítilo téměř přímo do očí (mírně zprava z jejich pohledu, v úhlu cca 30°).
-
Dnes jsem vybral DS a musím uznat, že takto kvalitní rozhodnutí SO1 jsem už velice dlouho neviděl. Judikatura je po mém soudu nicméně použita poněkud nepřípadně, a to zejména:
1) argumentace, proč SO1 nevyslechl oba fízly;
2) odůvodnění odmítnutí poskytnutí lhůty pro písemné vyjádření.
Rovněž je až nápadná lehkost, s níž se SO1 přenesl nad skutečností, že fízl stál u silnice s dalekohledem za několik desítek tisíc korun, ale nestihl přestupek vyfotit, ačkoliv tam právě kvůli tomu se sličnou kolegyňkou postával.
-
A ten video záznam, o kterém se tam mluví, se ztratil a zbylo z něho pár fotek do prázdného interiéru auta?
-
Videozáznam není de facto žádný důkaz o spáchání jakéhokoli protiprávního jednání, neboť zachycuje pouze situaci po zastavení vozidla.
-
Dnes bylo odesláno blanketní odvolání. Doplněno by mělo být přibližně následovně:
I.
Dne 15. 10. 2020 bylo zmocněnci odvolatele doručeno rozhodnutí SO1 (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 2. 10. 2020, kterým byl odvolatel uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „ZPPK“), ve znění pozdějších předpisů, a to porušením § 6 odst. 1 písm. a) ZPPK. S tím, že tak naplnil skutkovou podstatu shora uvedeného přestupku, mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč a povinnost uhradit správnímu orgánu náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Odvolatel podal proti shora uvedenému rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) v celém rozsahu prostřednictvím svého zmocněnce dne 30. 10. 2020 odvolání, k němuž nyní podává toto
DOPLNĚNÍ ODVOLÁNÍ.
II.
Odvolatel je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je vadné, spočívá na nesprávném věcném i právním posouzení věci a správním orgánem zjištěný skutkový stav nemá oporu v provedeném dokazování. Odvolatel má dále za to, že správní orgán neposoudil řádně veškeré podklady pro rozhodnutí a v rámci napadeného rozhodnutí významně překročil meze správního uvážení. Napadené rozhodnutí dále považuje za naprosto nepřezkoumatelné, neboť správní orgán se řádně nevypořádal se základní právní kvalifikací přestupku, když v řízení nebylo prokázáno ani zavinění, ani naplnění formální ani materiální stránky přestupku. V rámci správního řízení nebylo prokázáno, že by se odvolatel dopustil jakéhokoli jednání v rozporu se zákonem.
Odvolateli je kladeno za vinu, že dne XX. 7. 2020 v 15:40 hod. řídil na pozemní komunikaci motorové vozidlo, za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Správní orgán svoje rozhodnutí opírá kromě oznámení přestupku, jež bylo sepsáno policistou Pašíkem, o svědeckou výpověď téhož policisty. Žádnými dalšími důkazy o spáchání protiprávního jednání správní orgán prvního stupně dle obsahu spisového materiálu nedisponuje.
V prvé řadě je nutno konstatovat, že zásadní pochybnosti o tvrzeních svědka Pašíka vzbuzuje skutečnost, že údajné spáchání přestupku nebylo tímto svědkem zaznamenáno v rámci náhodného postřehu mimo právě plněný úkol, ale že tento policista v místě údajného spáchání přestupku dle vlastních slov i dle fotodokumentace z tohoto místa vykonával dohled nad dodržováním bezpečnosti silničního provozu, zejména pak nad dodržováním povinnosti používání bezpečnostních pásů a zákazu používání telefonních přístrojů při řízení vozidla, a to za použití v podstatě dokonalého technického vybavení – dalekohledu s fotoaparátem. Policista Pašík tvrdí, že nestihl fotoaparát použít (nestihl stisknout tlačítko). Toto tvrzení však nemůže obstát v kontextu jeho výpovědi, podle níž měl údajně pozorovat vozidlo odvolatele nejprve několik sekund před zastavením a několik sekund poté. Správní orgán prvního stupně si však vůbec nepoložil otázku, proč policista nepořídil fotodokumentaci alespoň při zastavování vozidla, potažmo proč ji nepořídila jeho kolegyně, která byla na místě údajného spáchání skutku s ním.
Policie ČR (PČR) vybavila policistu poměrně nákladným zařízením, toto zařízení bylo na místě ustaveno. Služební povinností policistů, již – ať už úmyslně či neúmyslně – zanedbali, bylo na místě pořizovat fotodokumentaci protiprávního jednání. Pokud tedy PČR takovéto zařízení pořídila a vybavila jím zasahující policisty, je zjevné, že použití tohoto zařízení přikládala jistou důležitost. V tomto světle nemůže obstát správním orgánem prvního stupně použité srovnání s případy (např. zcela nepřípadně odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 08.11.2017 č.j. 4 As 190/2017-24 nebo rozhodnutí č. j. 8 As 25/2016-46), v nichž na začátku stálo náhodné pozorování přestupku a kde absence jiného důkazu (fotografií či videozáznamem) nevyvolává tak zásadní pochybnosti jako v projednávaném případě.
