Ladislave, musíte oddělit dvě zásadní věci od sebe.
První věcí jest rovina principiální. A v této rovině s Vámi zcela souhlasím. Ano, je to tak jak píšete a o tom snad není sporu.
Ale druhou věcí je to, jak rozhodují správní orgány a jak jim to drží kraje, ministerstvo a soudy. A v této rovině hořké reality už bohužel pravdu nemáte.
Například v
https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nsscr/10-as-173-2022-40 se řešilo, že autopůjčovna sice znala totožnost řidiče v okamžiku předání vozidla, ale neznala totožnost řidiče vozidla v okamžiku přestupku.
„Pro úplnost (NSS) dodává, že provozovatel musí znát totožnost řidiče podezřelého ze spáchání přestupku. Totožnost osoby, které provozovatel vozidlo půjčil, ale která neřídila, není pro splnění povinnosti podstatná.“Podrobněji NSS rozvádí:
[28] Na povinnost znát údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče navazuje také povinnost sdělit tyto údaje policii nebo správním orgánům (§ 10 odst. 4 zákona o silničním provozu). Bez ní by byla povinnost znát totožnost řidiče jen samoúčelným shromažďováním informací o řidiči. Provozovatel vozidla je tedy povinen – na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností – uvést údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče. Pokud je neuvede, mohou nastat v zásadě tyto situace:
a) Provozovatel údaje neuvede, protože je nezná. Tím se dopustí přestupku podle § 125d odst. 1 písm. e). Pro naplnění skutkové podstaty přestupku je nepodstatné, zda provozovatel nezná totožnost řidiče od začátku, tj. od prvního dne svěření vozidla, nebo zda totožnost řidiče přestal znát až později. Neznalost provozovatele totiž vždy vyvolá nežádoucí stav, při kterém policie či jiné správní orgány nemohou ztotožnit řidiče podezřelého ze spáchání přestupku.
b) Provozovatel údaje neuvede, i když je zná, protože by tím způsobil sobě nebo osobám jemu blízkým nebezpečí postihu za přestupek či trestný čin, porušil by tím státní nebo služební tajemství anebo povinnost mlčenlivosti. V takovém případě provozovatel požadované údaje o řidiči sdělit nemusí (čl. 37 odst. 1 Listiny a § 55 odst. 4 správního řádu). Pokud ale provozovatel sdělí, že (už) neví, komu vozidlo svěřil, nemůže později věrohodně tvrdit, že tímto řidičem byla osoba jemu blízká (rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2011, čj. 1 As 21/2011‑52, č. 2414/2011 Sb. NSS, bod 14).
c) Provozovatel údaje neuvede, i když je zná, a naopak se rozhodne je bezdůvodně zamlčet. V takovém případě nepůjde o přestupek podle zákona o silničním provozu, neboť žádná ze skutkových podstat na tuto situaci nedopadá.[2] Takový provozovatel – jde‑li o právnickou nebo podnikající fyzickou osobu – se však může dopustit přestupků podle § 2 odst. 3 písm. e) nebo písm. f) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, za které mu hrozí pokuta až 20 000 Kč. Případně mu lze uložit pořádkovou pokutu podle správního řádu (§ 62 nebo § 137 odst. 2). Neméně „zajímavé“ je i rozhodnutí č. j. 44 A 40/2018-25 ve kterém NSS zamítl žalobu, kde se žalující domáhal nápravy, když byl uznán vinným, přestože sdělil, že vozidlo řídila jedna ze čtyř označených osob, jejichž údaje SO sdělil a ten nepřekvapivě nemeškal a překlopil chtivě a úspěšně na SPRDEL. A tak dále, těch podobných rozsudků je bohužel nemálo.
Takže dokud tohle nerozbijete a nedotáhnete úspěšně k Ústavnímu soudu (a zde musíte zcela vyhrát, ovšem), tak bohužel bude stále platit ta druhá rovina hořké reality, která jde proti morálce a zdravému rozumu, nicméně je silově prosazována úřednicko-soudcovskou mafií v ČR!
