48
« kdy: 12 Listopadu 2015, 11:04:07 »
tou Neexistencí správního deliktu jsem měl na mysli třeba toto:
Neexistence správního deliktu- odvolání od jkraus222
Ust. § 125f odst. 1 ZoSP stanoví, že „Právnická nebo fyzická osoba se dopustí správního
deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na
pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích
stanovená tímto zákonem.“
K tomu uvádím, že jsem pana před zapůjčením vozidla řádně poučil o tom, že má
povinnosti řidiče a pravidla provozu dodržovat. Tím jsem učinil vše, co po mně bylo možné
spravedlivě požadovat. Od okamžiku předání vozidla jsem jeho jednání či chování dále nemohl
jakkoliv ovlivnit. Vymáhání povinnosti, kterou člověk objektivně nemůže splnit, byť by
byla formálně podložena příslušným zákonným ustanovením – např. hypotetické povinnosti,
aby řidič na výzvu policisty vyskočil 20 metrů do výšky, aby se před překážkou na vozovce
s vozidlem vznesl do vzduchu, nebo aby zajistil dodržování povinností jiné osoby nacházející
se na jiném místě – pokládám za protiústavní. Podmínkou tohoto typu deliktu není zavinění;
jde tedy o objektivní odpovědnost, což je v případě fyzické nepodnikající osoby výjimečně
přísná a zcela neodůvodněná právní úprava.
V daném případě se analogicky užije ust. § 125e odst. 1 ZoSP, které stanoví, že „Právnická
osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo
možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.“
Tuto skutečnost mohl prokázat svědeckou výpovědí , který byl předání vozidla
panu a jeho poučení z mé strany přítomen. Jeho výslech však správní orgán
provést odmítl, ačkoliv jsem jeho provedení navrhoval.
odvolání jsem snad upravil trochu do čtivé formy.