S křížkem po funuse, ale přece;
Sbírání písemných vysvětlení od účastníků řízení není ve správním právu nic neobvyklého, byť k tomu SprŘ nestanoví žádnou explicitní úpravu (respektive
§ 137 odst. 3 SprŘ evokuje dojem, že podání vysvětlení musí proběhnout ústně, aby bylo co zaznamenávat - což je nicméně v rozporu s praxí i judikaturou).
V zásadě jde o velmi korektní přístup, neboť institut předvolání podle
§ 59 SprŘ má být SO přístupný pouze za situace, kdy je "účast při úkonu v řízení k provedení úkonu nutná", což u podání vysvětlení spočívajícího v zodpovězení seznamu předem známých otázek dle mého názoru není splněno.
Byl bych nicméně opatrný s tím, co tam napíšete, protože u dopravních přestupků je to opravdu neobvyklé - aby se nám tu nějaký kreativní SO nesnažil prolomit praxi s (ne)možností užití podání vysvětlení jako důkazu.
To se týká postupu před zahájením řízení; zajímavější je to v jeho průběhu:
V kontextu přestupku podle mě to, že je distanční způsob vedení řízení o přestupku v pořádku podtrhnul zákonodárce mj. přijetím nového zákona o přestupcích, kde v rámci speciální úpravy ústního jednání v
§ 80 umožnil nekonat ústní jednání.
Některé správní orgány pak využívají velmi pružně
§ 39 odst. 1 SprŘ. Ten měl podle mě sloužit jen jako ustanovení ryze o lhůtách, v praxi se ale využívá tak, že SO usnesením uloží "dle § 39 odst. 1 SprŘ udělejte to a to, ve lhůtě 10 dnů" přičemž "to a to" je např. vysvětlení jednání účastníka, objasnění úkonů, doložení listin apod.