Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[dqd]

Mimochodem, vyrovnal se SO v rozhodnutí nějak s materiální stránkou správního deliktu, neodkazuje se v něm na neexistující důvodovou zprávu, resp. považoval jeho hodnocení JMK za vyhovující?

Městský úřad:

Obviněný z přestupku svým jednáním naplnil i materiální znak přestupku, upravený v ustanovení § 2 odst. 1 přestupkového zákona (porušení nebo ohrožení zájmu společnosti), přičemž chráněný zájem je zde bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a potažmo i zachování života a zdraví všech osob.

Já:

Takto vágní zdůvodnění není dle rozsudku č.j. 5 As 104/2008 – 45 Nejvyššího správního soudu možné, jelikož je nutné pro naplnění materiálního znaku přestupku prokazovat také společenskou nebezpečnost přestupkového jednání, jakým způsobem byl zájem společnosti porušen nebo ohrožen, potažmo v jaké intenzitě. [...]

Do odvolání jsem to nepsal, ale krajský úřad mou argumentaci v rozhodnutí o odvolání zmiňoval, takže to četli. Nevím, jestli by to k něčemu bylo. Udělal jsem obrovskou chybu, že jsem odvolání vsadil všechno na jednu kartu (procesní nedostatek), což se ukázalo být neopodstatněné.

[uziv]

Jenomže ono nejde o jen materiální znak přestupku, ale hlavně o materiální znak správního deliktu provozovatele. Pokud se nikde v rozhodnutí nevyskytuje věta aspoň nějaká blbá věta definující, v čem údajně spočívá materiální znak správního deliktu provozovatele, tak je to rozhodnutí skutečně nepřezkoumatelné.

[dqd]

A jo! Tak to tam explicitně zmíněno nebylo, pouze obecné povídání:

Aby mohl být provozovatel vozidla uznán vinným ze spáchání správního deliktu, musí být naplněna
skutková podstata přestupku, kterého se dopustil nezjištěný řidič. Správní orgán se proto zabýval
samotnou skutkovou podstatou přestupku.
Dle ustanovení § 3 zákona o přestupcích k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti,
nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Dle ustanovení § 4 odst. 1 přestupkového
zákona je přestupek spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo
ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší
nebo neohrozí nebo nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem,
ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. V odstavci 3 citovaného
ustanovení je pak uvedeno, že jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel
podle okolností a svých osobních poměrů povinen.

[...]

Správním deliktem je protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, správní orgán za ně
pak ukládá zákonem stanovený trest. Jedná se o protiprávní jednání bez ohledu na zavinění, zpravidla
výslovně označené zákonem jako správní delikt. Smyslem je zájem společnosti na tom, aby přestupky
zjištěné technickými nebo jinými prostředky, kterých se dopustili nezjištění řidiči, nezůstaly
neprojednány a nepotrestány.

A krajský úřad se tím vůbec nezabýval, protože jsem na to nepoukázal. Obávám se však, že na tom úspěšnou žalobu nepostavím.

[uziv]

Obávám se však, že na tom úspěšnou žalobu nepostavím.

Žalobu bych neviděl tak úplně beznadějně. Problém je ale v tom, že pokud soud donutí SO vydat nové rozhodnutí, stačí do něj přidat tam jednu větu, a budete skoro ve stejné situaci, v jaké jste teď. Takže do berte spíš jako teoretickou přípravu na další případ.

