K těm cizojazyčným dokumentům - pokud narážíte na § 16(2) SprŘ, tak povinnost předkládat originály listin a úřední překlad se IMHO týká jen podkladů, kde zákon přímo ukládá povinnost nějaké listiny předložit, typicky v řízení o žádosti (např. kdybych potvrzení od doktora přikládané k žádosti o ŘO přinesl vyhotovené v čínštině, musím opatřit i překlad). Na listinu, kterou má být proveden důkaz, nota bene v sankčním řízení, se to nevztahuje. Podle § 51 SprŘ jako důkaz může sloužit cokoliv, co je vhodné ke zjištění stavu věci, a technicky vzato vy nejste povinen důkazní prostředky sám předkládat, důkazy opatřuje SO a pouze na žádost účastníka je přípustné, aby něco místo SO opatřoval účastník (§ 50(2) SprŘ). Striktně dle litery SprŘ se dokonce nepočítá s tím, že by listiny k provedení důkazů sám od sebe účastník předkládal, je povinen důkazy pouze označit (§ 52 SprŘ), a teprve pokud SO shledá provedení takového důkazu potřebným, může uložit povinnost takovou listinu předložit (§ 53 SprŘ), ale už ne opatřovat překlad (protože lze uložit povinnost předložit něco, co máte, a contrario nikoliv shánět něco, co nemáte).
Důkaz cizojazyčnou listinou (a klidně třeba jen kopií) samozřejmě je přípustný. Pokud na interpretaci takové listiny SO potřebuje překlad nebo překladatele, je na něm, aby si to zajistil. Pokud bude mít nějaké pochyby o tom, zda listina pravdivě zachycuje to, co je v ní uvedeno, má opět SO hafo možností, jak postupovat (může vyzvat k předložení originálu, může kontaktovat původce listiny, je-li to nějaký orgán, může vyslechnout vhodné svědky ...).