Spolupracující Helmut z evropské země, kde se nepíše latinkou a máme s ní bezvízový styk, byl mnou úřadu sdělen jako osoba, která měla dne údajného parkovacího přestupku vozidlo svěřeno k užívání. Na formulář jsem doplnil informaci, že Helmut komunikuje pouze v jazyce své národnosti, což je zde uznaná národnostní menšina. Dopis mu i přesto poslali v češtině.
Jelikož Helmut je poněkud jednodušší starší člověk, dopis sice přijal, ale není schopen mi ho ofotit mobilem a poslat, abych mu poradil, co odpovědět. Zašel jsem tedy na úřad jako provozovatel vozidla nahlédnout do spisu, abych zjistil, co mu vůbec napsali. Dopis ale ve spisu není, není uveden ani v soupisu součástí spisu. Na můj dotaz, zda případná korespondence s nahlášeným řidičem by byla vedena v jiném samostatném spisu, mi bylo řečeno, že by určitě byla vedena ve stejném spisu. Ale prostě tam ten dopis není.
Celkem mne netrápí, že neznám obsah dopisu, Helmut odpoví obecně, že ničemu nerozumí a že žádá, aby s ním komunikovali jazykem uznané národností menšiny. Ale rád bych věděl, zda se jedná ze strany úřadu o pochybení, když dopis ve spisu není veden. Současně mne zajímá, jak moc lze využít toho, že Helmutovi i přes upozornění psali česky, tedy v jazyce pro něj nesrozumitelném.