Tak snad jenom z rozsudku NSS č. j. 7 Afs 27/2008 – 46 ze dne 31. 10. 2008:
„Kategorie správních deliktů je kategorií trestního práva v širším slova smyslu, tudíž se pro všechny správní delikty, nejen pro přestupky, uplatní povinnost správního orgánu zkoumat nejen naplnění formálních znaků správního deliktu, ale také, zda jednání vykazuje daný stupeň společenské škodlivosti, tudíž materiální stránku správního deliktu.“ a dále ze stejného rozsudku: „Bez materiálního korektivu by pak, a to je hlavní argument Nejvyššího správního soudu, mohlo docházet i k tomu, že by za správní delikty byli postihováni ti, kteří se jich dopustili, i v případě, že by jejich jednání postrádalo znak společenské nebezpečnosti. I když tak není materiální korektiv pro správní delikty v zákoně výslovně stanoven, není v souladu s jednotícími principy právního řádu, aby nebyl použit. Postavení pachatele jiného správního deliktu by totiž v takovém případě bylo v mnoha ohledech, zejména z hlediska výše sankce, která mu za určitý typ deliktního jednání hrozí, bez věcných důvodů horší než je tomu u přestupku, či dokonce v některých případech u méně závažného trestného činu, třebaže jsou mnohdy postihována obdobná či společensky nebezpečnější jednání. Nemožnost posouzení materiální stránky správního deliktu by byla rovněž v rozporu s požadavkem spravedlivé rovnováhy mezi ochranou zájmů společnosti a imperativem ochrany základních práv a svobod jednotlivců. V daném případě je proto nutno vzniklou mezeru v zákoně vyřešit pomocí analogie s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tudíž aplikovat materiální korektiv i na jiné správní delikty než přestupky. Vykazuje-li tedy jednání sice formální znaky správního deliktu, které ale nedosahuje určitý minimální stupeň nebezpečnosti, daný zejména povahou chráněného zájmu, nelze je označit jako správní delikt. Správním deliktem je tedy pouze jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti.
Dále je třeba také uvést, že zpravidla nelze považovat jednání pachatele deliktu za nebezpečné již jen proto, že je protiprávní, neboť typová nebezpečnost vyjádřená v zákonem stanovené skutkové podstatě nepostačí a je třeba věc konkretizovat a zkoumat, zda charakter a stupeň konkrétní nebezpečnosti daného jednání se vůbec nachází v hranicích typové nebezpečnosti dané ve znacích jeho skutkové podstaty. Lze si totiž představit případy, kdy porušení veřejného zájmu je zcela minimální a jedná se o jednání, které vzhledem ke konkrétním okolnostem nevykazuje daný stupeň společenské nebezpečnosti (materiální stránku deliktu). Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je přitom určován zejména závažností správního deliktu, kterou lze posoudit zejména s ohledem na způsob jeho spáchání a jeho následky, okolnosti, za nichž byl spáchán, na formu a míru zavinění za předpokladu, že zavinění je zákonným znakem deliktu, a v neposlední řadě též s ohledem na osobu pachatele a případné pohnutky, které jej ke spáchání vedly.“

A přímo z jednoho rozhodnutí JMK:
„Při hodnocení materiální stránky správního deliktu poté správní orgán v napadeném rozhodnutí neuvedl ničeho. Vzhledem k výše zmíněnému není dostatečná úvaha správního orgánu I. stupně ohledně hodnocení materiální stránky spáchaného správního deliktu. Jestliže tedy správní orgán I. stupně uznal účastníka vinným ze spáchání správního deliktu, musel dojít k závěru, že byla naplněna materiální stránka správního deliktu, tedy společenská škodlivost jednání spočívající v porušení či ohrožení společenského zájmu. Odůvodnění takovéhoto závěru však v napadeném rozhodnutí absentuje a tím správní orgán I. stupně zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů, protože není možné přezkoumat zákonnost a správnost jeho úvah o tvrzení ohledně materiální stránky správního deliktu. Odvolací námitka je tedy důvodná.
Skutečnost, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Správní orgán I. stupně vydá meritorní rozhodnutí o správním deliktu provozovatele vozidla, které již bude přezkoumatelné stran úvah správního orgánu ohledně naplnění materiální stránky správního deliktu a i ohledně dalších námitek účastníka řízení. V rámci odůvodnění nového rozhodnutí se správní orgán I. stupně vypořádá se všemi námitkami účastníka řízení, tedy i včetně námitek účastníka řízení uvedených v odvolání.“

[dqd]

Děkuji za vysvětlení.

Pokutu jsem uhradil, tento případ končí.