Též bych se klonil ke "spoluvině". Operátor oktávky jednoznačně měl koukat do zrcátek a nepřehlédnout autobus. Ale řidič autobusu té nehodě mohl a měl zabránit. Těžko říct, jak moc tu oktávku sledoval a co si o její jízdě myslel (nepřijde mi úplně věrohodné tvrzení, že si jí všimnul na poslední chvíli - a pokud jo, tak se jen usvědčuje z toho, že nesledoval provoz). Každopádně oktávka bliká, jede částečně v jeho pruhu, pokud mu nedocvaklo, že hledá parkování, tak mu minimálně měla zablikat varovná kontrolka, že to bude nějaký trouba, dát si pozor a jet tak, aby zvládl zastavit.
Těžko říct, kam se cpal. Předjet stejně nesměl (auto dává znamení, navíc tím, jak zasahuje do pruhu, by ani neměl místo). Jestli předpokládal, že jen mění přes plnou čáru pruhy (kvůli překážce o kus dál), nebo že zapomněl blinkr po předchozím objíždění, tak takhle princip omezené důvěry fakt nefunguje, nic takového předpokládat nelze (resp. lze, ale když z toho pak je nehoda, tak se na to nejde vymluvit).
Nicméně to, že chybu udělal i řidič autobusu, stíhanému řidiči oktávky nijak nepomůže. Materiálně je vina přestupkem jasná, pokud se rozhodl bojovat, tak zvolená taktika, že SO dusí na procesních věcech a nutí je řízení a rozhodnutí neodfláknout, s mírnou nadějí na kontumační WIN, je zřejmě správná. Trvat na tom, aby byl stíhán i řidič autobusu, by odpovídalo schématu s chcíplou sousedovic kozou.
U řešení škod by správný postup byl vinu nějak rozdělit, určitě s vyšší vahou pro oktávku (ne 50/50). Ale v praktické rovině, pokud se vcelku prd stalo, nemá smysl se o nějaká procenta přetahovat. Jestli se škoda na autobusu uhradí z POV okávky ze 100 % či z 80 % nehraje roli. Vliv na bonus/malus bude stejný. A pokud vlastní škoda je jen odřený nárazník, tak těch pár šupů představujících podíl odpovědnosti provozovatele autobusu na této škodě nebude mít pomalu ani cenu dopisů, které by kvůli tomu bylo třeba napsat.