Zda pracovní poměr trvá má vliv jen na to, kdo bude tahat za kratší konec, nikoliv na existenci nároku. Povinnost zaměstnance k náhradě škody (ve smyslu §§ 250 a.n. ZP) jinak samozřejmě trvá i pokud škoda vyjde najevo v době, kdy už PP skončil (je to limitováno jen obecnými pravidly pro promlčení). Rozdíl je jen v tom, že dokud zaměstnavatel zaměstnanci něco platí (mzdu, náhrady, odstupné ...), může si to snadno započíst a je to zaměstnanec, kdo při vzniku sporu bude muset jít v krajním případě k soudu (což navíc ve většině případů zabíjí budoucnost takového vztahu, ať už je výsledek jakýkoliv). Pokud už ale zaměstnavatel všechny své peněžité závazky vůči zaměstnanci vyrovnal a následně zjistí, že by chtěl 500 Kč jako náhradu odpustku, tak především nejdřív musí bývalého zaměstnance najít, zkusit to po dobrém a pak případně jít k soudu jako žalobce (což se kvůli jednomu odpustku nevyplatí, navíc i věcně by to bylo krajně problematické a při adekvátní obraně by to zaměstnanec ve většině případů vyhrál). Tedy není to tak, že by si zaměstnavatel na takovou věc sáhnout zpětně nemohl, či by ten nárok vůbec neexistoval, jen se to obvykle nevymáhá za každou cenu.