Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Lafayette]

Potřebuji poradit - dostala se ke mně takováto věc (jsem na straně pana A):

Loni v listopadu došlo k nehodě - srazila se auta pana A a pana B. Při šetření policie vyšlo najevo, že pan B řídil pod vlivem alkoholu (cca 0,7 promile), pan A nikoliv. Policie to šetřila a předala na městský úřad. Ten nějak rozhodoval, celkem dlouho mu to trvalo, přizval si nějaké znalce atd. Mezitím pojišťovna pana B uznala nárok pana A na uhrazení škody z povinného ručení pana B (prováděla vlastní šetření, možná tam hrál roli i alkohol).
Nicméně pan B se odvolal a městský úřad nakonec rozhodl o zavinění nehody panem A a uložil mu pokutu. Ten se pochopitelně odvolal a věc stále probíhá. Nicméně pan A má uhrazenou škodu z povinného ručení pana B, takže pro něj by to mohlo takto skončit.

Zdá se, že do jednoho roku od nehody (to bude v tom listopadu) správní orgán (městský úřad) pravomocně nerozhodne. Bude tím věc pro pana A vyřízena? Nebo ještě může hrozit, že pojišťovna pana B na základě výsledku rozhodnutí správního orgánu přehodnotí výsledek a bude chtít plnění zpět a naopak pan B bude chtít uhradit škodu z povinného ručení pana A?

Hraje v tomto případě roli ta prekluzivní lhůta jednoho roku?

Díky.

[hh]

Veřejnoprávní rovina (přestupková či trestní odpovědnost) a soukromoprávní rovina (náhrada škody, resp. povinnost pojišťovny hradit škodu za toho, kdo ji zavinil) probíhají na sobě nezávisle. Je možné (a běžně se to děje) dílčí materiály z jednoho řízení použít ve druhém, ale žádná automatická vazba tam není, i kdyby to dopadlo zcela absurdně (např. přestupku se dopustil jen A, za škodu je odpovědný jen B), tak pokud to tak účastníci nechají, právu to a priori nevadí.

V daném případě prekluze toho přestupku nevadí vůbec ničemu. Pokud jde o tu nahrazenou škodu, teoreticky by to pan B mohl zkusit zvrátit, např. žalovat na vydání bezdůvodného obohacení, ale taková iniciativa by musela vyjít od něj a taky zřejmě existuje nějaký papír, který pan B podepsal své pojišťovně, na kterém se píše, že uznává nárok pana A, a proti tomu by se mu argumentovalo těžko. Pravděpodobnost, že by se něco takového stalo, se limitně blíží k nule.

[Lafayette]

Aha.

Neboli uplynutím jednoho roku padne možnost, že by pan A dostal a musel zaplatit tu pokutu, kterou mu správní orgán vyměřil za způsobení nehody.
Ale pan B se může dále snažit zvrátit to rozhodnutí pojišťovny. Nicméně je otázka, jak se mu to bude dařit. Tam existuje nějaká lhůta, po které to již nepůjde zvrátit ani teoreticky?

[2M]

Na závazky (snad se to teď nezměnilo) je tříletá promlčecí doba.

Ale! I promlčený závazek je možné vymáhat a promlčení se zohlední jen na námitku dlužníka.

Takže teoreticky to lze vymáhat kdykoliv, ale po třech letech (= závazek nebyl tři roky nijak vymáhán) může dlužník vznést námitku promlčení a soud to shodí.

[hh]

lafayette: Logika toho vztahu je následující. Primárně jde o civilní (soukromoprávní) vztah mezi oběma řidiči - přesněji mezi vlastníkem poškozeného vozidla a řidičem resp. provozovatelem toho, které škodu způsobilo (kromě obecné odpovědnosti zde existuje objektivní odpovědnost, řidič a provozovatel odpovídají společně a nerozdílně). Pojišťovna škůdce do toho vstupuje tak, že na základě smlouvy s provozovatelem vozidla, které škodu způsobilo, za něj platí škodu poškozenému. Pojišťovna než něco zaplatí, tak si svým interním šetřením ověří oprávněnost nároku. Pokud už něco vyplatila a následně by změnila názor, tak když pominu případnou trestněprávní rovinu (podvod, pojistný podvod ...), tak to pojišťovna nemůže sama vymáhat zpět po panu A, nemá k tomu žádný titul (ani kontrakt, ani kvazidelikt bezdůvodného obohacení). Musel by žalovat škůdce (pan B) a pojišťovna by mu v tom řízení teoreticky mohla sekundovat jen jako vedlejší účastník. Stává se, že se pojišťovna kousne, resp. má jiný názor než poškozený, a poškozený si to pak musí vyžalovat (po škůdci, nikoliv pojišťovně), ale jestli už pojišťovna plnila, tak je to pro ni uzavřená věc a v životě jsem neviděl (opět s výhradou té trestněprávní roviny), že by se k tomu vracela (a že jsem těch pojistných sporů už pár stovek viděl ...). Tj. v pozici pana A, pokud se tedy cítí tím plněním uspokojen, bych byl v klidu. Pokud by z toho přecijen něco bylo tak se na mě klidně obraťte, neměl by být velký problém jim to hodit na hlavu a ještě si lehce přilepšit na přísudku :-)