Důkaz svědeckou výpovědí policisty má sice dle ustálené judikatury obecně vysokou vypovídací hodnotu, jeho existence však neznamená, že by správní orgán měl rezignovat na shromažďování dalších vhodných důkazů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011, č. j. 1 As 97/2011 – 52), tím spíše tehdy, když svědecká výpověď (jediného) policisty Pašíka vycházela až na výjimky z citací z jím dříve pořízeného úředního záznamu. Pokud svědectví policisty představuje klíčový důkaz, musí vykazovat vysokou míru přesvědčivosti a věrohodnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2011, č. j. 7 As 102/2010 - 86). Věrohodnost policisty jako svědka mohou snižovat důkazy svědčící o jejich zaujatosti vůči obviněnému, na niž mohou poukazovat netypické okolnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017, č. j. 4 As 190/2017 – 24), které v daném případě nesporně nastaly, neboť odvolatel byl nehorázností tvrzení o spáchání přestupku rozezlen do té míry, že s policisty na místě zastavení svého vozidla jednal poměrně nekorektně. Jeho jednání, zachycené i na CD, jež je součástí spisového materiálu, tak zcela nepochybně bylo způsobilé u policistů vyvolat antipatii. Prakticky je již přitom prokázáno, že příslušníci dopravní služby PČR jsou schopni křivě svědčit či falšovat důkazy i tehdy, když k obviněnému antipatie nechovají (viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2017 sp. zn. 8 To 251/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 96/2016).
Jízda bez použití bezpečnostního pásu, stejně jako např. držení mobilního telefonu řidičem během řízení vozidla, jsou bez existence kamerového záznamu (či alespoň fotografie) obtížně zachytitelná jednání. Otázka přesvědčivosti důkazů, zde výpovědí svědka, je proto pro závěr o spáchání přestupku zásadní. Taková výpověď však sama o sobě nemůže vést ke shledání odpovědnosti řidiče za přestupek, není-li její obsah v souladu s dalšími, na této výpovědi nezávisle zjištěnými skutečnostmi (viz již citovaný rozsudek č. j. 7 As 102/2010 – 86). Nejvyšší správní soud v posledně zmiňovaném rozsudku konstatoval, že „[k]vůli důkazním obtížím však nelze rezignovat na podmínku naplnění důkazního standardu požadovaného pro postih za „trestní obvinění“ ve smyslu Úmluvy, neboť v opačném případě by byly mnohdy postihovány i osoby, jejichž vina nebyla patřičně prokázána. Něco takového je z ústavních hledisek zcela nepřijatelné. Právní stát raději v určitých případech rezignuje na postih pachatele přestupku, i když se jej nejspíše dopustil, než aby v jiných nedůvodně postihl nevinného.“
Správní orgán prvního stupně vůbec nepoložil odvolateli otázku, zda se tvrzeného přestupku dopustil. Zmocněnec na závěr ústního jednání jasně uvedl do protokolu, že odvolatel obvinění odmítá, žádného protiprávního jednání, jež je mu připisováno, se nedopustil. Správní orgán prvního stupně tak rozhodoval v situaci, kdy měl k dispozici dvě zcela protichůdná tvrzení – a nic více. Odvolatel považuje závěry správního orgánu za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož tvrzení správního orgánu prvního stupně na str. 5 napadeného rozhodnutí, cit.: „Naproti tomu je vysoce pravděpodobné, že osoba, které postih za přestupek hrozí, není ve věci nestranná. Může být vedena snahou zprostit se odpovědnosti za své jednání.“ není způsobilé vyvrátit verzi odvolatele, a tedy jeho tvrzení, že se deliktního jednání nedopustil. Ano, jistě je pravděpodobné, že osoba, jíž hrozí postih, nevypoví před správním orgánem pravdu. „Pravděpodobné“ ale neznamená „jisté“ – a povinností správního orgánu prvního stupně bylo postavit věc najisto (nikoliv napravděpodobno), což se mu zjevně nepodařilo. Dokazování, které správní orgán prvního stupně provedl, naprosto nelze považovat za dostačující pro učinění závěru o odpovědnosti odvolatele za přestupek spočívající v nepoužití bezpečnostního pásu během jízdy motorovým vozidlem. Zmocněnec k demagogické úvaze správního orgánu prvního stupně o pravděpodobnosti nestrannosti odvolatele konstatuje, že je pravděpodobné, že kdyby policista Pašík řádně plnil své služební povinnosti, existovala by fotodokumentace vozidla odvolatele, která by prokazovala, že odvolatel bezpečnostní pás použil.
