Jako účastník v sankčním (trestním) správním řízení můžete zůstat klidně úplně pasivní. Tj. když mu při jednání oznámíte nějaké výhrady ohledně toho, jak vede řízení (ani to nemusíte nazývat podjatostí), a opustíte úřad, případně to tam dosedíte zcela pasivně, tak je to vaše právo. Jediné, co lze doporučit, je nějak srozumitelně vysvětlit a do protokolu zanést důvody vašeho počínání, aby úředník nebyl v pokušení vygenerovat pořádkovou pokutu za maření jednání.
Samozřejmě důsledky zvolené procesní strategie si nesete sám. Tohle konkrétní přestupkové řízení nelze prohrát, takže co budete dělat je vcelku buřt. Kdyby ale šlo o něco ve fázi, kde budoucí úspěch závisí na uplatnění vašich účastnických procesní práv na ústním jednání (něco tam namítat, tvrdit, navrhnout, vyslechnout svědka atd.), tak pokud se k podané námitce úřad sám nepostaví tak, že jednání přeloží, není asi moc chytré to ignorovat. Pokud si tedy nejste jistý, že si tu podjatost u nadřízeného prosadíte.
Nejlepší obstrukční taktikou je asi dělat vlny (tj. všechno možné namítat, trvat na uvedení toho či onoho do protokolu, přívést si kamarády jako svědky - (c) Tomáš Pecina, neskrytě nahrávat a jít případně to diskursu o tom, zda na to máte právo, podat v průběhu různé procesní žádosti ...) no a v tom bordelu co z toho vznikne pak najít chyby a na těch se točit v dalším průběhu řízení či v odvolání. Tak trochu dáte úředníkovi ochutnat jeho medicínu, normálně je to totiž on, kdo je na koni proti neinformovanému a vystresovanému občanovi.
Dělat to efektivně ale znamená mít příslušný skill. Začátečníkům a mírně pokročilým lze doporučit zaměrit se spíše na korespondenční vedení řízení a na jednání si odbýt jen to nejnutnější (typicky výslech svědků), ke všemu ostatnímu si vyžádat lhůtu na písemné vyjádření.