[Lafayette]

Rozumím, díky za vysvětlení. Pan A je se současným stavem celkem spokojen, plnění bylo OK.
Kdyby teda přecejen něco bylo, tak se zkusím ozvat.

[Lafayette]

lafayette: ...Pojišťovna než něco zaplatí, tak si svým interním šetřením ověří oprávněnost nároku. Pokud už něco vyplatila a následně by změnila názor, tak když pominu případnou trestněprávní rovinu (podvod, pojistný podvod ...), tak to pojišťovna nemůže sama vymáhat zpět po panu A, nemá k tomu žádný titul (ani kontrakt, ani kvazidelikt bezdůvodného obohacení).

Tak zdá se, že tato situace právě nastala, pojišťovna pana B se obrátila na pana A a chce po něm "vrácení neoprávněného plnění"

[Kateřina Pěkná]

lafayette: Logika toho vztahu je následující. Primárně jde o civilní (soukromoprávní) vztah mezi oběma řidiči - přesněji mezi vlastníkem poškozeného vozidla a řidičem resp. provozovatelem toho, které škodu způsobilo (kromě obecné odpovědnosti zde existuje objektivní odpovědnost, řidič a provozovatel odpovídají společně a nerozdílně). Pojišťovna škůdce do toho vstupuje tak, že na základě smlouvy s provozovatelem vozidla, které škodu způsobilo, za něj platí škodu poškozenému. Pojišťovna než něco zaplatí, tak si svým interním šetřením ověří oprávněnost nároku. Pokud už něco vyplatila a následně by změnila názor, tak když pominu případnou trestněprávní rovinu (podvod, pojistný podvod ...), tak to pojišťovna nemůže sama vymáhat zpět po panu A, nemá k tomu žádný titul (ani kontrakt, ani kvazidelikt bezdůvodného obohacení). Musel by žalovat škůdce (pan B) a pojišťovna by mu v tom řízení teoreticky mohla sekundovat jen jako vedlejší účastník. Stává se, že se pojišťovna kousne, resp. má jiný názor než poškozený, a poškozený si to pak musí vyžalovat (po škůdci, nikoliv pojišťovně), ale jestli už pojišťovna plnila, tak je to pro ni uzavřená věc a v životě jsem neviděl (opět s výhradou té trestněprávní roviny), že by se k tomu vracela (a že jsem těch pojistných sporů už pár stovek viděl ...). Tj. v pozici pana A, pokud se tedy cítí tím plněním uspokojen, bych byl v klidu. Pokud by z toho přecijen něco bylo tak se na mě klidně obraťte, neměl by být velký problém jim to hodit na hlavu a ještě si lehce přilepšit na přísudku :-)

Dobrý den, takže to není tak, že právní důvod plnění pojišťovny z povinného ručení jejího klienta je nastalá pojistná událost, tj. její klient způsobil 3. os. škodu, a pokud se ukáže, např. ve správním řízení, že škodu nezpůsobil její klient, že vlastně nenanstala pojistná událost a pojišťovna plnila bez právního důvodu?  Tzn. panu A by v takové siutuaci vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor pojišťovny, které by pojišťovna mohla vymáhat? Děkuji za názor.

[mosquitoe]

Smluvní vztahy jsou Osoba A <-> Pojišťovna A a Osoba B <-> Pojišťovna B. Nehoda znamená vznik závazku mezi Osobou A a Osobou B. Osoba A nárokuje nějaké plnění po osobě B, ta toto předá pojišťovně a nakonec odsouhlasí plnění. Typicky pojišťovna B plní rovnou osobě A, jednorázově, na pokyn a se souhlasem osoby B, ale bez zjednodušujících ustanovení ve smlouvách by v zásadě měla škodu zatáhnout osoba B a pak její proplacení nárokovat po pojišťovně B..