Absence jakékoli fotodokumentace, kterou svědek Pašík nejen mohl, ale dokonce byl povinen z titulu výkonu služby pořídit, a která by zaznamenala přestupkové jednání stěžovatele, sice sama o sobě nesvědčí o nezákonnosti rozhodnutí o přestupku. Současně z ní však plyne povinnost správního orgánu prvního stupně prokázat skutkový stav o to přesvědčivěji a jednoznačněji za použití jiných důkazních prostředků. Tento požadavek je naplněním zásady materiální pravdy, podle níž měl správní orgán prvního stupně postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). K významu zásady materiální pravdy v kontextu řízení o přestupku existujte bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, č. j. 4 Ads 44/2010 – 132; usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 – 68, č. 3014/2014 Sb. NSS; nebo rozsudek ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As 217/2015 – 47). Podle posledně citovaného rozsudku platí, že závěr o odpovědnosti obviněného za přestupek by správní orgány měly založit na takové sadě důkazů, která sama o sobě s dostatečnou přesvědčivostí vede k tomuto závěru, přičemž současně neexistují rozumné důvody k pochybnostem o věrohodnosti a úplnosti skutkových zjištění pro posouzení viny obviněného z přestupku.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi v oblasti trestního práva tuto zásadu vyjádřil takto: „Podle pravidla in dubio pro reo, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj., jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Hodnocením důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 trestního řádu se rozumí hodnocení věrohodnosti a pravdivosti důkazů, hodnocení jejich závažnosti, jakož i hodnocení jejich zákonnosti. Volné hodnocení důkazů je pak procesní maximou, dle níž trestním řádem není dána apriorní hierarchie váhy či důkazní síly důkazních prostředků“ [nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239)]. Obdobně v nálezu ze dne 19. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 224/04 (N 116/34 SbNU 213), Ústavní soud uvedl, že obecné soudy by v trestním řízení měly zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, „a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Provedené důkazy musí zhodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Pokud by ani po doplněném dokazování nebylo možno dosáhnout praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. pokud by v daném kontextu zůstaly důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením dalších důkazů, bylo by nutno, v souladu se zásadou presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.) a z ní vyplývající zásadou in dubio pro reo, rozhodnout ve prospěch obžalovaného“. Tato judikatura z oblasti trestního práva plně dopadá i na posuzovaný případ správního trestání, kdy předmětem správního řízení je prošetření a projednání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.
Absence fotodokumentace ale není jediným sporným bodem napadeného rozhodnutí. Dalekohled PČR byl ustaven tak, že mířil jihojihovýchodním směrem a z mapy lze snadno vypočítat, že téměř přesně v azimutu 244°. Dne XX. 7. 2020 v 15:40 hod., jak potvrdil i svědek Pašík, bylo slunečné počasí. To podle elementárních znalostí znamená, že sluneční paprsky (poměrně silné v polovině července) dopadaly na stanoviště PČR z azimutu přesně 160°. Úhel mezi dopadem slunečních paprsků a osou jízdy vozidla odvolatele tak činil 84°. Je v podstatě vyloučeno, aby za této situace, kdy se sluneční paprsky od vozidla odvolatele odrážely směrem ke stanovišti policistů, policista Pašík viděl do vozidla. Přesto svědek Pašík vyloučil, že by byly jakkoliv ztíženy rozhledové podmínky či výhled do vozidla. V souvislosti s těmito skutečnostmi vyvstává otázka, co vlastně na daném stanovišti policisté dělali, když světelné podmínky výkon svědkem Pašíkem popsané služby (sledování řidičů dalekohledem) v podstatě vylučovaly. Známo je pouze to, co nedělali – nepořizovali fotodokumentaci, jak jim bylo nařízeno. Odvolatel doplňuje, že shora uvedenou úvahu byl povinen provést správní orgán prvního stupně, který namísto toho návrh zmocněnce na doplnění dokazování ignoroval a v napadeném rozhodnutí uvedl, že, cit.: „Zmocněnec obviněného požádal, aby si správní orgán skutečnost, zda se vozidlo pohybovalo severovýchodním směrem, ověřil. K tomu správní orgán uvádí, že důkazní břemeno a povinnost prokázat nebo alespoň osvědčit toto pravděpodobné tvrzení není na straně správního orgánu, je to právě zmocněnec obviněného, kterému ukládá zákon, aby své tvrzení přiměřeně doložil.“ Správní orgán prvního stupně se mýlí – povinnost rozptýlit pochybnosti a dospět ke zjištění stavu, o němž nejsou pochybnosti, nebylo povinností zmocněnce, ale správního orgánu prvního stupně. (Pozn.: Tento odstavec je samozřejmě nesmyslný, ale ať si SO2 koupí kompas a mapu...)
Stran výpovědi svědka Pašíka ale existují mnohem větší pochybnosti. Správní orgán prvního stupně patrně přehlédl, že svědek Pašík uvedl, že poprvé spatřil vozidlo odvolatele ve vzdálenosti 100-120 metrů. Jistě lze souhlasit s tvrzením správního orgánu prvního stupně, že při 70 km/h ujede vozidlo cca 19 – 20 m za 1 sekundu, což znamená, že vzdálenost 100-120 metrů absolvuje za 5-6 sekund. Správní orgán prvního stupně ovšem opomněl do své až příliš zjednodušené úvahy o tom, zda policista Pašík mohl či nemohl stihnout vozidlo odvolatele zastavit, zahrnout (dvojí) reakční dobu na straně policisty, reakční dobu na straně řidiče a brzdnou dráhu vozidla. Svědkem Pašíkem uvedený rozptyl vzdálenosti, v níž vozidlo odvolatele spatřil, tj. 20 metrů (svědek uvedl interval 100-120 metrů) v podstatě přesně odpovídá reakční době 1 sekunda, se kterou se ve výpočtech běžně pracuje, což znamená, že policista se začal dle jeho výpovědi k zastavení vozidla připravovat velice pravděpodobně ve chvíli, kdy od něj bylo vzdáleno 100 metrů. Pokud jel odvolatel rychlostí 70 km/hod. (což odvolatel tvrdí a svědek nezpochybňuje), pak pro zastavení vozidla potřeboval 1 sekundu na reakční dobu řidiče (musel reagovat na pokyn k zastavení) a dále bezmála 2 sekundy na brzdění (orientační výpočet brzdné dráhy z rychlosti 70 km/hod. pro suchou vozovku s koeficientem přilnavosti μ=0,8 při prudkém brzdění činí 24 m, běžné brzdění cca 36 m, tzn. cca 1,8 sekundy). To by znamenalo, že policista Pašík, který zjevně není z nejrychlejších, pokud ani nestihl stisknout tlačítko na fotoaparátu, by musel stihnout vyhodnotit (další reakční doba, tzn. další 1 sekunda), že jde o přestupek, a během 1,2 sekundy přistoupit k vozovce a zahájit úkon zastavení vozidla. Takovýto průběh je zcela vyloučen a jednoznačně zpochybňuje výpověď svědka Pašíka, stejně jako nikterak nepodloženou úvahu správního orgánu na str. 3 napadeného rozhodnutí.
