K samotné věci. Odtahy probíhají v různých režimech (§ 27(5) ZPPK, § 45(4) ZPPK, § 19b až § 19e PozKom ...). Podle textu návrhu zde odtah nařídil strážník a žaloba tvrdí, že v režimu § 45(4), tj. vozidlo tvořící překážku. Šlo-li o stání na vyhrazeném místě, měl strážník rozhodnout asi spíš podle § 27(5), ale nemám rozmyšlené, co to znamená. Ono je těch otázek, na které neznám odpověď, víc.
1) Nařízení odtahu strážníkem je nepochybně výkonem veřejné moci v přenesené působnosti, a nejde o rozhodnutí, tedy je to tzv. faktický zásah. Není předepsaná žádná forma, zda a jakým způsobem má být nařízení zachyceno. A je tak otázka, pokud strážník měl možnost nařídit odtah dle § 27(5), zda vadí, že je to v nějakém protokolu zachyceno s odkazem na jiný § (a taky nevíme, co v tom protokolu vlastně stojí, třeba tam je jen obecně nařízení odtahu a to hodnocení je až dílem autora žaloby).
2) Ustanovení o překážce fízli obecně nadužívají, vymysleli doktrínu, že nemusí jít o faktické bránění provozu, ale že vozidlo je překážkou vždy, když někde stojí neoprávněně (tedy třeba na V 13, na placeném parkovišti s nezaplaceným/propadlým parkováním, na řádném parkovišti, ale v místě, kam vozidlo nesmělo vůbec vjet). Nevím, jak moc jim to prochází, pokud se někdo brání.
3) Řekněme, že by nařízení odtahu strážníkem bylo nezákonné. Co to ale znamená? Potenciálně poškozený takovým nezákonným zásahem totiž není jen provozovatel, který to má platit, ale i vlastník komunikace, kterému strážník nařídil odtah realizovat. Nemůžete žalobci vyčítat, že odtah provedl (a že shodou okolností je strážník, který to nařídil, jejich zaměstnanec, nehraje roli, vykonával-li veřejnou moc, navíc v přenesené působnosti, není to žalobci přičitatelné), jen musíte tvrdit, že to v takovém případě nemáte povinnost platit a oni ať si zahojí kde chtějí. Město může zkusit argumentovat, že to provozovatel má povinnost platit v každém případě, a bylo-li nařízení nezákonné, může se pak domáhat náhrady dle OdpŠk.
4) Otázka ceny za ten odtah, která nevychází z reálných nákladů (ani za konkrétní případ, ani nějak zprůměrovaných/paušalizovaných), ale z čísla, které si sám žalobce s odkazem na zákon o cenách určil. Opět nevím, jak to de lege lata má být správně, ale o tom, že by ty vymyšlené ceny odpovídaly tomu, co by bylo při stejném objemu zakázek tržně dosažitelné, silně pochybuju. Prokazování ale nebude triviální a břemeno k tomu v řízení nesete vy.
Kromě výše uvedených nejasností je třeba vzít v úvahu ještě jednu věc. Chcete-li boj postavit na nezákonnosti nařízení odtahu, nebude to jednoduché. Civilní soud se tomu nebude chtít věnovat (a dost možná vymyslí i nějaké důvody, proč to není v jeho pravomoci). Ve skutečnosti je to tak, že jako někdo dotčený nezákonným zásahem jste mohl podat správní zásahovou žalobu (pak by z deklarované nezákonnosti správním soudem civilní soud vycházel, pokud by řízení probíhalo, počkal by na výsledek). Lhůta pro ni je pryč. Ale to nevadí, protože pokud na otázce, zda byl zásah zákonný, závisí rozhodnutí soudu, a není tu žádné autoritativní rozhodnutí ani možnost ho získat, musí si to civilní soud posoudit jako předběžnou otázku sám (§ 135 OSŘ). Pokud soud dokopete k tomu, aby se otázkou zabýval (což už by samo o sobě byl pozoruhodný úspěch), nesete veškerá břemena tvrzení a prokazování - tedy ne jako v přestupkovém řízení, kde stačí zkonstruovat nějakou důvodnou pochybnost a řešit a prokazovat musí orgán, tady žádná iniciativa soudu nepadá v úvahu. Chcete-li tvrdit, že jste vezl invalidní tetu či že auto bylo řádně označeno a jen to strážník neviděl, musíte to umět i dokázat.
No a další komplikace je, že vzhledem k bagatelnosti sporu nemáte odvolání. Takže i když vynaložíte velkou energii a vše výše popsané nějak vyřešíte, postavíte přesvědčivou obranu, zajistíte důkazy, soud pravděpodobně většinu toho vůbec nepochopí, žalobě vyhoví a vaši snahu v odůvodnění jen zrekapituluje a pak nějaký blábolem vyhodnotí jako nedůvodnou (v lepším případě, v horším to úplně přejde). Jedinou další obranou je ústavní stížnost, a pokud ji podáte, pravděpodobně se dozvíte, že ÚS není další instancí obecných soudů, že to, co namítáte, nemá ústavně-relevantní rozměr.
Tolik pro představu, co by znamenala hra typu FIGHT.