Ten nález je natolik nesmyslný, že to IMHO není konečná. Stěžovatelé měli extrémní kliku, trefit senát s tou kreaturou Musilem, a dokonce dostat přímo něj za zpravodaje, to je jako vyhrát jackpot. Osobně bych se dovedl smířit s výkladem, že platy se neposkytují případně jen některé. Ostatně tak to původně fungovalo, nápad, že § 8b InfZ se vztahuje i na zaměstnance, se objevil až v praxi, nikdo s tím takto dopředu nepočítal (ani zákonodárce, ani gesční ministerstvo, ani odborná veřejnost) a pro vývoj judikatury bylo zásadní, že když se objevily první judikatorní vlaštovky, které ten poměrně překvapivý výklad přinesly, vyjádřil se k tomu opět i zákonodárce, protože v rámci nějaké nesouvisející novely se to ministerstvo pokusilo zatrhnout - a plénum sněmovny to aktivně odmítlo (na zákoně se sice nic nezměnilo, ale zákonodárce dal najevo, že s tou inovativní aplikací nemá problém). V NSS 8 As 55/2012-62 je to poměrně precizně rozebráno a odůvodněno.
To, co přináší ten Musilův zprasek, je ale mnohem horší než zda (ne)informovat o tom, kolik bere uklízečka či školník. To, že si sám povinný subjekt bude dělat test proporcionality, bude zkoumat důvod žádosti a lustrovat žadatele, je totální destrukcí principů, na kterých InfZ stojí. Teď jde o to, zda to tak opravdu skončí, nebo se povede protiútok, tedy že nějaký vhodný případ, bude dotlačen k ÚS z druhé strany a spadne do nějakého lepšího senátu, ideálně k někomu, kdo před ÚS seděl na NSS a v té problematice se na rozdíl od Musila vyzná.