V podstatě na vše je odpověď negativní.
Je třeba odlišit dvě roviny. Řízení jako takové a jeho výsledek a daného úředníka. Pokud jde o řízení, tak dějí-li se chyby, od toho jsou opravné prostředky. Pokud jde o úředníka, na toho si můžete stěžovat (podle § 175 SprŘ, nebo prostě jen obecně pojatým upozorněním, že to je mamlas a aby úřad zvážil jeho dovzdělání nebo přeřazení na jinou práci, např. obsluhu automatu na kafe). U nadřízeného orgánu řešit úředníka podřízeného orgánu nemá smysl, minimálně pokud jde o vztah krajský úřad - obecní úřad, tj. útvary, které sice vykonávají státní správu, ale personálně jsou zásobovány prostřednictvím svých mateřských samosprávných organizací, nikdo z nadřízeného orgánu totiž žádnou personální pravomoc dopadající na úředníka nemá.
Trestněprávní rovinu by to mělo jen v případě, že by úředník sledoval nějaký zlý úmysl, neschopnost nestačí.
Pokud jde o řízení, tak odkaz na PřesZ v řízení, které se řídí jen SprŘ, je jistě chyba, ale svým dopadem nepodstatná. Už proto, že PřesZ garantuje účastníkovi-obviněnému o chlup vyšší standard procesních práv. U odvolání by to úplně pohodlně prolezlo poslední větou § 89(2) SprŘ. Upření práva se vyjádřit je vážnější vada, ale jestli účastník orgán příliš napínal (Lomikare, Lomikare, do roka a do dne ... se vyjádřím), nelze SO vyčítat, že na to nevyčkal, je to otázka míry, ne nějaké rigidní aplikace předpisů.
K nákladům na advokáta a náhradě škody - opět spíš bez šance. Nelze přes nezákonné rozhodnutí, protože to působí škodu až od své právní moci, navíc nevyčerpání opravných prostředků účastníkem stát liberuje. Nesprávný úřední postup v průběhu řízení by musel mít nějaké důsledky (škodu), za tu asi nelze považovat jen náklady na advokáta, protože své náklady řízení si každý nese své (srov. § 79 SprŘ). Dalo by se o tom uvažovat, pokud by SO postupoval nesmyslně a zcela zjevně by náklady zbytečně zvyšoval, ale zůstane-li to v rovině tvrzení, že jste si musel vzít advokáta, tak jste na příliš tenkém ledě.