To je přesně důvod, proč jsem nikdy nepoužil Helmuta, ale osobu mrtvou, která mi dosud vždy fungovala.
Přemýšlel jsem nad tím jak posunout Helmuta na vyšší level a proaktivně eliminovat nedoručení do vlastních rukou:
Jednodušší varianta je, že Helmut má doručovací adresu v administrativní budově, kde je recepce - např. sám si nechávám např. poštu z e-shopů posílat na adresu jedné mé firmy v Praze a na recepci mají na kastlíku i mé jméno plus další jména mně spřízněných osob. Pošťačka běžně nechává doporučenou počtu podepsat recepční a předá jí to. A při převzetí naopak já podepisuju v sešitě došlé pošty převzetí od ní. Takže recepční podepíše a buď to někdo poté převezme od ní, nebo taky ne, to už je jedno. Ale úřad má doručeno a po náhledu do spisu se může Helmut písemně přiznat. Z principu je to asi vhodné spíše pro ty, kdo takovou možnost mají běžně a tento postup při předávání je tam zaběhnutý, ale snad by to šlo použít taky ad hoc v nějakém officehousu na Praze 2.
Druhá varianta je ještě vyšší level pro ty nejlepší z nejlepších, čili pro mě jako výzva - stačí Photoshop, alespoň elementární pečlivost, dobrá barevná tiskárna a laminovačka - voilá, osobní doklad cizí země je na světě. Asi ne těch, kde je plastová kartička i u nás notoricky známá, ale spíš východ (spousta Čechů má taky stále papírovou laminovanou občanku). Pošťačka samozřejmě nemůže znát vzhled všech dokladů na světě, že, a pokud mě pošťačka u okýnka nezná osobně, může doklad obsahovat mou vlastní fotku a přijdu si pro dopis sám. Pokud zná, tak je potřeba se postavit ke správnému okénku, nebo třetí osoba.