pokutobijec: Ano, zavolat na 155 a popsat událost je zpravidla dobrý začátek, ale pokud věc jen oznámíte a pak zavěsíte a půjdete dál, protože byste jinak nestihl svačinu, úplně košer to nebude.
Podrobněji viz § 150 a § 151 TZ. Existuje trojí standard:
1) Lékař, zdravotník atp. musí pomoci prakticky vždy (ale těm to není třeba vysvětlovat, o povinnosti i jejích limitech v rámci svého vzdělání vědí).
2) Každý musí pomoci každému, jde-li o nebezpečí smrti či vážný stav - leda by tím sebe nebo jiné osoby vystavil nebezpečí (není tedy nutné dělat akčního hrdinu a tahat lidi z hořících aut, domů, rozvodněné řeky, ale třeba ani křísit ožralého bezďáka a nechat přitom své dítě vběhnout do silnice). Není ale nutné znát správné postupy první pomoci, pokud nevím, co a jak, bohatě stačí zavolat 155 a řídit se tím, co mi říká operátor. Pokud nemám mobil a nevím si rady, měl bych se pokusit aspoň nějakou pomoc sehnat.
3) Řidič, který měl účast na nehodě (a je jedno, zda jako "viník" či "oběť"), musí pomoci všem zraněným. Stejně jako ad 2 platí výjimka v případě vystavení se nebezpečí, rozdíl je v tom, že je nutné pomoci všem, kdo utrpěli nějakou újmu na zdraví (třeba i škrábanec), ne pouze těm, kdo jsou v ohrožení života či vážném stavu. V praxi je dobré se všech nahlas zeptat, zda jsou v pořádku a nechtějí pomoc, jsou-li tam nějaká netriviální zranění, je rozumné jako první krok volat 155 (většinou to bude správná volba jak pro dobro těch zraněných, tak pro vlastní krytí).