Případ nabral dost drsný průběh. Celé ve zkratce:
Červenec 2020: parkování v zákazu u nemocnice při cestě za ošetřením.
Září 2020: provozovatel udal sám sebe jako řidiče
Následovalo kočkování kvůli zaslání spisu a nařízení ústního jednání v době nouzového stavu. Úřad si sám sobě několikrát potvrzuje, že jedná správně, i když zjevně porušuje vládní nařízení.
Červen 2021: po 2. termínu ústního jednání (z obou omluva kvůli kovidu) zasláno vyjádření, že jsem jednal v krajní nouzi z důvodu zranění hlavy. Došlo k zastavení vozidla a vyhledání lékařské péče. Připojena kopie lékařské zprávy.
Červenec 2021: So1 tvrdí, že přiznání řidiče nestačí jako důkaz, že řídil. Rozhodl o sprdeli, zpochybněna krajní nouze.
Podáno odvolání.
Září 2021: SO2 (Jč kraj) v plném rozsahu potvrdil rozhodnutí SO1! Krajní nouze je nezajímá, protože už došlo k přestupku provozovatele. Mafie hadr.
Pokud se nepletu, tak teď musím pokutu zaplatit a chci-li dál bojovat, tak žaloba nebo přezkum. Peněz mi líto nebude, ale tohle si nemůžu nechat líbit, totálně si s krajní nouzí vytřeli trusovod. Může mi někdo prosím poradit, co dále?