30kmhcz

Náklady civilního řízení skutečně určuje soud, z úřední povinnosti. Není to součástí návrhu (petitu), který by bylo třeba vypořádat, to že se do žaloby píše, že žalobce požaduje přiznání náhrady nákladů řízení, je spíš jen takový zvyk, soud musí náklady přiznat i kdyby to tam nebylo, naopak je docela složité se jich platně vzdát.

Při určování nákladů soud vychází z toho, co bylo zjištěno při řízení, případně vyzve účastníky, aby své náklady specifikovali. Dále posuzuje, zda šlo o účelně vynaložené náklady, např. pokud advokát posílal každý týden nějaký blábol a vydával to za úkon, nemusí uznat všechny. Typické náklady jsou náhrada za advokáta (podle tarifu, ne podle smlouvy se zastoupeným, tj. jestli podle smlouvy chce advokát víc, nedá se s tím nic dělat), DPH advokáta, pokud je plátce (musí doložit registraci na FÚ), soudní poplatek. Tohle je soud obvykle schopen určit sám, aniž by k tomu potřeboval součinnost úřastníků. Dalšími náklady mohou být právě ty postudky, náhrada za dopravu k soudu.

V OSŘ není nijak rigorózně upraveno, jak si soud má informace pro správné určení náhrady nákladů opatřit. Pokud je zjevné, že řízení spěje k vydání rozsudku, měli by účastníci ve vlastním zájmu náklady, které nejsou zřejmé ze spisu, soudu sdělit sami. Soud by je k tomu měl vyzvat, ale když to neudělá, není to procesní vada, na které by se dalo točit.

V konkrétním případě se odvolejte, můžete se odvolat jen do nákladů. Pokud ty posudky jsou relevantní vzhledem k řešenému sporu a chybí výzva soudu ke specifikaci nákladů nebo dokonce je cena těch posudků zřejmá ze spisu, odvolačka vám vyhoví. Navíc odvolání jen do nákladů neohrozí samotné meritorní rozhodnutí, to v případě, že se neodvolá druhá strana, nabyde právní moci samostatně.

Pokud je advokát debil a náklady ani na výzvu soudu řádně nespecifikoval, můžete se zhojit na něm (jsou na to povinně pojištění, postup můžete konzultovat s ČAK).

Pojišťovna obvykle umožní i tzv. likvidaci na rozpočet, tj. že s využitím nějaké standardizované metodiky (trochu připomínající černou magii) vygenerují částku, která dle nich odpovídá té škodě, a pokud s tím poškozený souhlasí, tak mu ji vyplatí a je na něm, co s tím udělá (jestli, kde a jak auto opraví, případně koupí nové ...).

Jinak pokud není žádných pochyb ohledně zavinění ani z toho ten poškozený nezkoušel nějakým pochybným způsobem vytřískat víc, než odpovídá té škodě, tak může být dost v klidu i když má hluboko do kapsy. Pokud už má auto v servisu a ten ho zadržuje protože pojišťovna dělá problémy, tak bych si úplně v klidu nějaké odpovídající auto půjčil a toho viníka zažaloval. Ve finále to nakonec pojišťovna zaplatí všechno (škoda není jen ta škoda na autě, ale veškerý zásah do majetku poškozeného, tj. i všechny související náklady, ušlý zisk ...).

lafayette: Logika toho vztahu je následující. Primárně jde o civilní (soukromoprávní) vztah mezi oběma řidiči - přesněji mezi vlastníkem poškozeného vozidla a řidičem resp. provozovatelem toho, které škodu způsobilo (kromě obecné odpovědnosti zde existuje objektivní odpovědnost, řidič a provozovatel odpovídají společně a nerozdílně). Pojišťovna škůdce do toho vstupuje tak, že na základě smlouvy s provozovatelem vozidla, které škodu způsobilo, za něj platí škodu poškozenému. Pojišťovna než něco zaplatí, tak si svým interním šetřením ověří oprávněnost nároku. Pokud už něco vyplatila a následně by změnila názor, tak když pominu případnou trestněprávní rovinu (podvod, pojistný podvod ...), tak to pojišťovna nemůže sama vymáhat zpět po panu A, nemá k tomu žádný titul (ani kontrakt, ani kvazidelikt bezdůvodného obohacení). Musel by žalovat škůdce (pan B) a pojišťovna by mu v tom řízení teoreticky mohla sekundovat jen jako vedlejší účastník. Stává se, že se pojišťovna kousne, resp. má jiný názor než poškozený, a poškozený si to pak musí vyžalovat (po škůdci, nikoliv pojišťovně), ale jestli už pojišťovna plnila, tak je to pro ni uzavřená věc a v životě jsem neviděl (opět s výhradou té trestněprávní roviny), že by se k tomu vracela (a že jsem těch pojistných sporů už pár stovek viděl ...). Tj. v pozici pana A, pokud se tedy cítí tím plněním uspokojen, bych byl v klidu. Pokud by z toho přecijen něco bylo tak se na mě klidně obraťte, neměl by být velký problém jim to hodit na hlavu a ještě si lehce přilepšit na přísudku :-)

