Příčetnému bílému muži to asi není nutné vysvětlovat, ale přesto bych si na úvod dovolil zdůraznit, že věc má 2 roviny - zdravotní a byrokratickou. Je-li to sice nejednoznačné, na úrovni podezření, ale pořád je tu něčím relevantním podložená možnost, že by dotyčný při řízení mohl dostat záchvat, bylo by rozumné do vyjasnění ideálně neřídit, nebo aspoň přijmout vhodná opatření (poučený spolujezdec, nejezdit po dálnici ...).
Pokud jde o úřední rovinu, o omezení/odnětí/podmínění/vzdání se atp. ŘO vždy rozhoduje úřad. Vždy se tak děje v řízení zahájeném buď na žádost nebo ex offo, v uvažovaném případě jde o druhou možnost, tedy úřad by musel jednak řízení zahájít (a o tom poslat držiteli ŘO oznámení), a poté nějak rozhodnout (a to opět oznámit), a to rozhodnutí by taky muselo nabýt PM. Pokud jsem něco nepřehlédnul, ochrana veřejného zájmu při objektivní nutnosti někoho rychle zbavit ŘO je řešena nikoliv přes předběžnou vykonatelnost rozhodnutí, ale cestou předběžného opatření (pozastavení ŘO, § 95 ZPPK) - opět ale musí být držiteli oznámeno (a může se odvolat, i když to už odkladný účinek nemá).
Pokud jde o felčary, ti mají dvojí roli, buď přímo cíleně zpracovávají nebo se nějak podílejí na posudku pro ŘO, to nebude váš případ. Pojistka, aby libovolný lékař byl povinen změny ovlivňující schopnost řídit za tepla bonzovat, je v § 89a ZPPK a je to skutečně jen povinnost toho lékaře cosi oznámit úřadu. Pro samotného držitele ŘO z toho přímo neplyne nic, rozhodně ne zákaz ani žádná samočinná změna vlastností ŘO. Zbývá jen obecný zákaz řízení v důsledku zdravotního stavu (§ 5(2)(c) ZPPK), ale to chápu tak, že je rozdíl mezi zdravotním stavem a zdravotní způsobilostí. Podle § 5 nesmím řídit, pokud mám 40 horečky, blouzním a neudržím obsah žaludku, natož volant. Pokud mi subjektivně nic není, ale je tu riziko nějaké poruchy typu záchvat, je to otázka způsobilosti, ne stavu. V reálu tohle nikdo nebude řešit preventivně (ono ani není, jak by se kontrolní kontrolu provádějící fízl o něčem dozvěděl), ale pokud by skutečně došlo k záchvatu při řízení, nehodě, nedejbože nějakým zraněným či mrtvým, a pak by se zjistilo, že o tom podezření řidič věděl, měl by problém nikoliv s ŘO, ale s trestním zákoníkem (v krajním případě by mohla být dovozena plná odpovědnost podle zásady actio libera in causa culposa).