Správní orgán prvního stupně z důvodů pro odvolatele nepochopitelných uvádí dále na str. 3 zjevnou nepravdu, cit.: „Svědek při svém výslechu odpovídal souvisle, aniž by odpovědi dohledával v úředním záznamu, který si s sebou k jednání přinesl.“ Svědek odpovědi v úředním záznamu vyhledával a důkazem toho je i obsah jeho výpovědi, kde je výslovně uvedeno, že si nepamatuje všechny detaily přestupku, a proto má s sebou úřední záznam. Nepravdivost shora uvedeného tvrzení správního orgánu je odvolatel připraven doložit audiozáznamem ústního jednání, který si zmocněnec pořídil pro vlastní potřebu, ve formátu a cestou stanovenou odvolacím správním orgánem. Tento záznam obsahuje mj. jasné vyjádření svědka: „Všechny ty detaily budu vyčítat z úředního záznamu, je to pro mě jediný takový, čeho se můžu chytit.“, přičemž na tomtéž záznamu svědek i oprávněná úřední osoba následně shodně popírají, že tento výrok svědek pronesl.
Skutečnost, že svědek odpovědi vyhledává v úředním záznamu, činí z jeho výslechu v podstatě zbytečný a pouze formální úkon. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu slouží mj. svědecký výslech osoby, která úřední záznam pořídila, nikoli tento záznam sám (srov. rozsudek NSS č. j. 1 As 96/2008-115 ze dne 22. 1. 2009); naprosto proto nedává smysl, aby svědek, který tvrdí, že si průběh silniční kontroly pamatuje, hledal odpovědi v úředním záznamu, jelikož jeho následná výpověď je pouhou kopií úředního záznamu. Samozřejmě by pak platilo tvrzení správního orgánu prvního stupně uvedené na str. 6 napadeného rozhodnutí, cit.: „Listinné důkazy, které jsou součástí spisu, hovoří o vině obviněného. Tyto důkazy jsou podpořeny shodnou výpovědí svědka.“ Toto tvrzení ale platné není, neboť shoda výpovědi svědka s obsahem úředního záznamu je toliko formální a důkaz obsahem úředního záznamu de facto slouží jako důkaz dvojí.
III.
S ohledem na výše uvedené odvolatel navrhuje, aby Krajský úřad vyhověl podanému odvolání, přezkoumal napadené rozhodnutí ze dne 2. 10. 2020, a toto rozhodnutí podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, v platném znění
zrušil a řízení zastavil,
neboť napadené rozhodnutí je nesprávné a v rozporu s právními předpisy.
-
Příbram skutečně neotálí. Druhý pracovní den od odeslání blanketního odvolání mi dorazila notifikace, v DS na mne čeká výzva k doplnění podání. Má někdo nějaké nápady či připomínky k textu uvedenému výše?
-
Na první rychlé přečtení mi to přijde OK. Žádný vyloženě nový motiv mě asi nenapadá. Jen prosím o připomenutí, jak to bylo s (ne)výslechem druhé členky hlídky? Nestálo by za to to taky napadnout, nebo jde o taktiku? Ono je to takové dvousečné, samotné odvolání by to asi posílilo, ale až si dá SO1 repete, bude to třeba proti 2 shodujícím se opičákům složitější, ale nebo třeba naopak jednodušší, záleží na hereckém výkonu u jednání. Každopádně mně se dlouhodobě neosvědčilo přemýšlet příliš dopředu, teď je cílem mít co nejsilnější odvolání (s co nejvíce záminkami pro SO2, pro které to může vrátit).
-
Děkuji za komentář. Druhá členka hlídky vůbec nebyla předvolána. V odvolání je tato skutečnost napadána pouze jednou, a to nepřímo v pátém odstavci bodu II.: “výpověď (jediného) policisty”.
SO2 je KÚ SčK, takže spíše než v procesní úspěch věřím v absenci dalšího procesu (i proto ten nesmyslný a pro SO2 otravný odstavec o úhlech dopadu slunečních paprsků). Otázka, zda teď více rozebrat nevyslechnutí policistky, která se na místě zastavení vozidla chovala tak trochu jako hysterická [censored] (a z komentářů OÚO mimo protokol vyplynulo, že ji právě proto nepředvolala úmyslně), je dvojsečná, neboť širší napadání této skutečnosti by mohlo líný SO2 vést k nepříjemně rychlé reakci.
