Já, když zavzpomínám na řidičské začátky. První zkušenosti v 16 letech s otcovým vozem Š105, když jsem byl hodnej mohl jsem se svézt s máminou Š130. To kurva jelo a táho vocpoda. V 17 letech koncem listopadu jsem se přihlásil do autoškoly. Učitelem byl táta kamaráda ze sousedství. Veškeré jízdy se konaly v podvečeních hodinách převážně na sněhu s vozem Š125 obutým na OR 34. Učitel mě táhal snad po těch nejzasněženějších silničkách, kde jsou dnes značky zimní výbava. Když jsem se učitele zeptal, jak budeme dělat velkou motorku, odvětil pouze: " Umíš jezdit na kole? Na motorce to je stejné, akorát nemusíš šlapat!" Na zkoušky, které se konaly v polovině ledna, nás posadili do zbrusu nového Favorita bez jakékoliv předchozí jízdy s předohrabem. Nikdo s námi nesral, chceš řidičák tak jed! Můj první řidičák měl špatně napsanou platnost, takže jsem mohl jezdit tři týdny před 18 rokem. Krátce na to jsem pořídil svůj první vůz Škoda Octavia 1100 s řazením pod volantem a vozíkem plným dílů a to vše za celých 5000Kč. Když jsem si chtěl zamachrovat před holkama, tak jsem ji startoval klikou na první dobrej. Pak jsem začal koketovat s myšlenkou na skupinu C,tak jsem začal trénovat s AVIA 30 čtyřkvalt pod volantem. V autoškole mě posadili do V3S štábáku a rázem bylo všechno jinak. Avča byla luxusní vůz, ovladatelný stejně dobře jak Oktávka. Vzpomínám na vtipnou scénu, když pan Pávek s Otíkem Rákosníkem poslouchali za jízdy malý tranzistorák. V3S byla pekelnej stroj. Tehdy jsem nějak nedokázal docenit její kvality. Dnes bych se s ní rád projel, dnešní náklaďáky jsou nudný. ( Nemá náhodou někdo vejtru ?)
Dále vzpomínám na zrychlené noční zimní přesuny do Frankfurtu tehdy ještě s mokrým řidičákem. Jezdili jsme tátovým Opelem Omega A po tehdy rozkopané A4 od Bautzenu po Eisenach vždy podle stejného scenáře. Táta to dotáhl do Chemnitz, vystřídali jsme se, dal si pivo a usnul a probral se ráno na výstavišti. Nebyly žádné navigace, světla celou noc pálila do ksichtu, obvykle pršelo nebo flákal mokrej sníh. Opelu Omega stačilo plivnout pod kola a už se klouzala. A podvečer to samé zpět. Prakticky pořád jízda po 2 metrovém pruhu vedle ovalujících se kol kamionů. To byla praktická škola a žádné učebnice noční jízdy jsme nepotřebovali.