Co by mělo být neústavní, ta (ne)spolehlivost při uplatnění odklonu z trestního řízení, nebo zajištění zbraní a ZP při zahájení trestního/správního řízení?
Aniž bych chtěl nějak dělat ďáblu (státu) advokáta, tak v tom nevidím problém. Právo vlastnit, držet a nosit palné zbraně u nás nemá ústavní dimenzi, takže je víceméně na libovůli zákonodárce, jak ho omezí či podmíní (a než se někdo začne rozčilovat, že by to v Ústavě/Listině být mělo, tak je dobré si uvědomit, že kromě nemožnosti plošného zákazu à la Kingdom of Condom by to zas tak moc nezměnilo, protože by tam zcela jistě byla oblíbená klauzule o možnosti omezit takové právo zákonem přinejmenším pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti, pod což by se v pohodě vešla celá současná 119ka nebo klidně i mnohem restriktivnější zákon).
Nespolehlivost jako následek odklonu určitě problém není. Každý odklon v sobě má nějakou formu přiznání (zlo)činu a nelze provést bez souhlasu obviněného. Pokud jde o zajištění zbraní, už při zahájení řízení, tak i když si myslím, že by ten seznam TČ, u kterých to připadá v úvahu, mohl být více probraný, tak mi to taky přijde přiměřené. Není to automatické (je tam správní uvážení), lze se tomu bránit (instančně i soudně), jde jen o dočasné opatření (zajištění, nikoliv propadnutí) a ukáže-li se, že samotné zahájení řízení bylo nezákonné, lze i za případné zajištění vymáhat náhradu.