Máte ale samozřejmě pravdu, že by to chtělo vypíchnout o něco víc. V ostré verzi to ještě nějak doladím.
-
Také by bylo možná dobré se ptát kolik toho dne pořídili fotografií přestupců. To by mohlo podpořit (ale také vyvrátit) teorii o tom že do vozu vlastně neviděli.
-
KÚ rozhodl o odvolání takto (zajímavý renonc ve výroku je označen červeně):
R O Z H O D N U T Í
Krajský úřad přezkoumal, podle § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.,“), na základě odvolání rozhodnutí Městského úřadu.
Krajský úřad (dále jen „odvolací správní orgán“), po přezkoumání okolností případu a odvolání obviněného, rozhodnutí správního orgánu I. stupně z a m í t á a napadené rozhodnutí, p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím správní orgán I. stupně uznal obviněného vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), jehož skutkovou podstatu naplnil porušením § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., a to tím, že dne na pozemní komunikaci řídil motorové vozidlo a za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem.
Za spáchání uvedeného přestupku správní orgán I. stupně obviněnému uložil
- podle § 35 písm. b), § 40 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., a podle 125c odst. 5 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč,
- a podle § 95 odst. 1 zákona 250/2016 Sb., povinnost uhradit náklady řízení stanovené v § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhlášky č. 520/2005 Sb.,“), ve výši 1 000 Kč.
Obviněný prostřednictvím zmocněnce podal v zákonem stanovené lhůtě blanketní odvolání, které na výzvu správního orgánu I. stupně obsáhle doplnil, kde zejména uvádí k jednotlivým odstavcům v odůvodnění rozhodnutí své námitky:
- považuje rozhodnutí za vadné, nepřezkoumatelné, kdy obviněnému nebylo prokázáno zavinění a ani naplnění formální a materiální stránky přestupku,
- obvinění správní orgán opírá pouze o svědeckou výpověď policisty pana Pašíka (dále jen „policista“), kterou dále rozporuje, neboť při provádění dohledu nad dodržováním bezpečnosti provozu za použití dalekohledu s fotoaparátem, kdy policista nestihl fotoaparát použít. Toto tvrzení však nemůže obstát v kontextu s jeho výpovědí. Nebyla správním orgánem položena otázka, proč policista nepořídil fotodokumentaci alespoň při zastavování vozidla,
- zpochybňuje správním orgánem použité srovnání s rozsudkem NSS 4 As 190/2017-24, 8 As 25/2016-46, při vybavení hlídky zařízením pro pořízení fotodokumentace,
- zpochybňuje svědeckou výpověď policisty, která vychází z citace z jím dříve pořízeného úředního záznamu, kterou snižuje míru přesvědčivosti a věrohodnosti s odkazem na judikáty NSS v daném případě v souvislosti s nepořízením fotodokumentace dalekohledem s fotoaparátem, které dále rozvíjí o úvahu možného kázeňského postihu policistů za nesplnění úkolu (nepořízení fotodokumentace údajného přestupku),v daném případě otázka přesvědčivosti důkazů, zde ve výpovědi svědka, je proto pro závěr o spáchání přestupku zásadní s odkazem na rozsudek NSS č.j.: 7 As 102/2010-86,
- absencí fotodokumentace nesvědčí o nezákonnosti rozhodnutí o přestupku, ale pro správní orgán plyne povinnost prokázat skutkový stav o to přesvědčivěji a jednoznačněji za použití jiných důkazních prostředků,
- dále zpochybňuje vlastní sledování řidičů dalekohledem k jeho samotnému postavení a sledování k dopadu slunečních paprsků (vypočteno a spočítáno z mapy včetně uvedení azimutu a úhlem dopadů paprsků a osou jízdy vozidla) a v této souvislosti odmítnutí správního orgánu návrhu na doplnění dokazování ověřením pohybu vozidla severovýchodním směrem s odkazem, že důkazní břemeno a povinnost prokázat je na straně obviněného považuje za mylné,
- rozporuje a výpočtově dokladuje, že výpověď policisty o spatření vozidla na vzdálenost 100 až 120 m při rychlosti 70 km/h a následného zastavení považuje za nereálnou, Tato skutečnost jednoznačně zpochybňuje výpověď policisty,
- skutečnost, že si svědek policista danou situaci nepamatuje a odpovědi vyhledával v úředním záznamu, činí z jeho výslechu formální úkon. K dokázání průběhu události popsaných v úředním záznamu slouží mj. svědecký výslech osoby, která úřední záznam pořídila, nikoliv tento záznam sám, s odvoláním na rozsudek NSS
Správní orgán I. stupně následně o odvolání sám nerozhodl, jelikož neshledal podmínky pro postup ve smyslu § 87 správního řádu a předložil je spolu s kompletním spisovým materiálem podle § 88 odst. 1 správního řádu odvolacímu správnímu orgánu k jeho rozhodnutí. Odvolací správní orgán přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu § 98 odst. 1 přestupkového zákona a podaného odvolání a dospěl k závěru, že lze mít za spolehlivě prokázané, že se obviněný přestupku dopustil a porušil ustanovení zákona kladená mu za vinu. Protiprávní jednání obviněného je dostatečně a nepochybně prokázáno důkazy zajištěnými Policií ČR, Dopravním inspektorátem Příbram (dále jen „hlídka policie“), a provedenými správním orgánem I. stupně. Odvolací správní orgán dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno správně na základě spolehlivě zjištěného stavu věci. Důkazní materiál je dostatečný a přesvědčivý. Uvedené důkazní prostředky byly správním orgánem I. stupně použity zcela v souladu s § 3 správního řádu, který stanoví, že:
„Nevyplívá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ a zcela správně postupoval v dokazování viny obviněnému v souladu s § 51 správního řádu. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně má veškeré náležitosti splňující § 68 odst. 3 správního řádu.