Pokud by se tedy něco mělo vracet, tak pojišťovna B musí vznést nárok na osobu B a rozporovat předchozí uznání škody. Osoba B pak musí požadovat po osobě A vrácení bezdůvodného obohacení, a toto obratem vrátit pojišťovně.

Snad to nemotám příliš; až se tu objeví hh, tak to nejspíš uvede na pravou míru.

[hh]

mosquitoe: Ne, opravdu nejsem chodící encyklopedií občanského práva (nota bene při současném stavu po rekodifikaci, ve kterém se o výklad některých institutů mezi sebou nepřou jen strany sporů či soudy různých instancí, ale např. i autoři konkurenčních komentářů či rezidenti znepřátelených kocourkovských právnických fakult).

Odpovědnostní právní poměr (při existenci povinnosti nahradit škodu) je skutečně mezi osobou A a osobou B. Vezmeme-li ale za dané, že odpovědnost B nenastala (případně ano, ale v nižším rozsahu) a pojišťovna B už osobě A plnila, je to složitější. Jak bylo řečeno, vzniká tam bezdůvodné obohacení, přičemž je vcelku zjevné, kdo se obohatil (osoba A), i kdo byl ochuzen (pojišťovna B), tedy je možné, aby pojišťovna z tohoto titulu požadovala vydání plnění (čímž sice trochu relativizuji, co jsem psal výše, ale tam jsem vycházel z toho, že ta odpovědnost existovala).

Nelze to ale příliš zjednodušovat, protože bezdůvodné obohacení je komplikovaný institut. Bude záležet např. na dobré víře osoby A a na tom, jak s tím obohacením naložila (pokud např. opravila nabourané auto, může se na ni vztahovat § 3001(2) OZ). Dále pokud se osoba B ke své odpovědnosti přihlásila (uznáním nároku), mohlo to vytvořit další poměry (mohlo jít svojí povahou o novaci - narovnání původního závazku), komplikované to může být i mezi osobou B a pojišťovnou B. V neposlední řadě mohlo jednání pojišťovny, která byla povinna škodní událost s náležitou odbornou péčí řešit, založit odpovědnost za škodu podle § 2950 OZ (pokud pojišťovna jednou odpovědnost svého klienta uznala a nějak vyčíslila a osoba A toho přitom nedosáhla lstí, ovšem následně si to pojišťovna rozmyslela, může odpovídat za škodu, která osobě A vznikla v důsledku toho, že se mezitím nějak zařídila). Na vytvoření kompletního pavouka vztahů mezi těmi 3 subjekty zahrnujícího všechny okolnosti, které na to můžou mít vliv, si netroufám.

Dále předpokládám, že v reálu to celé bude spíš o skutkové stránce než o nějaké právní ekvilibristice, a jen to, že pojišťovna B tvrdí, že něco vyplatila bezdůvodně, neznamená, že tomu tak skutečně bylo či že bude schopna to u případného soudu prokázat. Rozboru je třeba podrobit nikoliv celkovou situaci (to by bylo na monografii), ale konkrétní vznesený nárok pojišťovny. A k tomu zde máme málo informací.

[Lafayette]

A nemá vlastně pojišťovna nějakou dobu na vlastní šetření? Není tam těch 30 dní?
Jak vlastně může po 3 letech udělat "opakované šetření" s opačným výsledkem?

[vvvvvv]

Řekl bych, že pokud pojišťovna vyplatila poškozeného v dobré víře a on se v dobré víře domníval, že mu peníze náleží, bude platit tříletá promlčecí doba od jejich obdržení.

[hh]

Bezdůvodné obohacení má speciální úpravu promlčení. Objektivní lhůta je 10 let (15 let při úmyslném obohacení) - viz § 638 OZ. Obecná subjektivní 3letá lhůta začne ochuzenému běžet v okamžiku, kdy se dozví o tom, že k BO došlo a kdo je povinen jej vydat (srov. § 621 OZ). V daném případě pokud pojišťovna plnila na základě závěru, že její pojištěnec odpovídá za škodu, tak lhůta pro případné soudní uplatnění nároku uplyne až 3 roky od okamžiku, kdy se pojišťovna dozvěděla skutečnosti zpochybňující existenci původního titulu, nikoliv od data vyplacení sporného plnění.