"Účastník řízení napadá rozhodnutí v plném rozsahu a požaduje zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení. Účastník v odvolání uvádí následující námitky:
1) Ve všech případech vozidlo řídil rodinný přítel "xHELMUTx".
2) Účastník řádně poučil řidiče, čímž učinil vše, co po něm bylo možné spravedlivě požadovat. Ust. § 125e odst. 1 zák. o silničním provozu se v daném případě užije analogicky.
3) Správní orgán neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku.
4) Neexistuje příčinná souvislost mezi zapůjčením vozidla a porušením právní normy.
5) Aby bylo možné hovořit o spáchání správního deliktu, musí mít předmětné jednání materiální i formální znaky přestupku. Správní orgán se nezabýval tím, že u přestupků je vyžadováno prokázání zavinění.
6) Jediný důkaz (úřední záznam), z nichž správní orgán vycházel, nelze považovat za důkazní prostředek. Správní orgán k dokazování použil pouze listiny, které nevedly ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
7) Spis neobsahuje zdokumentování přestupku v digitální podobě. Vytištěné fotografie jsou pochybné kvality."
"K námitkám účastníka odvolací správní orgán uvádí následující:
1) Sdělení údajů o řidiči vozidla není již po zahájení řízení o správním deliktu provozovatele s ohledem na ust. § 125g odst. 1 zákona o silničním provozu relevantní („Je-li zahájeno řízení o uložení pokuty za správní delikt podle § 125f, nelze již zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích“). O tomto byl také účastník ve výzvě řádně poučen.
2) Ust. § 125f odst. 5 je nutno považovat za speciální k ust. § 125e tohoto zákona (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni, ze dne 26. března 2015, č.j. 30 A 29/2014-55). Provozovatel se může zbavit odpovědnosti pouze prokázáním jednoho ze dvou liberačních důvodů podle § 125f odst. 5 zákona o silniční provozu. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č.j.: 8 As 110 /2015-46). Ust. § 125e se tedy nepoužije.
3) Správní orgán I. stupně by pokračoval v řízení tehdy, měl-li by aspoň indicie o osobě pachatele přestupku, které by získal např. tím, že by účastník splnil svoji zákonnou povinnost a tuto osobu by identifikoval. Účastníkovi byla dána možnost tuto skutečnost správnímu orgánu sdělit, té však nevyužil. Důsledky vlastní pasivity nelze přičítat k tíži správního orgánu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. Června 2016, č.j.: 2 As 33/2016-53).
4) Existuje příčinná souvislost mezi nezajištěním toho, aby byla dodržována pravidla provozu na pozemních komunikacích (jednání) a porušením těchto pravidel (následek).
5) „Pro založení odpovědnosti provozovatele vozidla za správní delikt je sice podle § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu nutné, aby porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazovalo znaky přestupku podle zákona o silničním provozu, toto ustanovení však nelze vykládat tak, že jsou správní orgány v řízení o správním deliktu povinny zjišťovat, zda byly naplněny všechny předpoklady přestupkové odpovědnosti řidiče vozidla. Pro splnění podmínky podle § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu proto postačí, že jednání řidiče vykazuje znaky přestupku” (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.11.2016, č. j.: 8 As 156/2016-35). K námitce účastníka odvolací správní orgán uvádí, že v řízení o správním deliktu správní orgán nemusí zkoumat materiální znak přestupku nebo zavinění, když správní orgán I. stupně v rozhodnutí uvedl, k jakému porušení došlo, tedy uvedl znaky přestupku.
6) Správní orgán provedl i další důkazy (viz protokol str. 46 správního spisu) např. karta vozidla a fotografie. Odvolací správní orgán uzavírá, že provedené dokazování vedlo ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
7) Správní orgán nemá povinnost vést spisový materiál také v digitální podobě. Vytištěné fotografie jsou dostatečné kvality."