Odvolací správní orgán k uvedenému musí nejprve uvést, že si je vědom, že nedbalostní přestupek, podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., jehož skutkovou podstatu obviněný naplnit v souvislosti s nepřipoutáním se bezpečnostním pásem podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., patří mezi přestupky pozorovatelné pouhým okem.
Jedná se o obtížněji zachytitelný přestupek, neboť se odehrává uvnitř jedoucího vozidla, a je tedy třeba klást vyšší nároky na přesvědčivost důkazů pro učinění kvalifikovaného závěru o tom, zda řidič během jízdy skutečně nebyl připoután bezpečnostním pásem. Je proto nutné brát v úvahu všechny relevantní okolnosti daného případu, a není možné vycházet pouze z tvrzení policistů, že řidič nebyl připoután. Policie pro prokazování tohoto přestupku vybavila hlídky, které provádějí dozor nad bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích novým typem dalekohledu, který má možnost fotograficky zadokumentovat uvedený přestupek.
V daném případě hlídka byla tímto zařízením vybavena. To, že hlídka policie při spatření nepřipoutaného bezpečnostní pásem obviněného (viděno hlídkou v digitálním okénku dalekohledu), při řízení vozidla na pozemní komunikaci a následnému neprovedení policistou zadokumentování přestupku nelze v tom spatřovat jeho pochybení, které by vedlo k jeho neobjektivnosti při posuzování daného přestupku tak, jak uvádí v odvolání zmocněnec.
Tato skutečnost však dopadá na samotné dokazování uvedeného přestupku správním orgánem I. stupně v řízení o přestupku, se kterým správní orgán I. stupně řádně vypořádal, neboť to, že nebyl přestupek zadokumentovaný při použití dalekohledu, ale byl policejní hlídkou následně potvrzen vizuálně při jeho zastavení, kdy na vzdálenost 4 až 5 m bylo prokázáno, že obviněný při řízení nebyl připoután bezpečnostním pásem, s čím se odvolací správní orgán plně ztotožňuje.
K tomu odvolací správní orgán uvádí, že ze spisového materiálu a důkazů v něm obsažených je nepochybné, že obviněný řídil na pozemní komunikaci, řídil motorové vozidlo a za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Následně hlídka policie uvedené vozidlo zastavila a při kontrole řidiče, byl podle předloženého řidičského průkazu ztotožněn obviněný.
Tato skutečnost je uvedena v oznámení o přestupku, které hlídka policie sepsala na místě, kde obviněný nevyužil svého práva se k uvedené věci vyjádřit a ani oznámení nepodepsal. Dále tato skutečnost je prokázaná výslechem svědka zakročující policistky, který ve své výpovědi uvedl, že v zorném poli dalekohledu projížděl obviněný, který projel aniž by stisknul tento přestupek zadokumentovat zapnutím záznamu. Při vlastním následném zastavování a zastavení obviněný nebyl připoutaný a ani se o to nesnažil. Tuto skutečnost zpozoroval na vzdálenost 4 až 5 m před zastavením vozidla. Tato skutečnost není ani v rozporu s pořízeným úředním záznamem sepsaný policistou. Z uvedeného nelze souhlasit s námitkou zmocněnce v odvolání, kde zpochybňuje svědeckou výpověď policisty, která je v daném případě klíčová pro prokázání přestupku obviněnému, když uvádí, že vycházela z citace ze zmiňovaného úředního záznamu. K tomu již správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí vyjádřil, a to na straně 3 v posledním odstavci, když uvedl, že: „Svědek při výslechu odpovídal souvisle, aniž by odpovědi dohledával v úředním záznamu, který si sebou k jednání přinesl. Naopak odpovědi na dotazy správního orgánu ohledně vzdálenosti, na kterou přestupek svědek pozoroval, či úhel pohledu při pozorování přestupku, barva čelního skla a další, nejsou v úředním záznamu uvedeny.“ K uvedené výpovědi policisty musí odvolací správní orgán ještě uvést, že výpověď policisty posuzoval a hodnotil v souladu s rozsudkem NSS ze dne 22. 10. 2008, č.j.: 1 As 64/2008-42 dostupného na www.nssoud.cz, ve kterém NSS vychází zejména ze závěru vysloveného již v rozsudku ze dne 27. 9. 2007, č.j.: 4 As 19/2007-114 též dostupného na www.nssoud.cz, který uvádí, že: „K osobě policisty a tím i k věrohodnosti jeho výpovědi NSS dodává, že nemá důvodu pochybovat o pravdivosti jeho tvrzení, neboť na rozdíl od stěžovatele neměl policista na věci a jejím výsledku jakýkoliv zájem, vykonával jen svoji služební povinnost při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem, nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by policista v této věci uvedené zásady překročil.“ K uvedenému ještě odvolací správní orgán uvádí, že judikatura soudů v obecné rovině zdůrazňuje, že o věrohodnosti výpovědi policisty není důvod pochybovat, neplyne-li z okolností konkrétního případu, že má zájem na výsledku přestupkového řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 As 99/2017 - 17). Posoudit výpověď policisty jako nevěrohodnou by bylo možné také tehdy, pokud by při kontrole postupoval vůči obviněnému způsobem naznačujícím zaujatost, např. pokud by provedl neopodstatněnou důkladnou kontrolu poté, co obviněný odmítl projednání přestupku v blokovém řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6.2011, č. j. 7 As 83/2010 - 68). Takové skutečnosti však ze správního spisu a ani z pořízeného videozáznamu s prováděného služebního zákroku nevyplývají a ani obviněný při ústním jednání žádnou takovou skutečnost nenamítal, proto považuje námitky týkající se výpovědi policisty ve svědecké výpovědi za neopodstatněné.