A obsahem zásilky je co? Ohledně doručení bacha na § 20 odst. 3 SŘ: Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí má být potvrzeno příjemcem, lze doručit adresátovi přímo nebo předáním jiné vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž místě nebo jeho okolí, která souhlasí s tím, že písemnost adresátovi předá.
Tj. pokud otec souhlasil s tím, že vám zásilku předá, a toto mají nějak zadokumentované, tak je to řádně doručeno. Pokud to převzal v omylu, že je to pro něj, tak to zpackali a mají smůlu.

To jo, jenomže ta písemnost fyzicky není uložená a připravená k vyzvednutí, ale cestuje a k vyzvednutí je až na místě doslání.
Takže fikce by se měla počítat až od uložení na adrese doslání.

To IMHO není tak jednoduché, taky není doslání jako doslání. Pokud mám na adresní poště nastaveno přesměrování na jinou adresu už v okamžiku, kdy tam ta zásilka přijde, tak ji nejspíš přesměrují a pak doručují v novém místě (tj. při nezastižení vyzvou a uloží a běží lhůta). Pokud ji ale na první poště uloží, vloží výzvu a adresát se o tom nějak dozví, na poštu si zavolá a nechá si konkrétní uloženou zásilku někam doslat, tak nevidím důvod, proč by se ta lhůta měla stavět nebo restartovat v novém místě. V SŘ není napsáno, že by tam musela být celou dobu uložena, ani teleologicky mi to z toho nijak neplyne (pokud si to adresát aktivně nechá někam doslat, težko se může dovolávat toho, že to pak neměl na původní poště uložené ...).

Poštovní praxe je obvykle taková, že po vložení výzvy si na obálku poznamenají, kdy se má vhodit do schránky, v případě následného požadavku doslání s tím datumem nehýbou, pokud si to na té adrese doslání nevezmu osobně, hodí mi to do schránky stejný den a vyplní doručenku stejným způsobem, jako by k doslání nedošlo a neřekl bych, že by byla šance to nějak rozporovat.

Viz pravidla pro počítání času v § 40 správního řádu - posledním dnem lhůty určené počtem let je den se shodným datem, tj. 5. 7. 2014. V tomto konkrétním případě navíc až 7. 7. 2014, protože 5. je sobota. Tj. pokud je rozhodnutí odvolacího orgánu nejpozději tento den doručeno, k zániku odpovědnosti za přestupek nedojde. Pro datum doručení fikcí není rozhodující, kdy to pošta fakticky hodí do schránky, ale 10. den od prvního neúspěšného pokusu o doručení a vložení oznámení o uložení do schránky. I pro tuto lhůtu platí pravidla uvedené v § 40, tj. pokud 10. den vyjde na sobotu, nastane fikce doručení a s tím spojené účinky až v pondělí. Tj. pokud v daném případě bylo oznámení o uložení vhozeno nejpozději 28.6.2014, tak to stihnou doručit včas.

Když jde o jediný den, tak je jistá šance dojít si pro ten dopis na poštu ráno 11. den od oznámení o doručení, poště většinou nedojde, že už nastala fikce, a normálně ten dopis vydá a vyplní doručenku tak, že bylo doručeno do vlastních rukou ten 11. den.

V Praze mi teď tu 5korunu vrátili na účet, jinak zatím žádný vývoj.

Třeba se chystá vyhovět tomu odvolání autoremedurou