30kmhcz

Ponechal jsem záměrně co nejširší pojem místní příslušnosti, protože vaše slovenské občanství...
Můj předchozí komentář je relevantní pro české právní prostředí, tj. počítá se situací, že se vejdete do místní příslušnosti podle § 84 a násl. OSŘ. V zásadě pokud máte cokoli v ČR, lze vás žalovat tam, kde se to cokoli nachází (žijete tam, zdržujete se tam, pracujete tam, máte tam majetek, ...). V opačném případě (např. pokud jste byl v ČR jen na návštěvě) vstupujeme do oblasti mezinárodního práva soukromého a pak si myslím, že by bylo nutné žalovat vás u vás na Slovensku.

Máte pravdu, že v soudy v ČR ve věci odtahů často přistoupí na vydání EPR, proti kterému lze následně podat odpor.
A za zákaz se omlouvám, nicméně na věci to nic nemění, je v zásadě jedno, jaká značka tam je.

Správce komunikace / město má za vámi pohledávku a jedno, jestli jste občan toho či onoho státu. Vydat vozidlo musí i bez podpisu, nemohou jej zadržet kvůli výraznému nepoměru zajištěné částky a hodnoty vozidla.
Co se týče uznání dluhu, to je pouze forma utvrzení již existující obligace, tzn. na existenci dluhu to nemá vliv, pouze pokud to podepíšete, věřitel získává výhodnější postavení (např. promlčecí lhůta se restartuje a počíná běžet desetiletá).

Pokud se nechcete soudit (případnou šanci na výhru můžete odhadnout z již zde existujících diskusí) , doporučuji aktivně zaplatit, vyhnete se například úrokům z prodlení, případně dalším nákladům.

Nejsem si jistý, jestli na to jdete správně. Viníka v případě dopravní nehody kryje rozsah plnění dle § 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, které za něj má hradit pojišťovna.

Pokud tedy pojišťovna neomezila plnění z nějakého důvodu (v tom případě by ale vznikla povinnost viníkovi automaticky i bez toho, abyste jej k tomu vyzýval), hradila škodu celou tak, jak ji určil znalec, a v tom případě je třeba jednat a případně podat žalobu proti pojišťovně. Předně bych se s pojišťovnou snažil o mimosoudní vyrovnání, ale lépe je možná svěřit to buďto advokátovi, nebo alespoň nějaké komerční službě (vaše nároky apod.).

IMHO pouze v případě, že pojišťovna zkrátila pojistné plnění a uhradila vám plnou výši toho, co uznala, pak budete zbytek náhrady škody vymáhat po viníkovi.

Dobrá, pojďme si to rozbít na jednotlivé vydané právní akty, ať pokryjeme skutečně vše, co se odehrálo. Zejména se zaměřte na to, jestli si jednotlivé body a s nimi spojené úkony (odpor, odvolání a běžící lhůty) nemícháte, protože mám pocit, že podle vás souvisí vaše prve podané odvolání s odporem...

Máme zde 3 styčné body, 3 právní akty, které SO vydal.

1. Příkaz - příkazem vás orgán uznal vinným z přestupku, obrana proti němu je odpor, odpor automaticky ruší příkaz, tj. účinky příkazu netrvají. Příkaz je tím pádem ze hry, nic dalšího v řízení na něj nenavazuje, už není a proto na něj zapomeňme.

2. Usnesení - usnesením vám orgán zamítl vaši žádost o provedení ústního jednání. Sice jste podal odvolání, ale to nemá odkladný účinek, proto orgán může pokračovat v řízení. O odvolání se nyní bude vést separátní odvolací řízení, které by v případě výhry znamenalo, že by orgán muel znova rozhodovat o tom, jestli ÚJ nařídí.

3. Rozhodnutí - orgán pokračoval v řízení, protože může (již zde několikrát odůvodněno), a vydal rozhodnutí o přestupku, kde vás opět uznal vinným. Po podání odvolání proti tomuto rozhodnutí bude následovat odvolací řízení týkající se přímo přestupku.

Z bodu 2 jste podáním odvolání udělal jakýsi "side quest" (už nevím, jak to více zjednodušit), jehož splnění není nutné pro hlavní řízení (a vydání rozhodnutí o vině - bod 3), protože je to odvolací řízení pouze o nařízení ústního jednání.

Pokud vám to ani nyní nedává smysl, tak se vzdávám.

Párkrát jsem si musel pročíst, jaká je vlastně situace, ale pokud to chápu správně, podal jste odvolání proti usnesení orgánu prvního stupně, kterým SOI zamítl vaši žádost o nařízení ústního jednání.

Správní orgán postupoval (jak ostatně sám píše) v souladu s § 76 odst. 5 Správního řádu, dle kterého odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek - podané odvolání, byť řádně a včas, tak netvoří překážku v pokračování řízení a tedy i vydání rozhodnutí (obdobně jako například u námitky podjatosti).

@Panek právní věta je ale nezávazná část judikátu, byť by byl jejím autorem samotný soud, který akt vydal, tedy ji nelze brát jako zdroj práva.
Když si ten rozsudek přečtete, tak zjistíte, že NSS se tam zabýval přímo otázkou, jestli poznámka příkazu k úhradě naplňuje obecné znaky podání, které jsou pro SŘ i SŘS shodné (v obou řádech § 37), a dospěl k závěru, že ano.
 Tedy judikát se mi do správního řízení jeví jako aplikovatelný, nicméně udržitelnost při nadměrném užívání je diskutabilní.

Že správní řízení trvá zákonodárce předvídal, proto máme dnes režim 1/3. Bordel je v tom mj. proto, že promlčecí doba není ani promlčecí, ani doba, pak aby se v tom prase vyznalo.
A bohužel skepticismus advokátů v přestupkovém řízení není nijak neobvyklý, spousta z nich se prostě smířila s tím, že to je jakési zaprášené odvětví práva kam slunce nesvítí a stát si tam může dělat prakticky co chce. Dávat sem v jakékoli formě jeho jednostranné odůvodnění proto nejspíš nemá smysl.

Pokud se bude konat výslech svědků, tak bych do toho na vašem místě nešel bez znalosti obsahu spisu. Pokud máte termín na konci tohoto měsíce, přistupoval bych k tomu pragmaticky a předpokládal, že to orgán nepošle, jelikož je to vcelku pravděpodobné (a zároveň to, že vám to nepošlou, pro vás nepřináší žádnou výhodu).

Proto bych vám radil, abyste nejprve zajistil spis - pokud to nestíháte sám, tak můžete využít zdejší síť nahlížečů, další řešení je sehnat omluvenku (od lékaře, ...) a předem (aby výslech svědků neproběhl bez vás) požádat orgán o přesunutí termínu, přičemž mezitím spis zajistíte.

Se znalostí spisu se bude podstatně lépe radit, na co se u výslechu svědků zaměřit; bez něj tu můžeme sice krásně polemizovat, ale pak vás ve spisu něco překvapí (nebo něco přehlédnete) a budete v háji.