K námitce zmocněnce, kterou zpochybňuje vlastní sledování řidičů dalekohledem k jeho samotnému postavení a sledování k dopadu slunečních paprsků (vypočteno a spočítáno z mapy včetně uvedení azimutu a úhlem dopadů paprsků a osou jízdy vozidla) a v této souvislosti odmítnutí správního orgánu návrhu na doplnění dokazování ověřením pohybu vozidla severovýchodním směrem dovolací správní orgán musí uvést, že s uvedenou námitkou se již správní orgán I. stupně dostatečně vypořádal ve svém odůvodnění, s čímž se odvolací správní orgán plně ztotožňuje, když zejména na straně 3 v předposledním odstavci uvádí, že svědek mimo jiné přestupek pozoroval i při zastavování a odstavení vozidla, a to na vzdálenost 4 až 5 m. K tomu odvolací správní orgán poukazuje na ve spisu založenou fotodokumentaci, kde je policejní hlídkou zachyceno vozidlo obviněného pohledově na přední část vozidla, kde sluneční svit na vozidlo dopadá tak, že vozidlo vrhá stín na stranu vlevo (z pohledu prováděné fotodokumentace), kde je zřetelně vidět na místo řidiče. Není tedy pochyb, že by policista při zastavování vozidla neviděl na obviněného.
K námitce zmocněnce, kdy rozporuje a výpočtově dokladuje, že výpověď policisty o spatření vozidla na vzdálenost 100 až 120 m při rychlosti 70 km/h a následného zastavení považuje za nereálnou, považuje, ve světle výše uvedeného a i s odkazem na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně na straně 3 v třetím odstavci za neopodstatněnou.
Správní orgán I. stupně ve výroku rozhodnutí zcela správně uvedl, že obviněný přestupky spáchal z nedbalosti a řádně zdůvodnil s čímž odvolací správní orgán plně souhlasí a navíc doplňuje, že § 15 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., stanoví, že „K odpovědnosti fyzické osoby za přestupek se vyžaduje zavinění. Postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.“ Uvedená skutková podstata nevyžaduje výslovně úmysl.
Zavinění je vybudováno na dvou složkách. Jde o složku vědění (vnímání vnějšího světa smysly a rozumem) a složku volní (vnitřní vztah hybatele děje k jednání). Ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., definuje nedbalost jako formu zavinění. Zahrnuje v sobě složku vědění a složku volní. Nejvyššího správního soudu č.j.: 1 As 252/2016-48 ze dne 27. 9. 2017, (dostupného na www.nssoud.cz), který mimo jiné uvádí, že není nutné prokazovat zavinění ve vztahu ke konkrétní právní kvalifikaci jednání. Vzhledem k jednání, jehož se dopustil, tedy že obviněný nebyl připoután za jízdy bezpečnostním pásem si musel být vědom, vzhledem k okolnostem a zejména svým osobním poměrům (držitel příslušného řidičského oprávnění, a tedy bezpochyby znalost zákonem stanovených pravidel silničního provozu), možného ohrožení zákonem chráněných zájmů, jako je ochrana života, zdraví či majetku účastníka silničního provozu. Jednáním obviněného tak došlo k ohrožení zájmu společnosti chráněného zákonem, který je bezpochybně bezpečnost silničního provozu na pozemní komunikaci. V tomto případě tak obecné zákonné konstatování, že postačuje zavinění z nedbalosti, je považováno za postačující. Tuto skutečnost potvrzuje i rozsudek NSS č.j.: 7 As 303/2017-42 (dostupného na www.nssoud.cz), který uvádí, že pro posouzení viny je podstatné pouze rozlišení zavinění na úmyslné a nedbalostní. Povinností správních orgánů ve výroku rozhodnutí o přestupku tak není rozlišovat mezi vědomou a nevědomou nedbalostí, neboť z hlediska určení formy zavinění jde vždy o nedbalost.
