Neřekl bych, že poučení o možnosti udělit pořádkovou pokutu je podmínkou sine qua non pro její uložení (i když to nevylučuju, třeba nějaký soud/komentář opravdu zásadu v § 4(2) SprŘ vykládá takto extrémně ochranářsky). Navíc nemusí jít ze strany SO o poslední krok, on vede řízení a je na něm, jak si tyto záležitosti uspořádá, po ignorování první výzvy klidně může přijít nějaká zostřená výzva nebo klidně i předběžné opatření či jiný nečekaný krok.
Každopádně podle nové úpravy je tohle primárně problém SO. Povinností toho spolupracujícího účastníka převodu je jen tu žádost podat a plnit si to, co je uloženo jemu. Když SO nedokáže toho druhého k součinnosti dokopat, tak jsou to pro poctivého účastníka jen body k dobru - až ho někdo bude chtít přímo či nepřímo sankcionovat, že něco nesplnil, může to s neskrývanou škodolibostí odpálkovat s tím, že se po něm jako běžném občanovi chce něco, co si nedokázal zjednat ani úřad nadaný veškerými pravomocemi.
Když tu žádost SO zamítne, lze se odvolat, když bude potvrzeno, lze obratem podat novou, klidně do zblbnutí. Nebo se začít domáhat ochrany před nečinností, před zásahem spočívajícím ve vedení nesprávných údajů v úřední evidenci (viz ten způsob, kterým možnost opravit zápis někdo prošlápnul už před novelou skrze ZOOÚ) atd.