Odvolací správní orgán se dále vyjadřuje k druhu správního trestu podle § 35 zákona č. 250/2016 Sb., který byl za prokázané protiprávní jednání správním orgánem I. stupně v řízení obviněnému uložen. Předně je nutno konstatovat, že obviněný svým jednáním porušil zákon a dopustil se tak přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 326/2000 Sb. Při stanovení správního trestu správní orgán I. stupně zcela správně přihlédl, k závažnosti spáchaného přestupku a evidenční kartě řidiče, když uložil obviněnému pokutu podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona 361/2000 Sb., který stanoví rozpětí od 1 500 Kč do 2 500 Kč, na samé spodní hranici uvedeného rozpětí ve výši 1 500 Kč. Odvolací správní orgán se ztotožňuje s uloženou pokutou, kterou správní orgán I. stupně v řízení uložil, a to plně v souladu s § 38 zákona č. 250/2016 Sb. Dále odvolací správní orgán plně souhlasí s rozhodnutím, když správní orgán I. stupně uložil obviněnému povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč, která vyplývá z § 95 odst. 1 přestupkového zákona a její výše je určená v § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb.
Odvolací správní orgán v závěru ještě dodává, že nebylo zjištěno, že by obviněný byl v řízení o přestupku jakkoliv krácena na svých zákonných právech. Odvolací správní orgán tak uzavírá, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno správně a plně v souladu s platnými právními předpisy, a proto bylo po provedené změně podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle § 90 odst. 5 správního řádu, odvolání obviněného zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je konečné a nelze se již proti němu dále odvolat (§ 91 odst. 1 správního řádu).
Píšu správní žalobu a zatím mi to moc nejde - uvítám každý nápad.
-
Je zakonna povinnost mit pas nad oblecenim?
Napr. kosile umoznuje skryt pas, treba je slunecno a cerny pas se rozpaluje oproti svetle kosili.
-
viděno hlídkou v digitálním okénku dalekohledu
Spíš námět na brainstorming: Nemohl opičák pás přehlédnout např z důvodu aliasingu? Asi by to chtělo nějaké lepší specifikace zařízení, rozlišení hledáčku a podobně. Nemohl opičák omylem koukat na nějaké jiné vozidlo (vejde se mu do zorného pole při dostatečném rozlišení řidič i RZ? co ostření a hloubka ostrosti?)
Pak je otázkou, zda by se nenašlo nějaké formální pochybení (nedostatečná výzva k doplnění odvolání, neplatnost zmocnění a podobně).
-
První nástřel textu správní žaloby:
Napadené rozhodnutí je dle právního názoru žalobce nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť dle výrokové části napadeného rozhodnutí žalovaný „po přezkoumání okolností případu a odvolání obviněného, rozhodnutí správního orgánu I. stupně ..... zamítá a napadené rozhodnutí, potvrzuje.“ Z výroku nelze seznat, jak vlastně žalovaný ve věci rozhodl, tj. zda rozhodnutí správního orgánu zamítl, nebo potvrdil. Výrok je tak vnitřně rozporný (srov. např. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-7 ze dne 4. 12. 2003), ergo nepřezkoumatelný. Nepřezkoumatelné jsou i některé části odůvodnění, např. z druhého odstavce na str. 6 napadeného rozhodnutí, jenž zní: „K námitce zmocněnce, kdy rozporuje a výpočtově dokladuje, že výpověď policisty o spatření vozidla na vzdálenost 100 až 120 m při rychlosti 70 km/h a následného zastavení považuje za nereálnou, považuje, ve světle výše uvedeného a i s odkazem na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně na straně 3 v třetím odstavci za neopodstatněnou.“, naprosto nelze dovodit, co touto větou žalovaný myslel či jaký je její vztah k řízení.
Napadené rozhodnutí je dle právního názoru žalobce nepřezkoumatelné rovněž pro nedostatek důvodů. Žalovaný zcela nepřípadně argumentuje rozsudky NSS č. j. 1 As 64/2008-42 a č. j. 4 As 19/2007-114, jež na věc žalobce nedopadají, neboť v jeho případě jsou jednak jasně dány důvody, proč by policista Bašík mohl mít důvod nevypovídat pravdu (jak uvedl žalobce již v odvolání, zásadní pochybnosti o tvrzeních svědka Bašíka vzbuzuje skutečnost, že údajné spáchání přestupku nebylo tímto svědkem zaznamenáno v rámci náhodného postřehu mimo právě plněný úkol, ale že tento policista v místě údajného spáchání přestupku dle vlastních slov i dle fotodokumentace z tohoto místa vykonával dohled nad dodržováním bezpečnosti silničního provozu, zejména pak nad dodržováním povinnosti používání bezpečnostních pásů a zákazu používání telefonních přístrojů při řízení vozidla, a to za použití v podstatě dokonalého technického vybavení, dalekohledu s fotoaparátem, přesto nebyl schopen pořídit žádnou fotodokumentaci údajného přestupku), jednak nelze tvrzení policisty automaticky nadřadit tvrzení žalobce. Správní orgán prvního stupně měl rovněž možnost vyslechnout policistku, která byla na místě přítomna společně se svědkem Bašíkem, této možnosti však nevyužil, a tedy nepostupoval tak, aby zjistil skutkové okolnosti bez jakýchkoli pochybností. Tuto skutečnost však v napadeném rozhodnutí žalovaný nikterak nekomentuje, ač na ni žalobce ve svém odvolání upozornil.