Doplním kolegu kdo. Mezi spácháním skutku v květnu 2014 a pravomocným rozhodnutím o něm v přestupkovém řízení v lednu 2019 se relevantní úprava promlčení měnila celkem 2x. V době spáchání platila dle § 20 PřesZ/1990 úplně původní jednotná objektivní lhůta 1 rok (bez přerušování) - i v této úpravě ale již bylo pamatováno na trestní řízení o stejném skutku, a přesně jak popisuje kdo, nemá efekt restartu lhůty, ale stavění, tedy jakési fikce zastavení běhu času po dobu trestního řízení.
První změna nastala 1.10.2015, kdy bylo do PřesZ/1990 zavedeno restartování a prodloužení maximální doby na 2 roky. Přechodné ustanovení ale zcela jednoznačně stanovilo, že tato úprava se na skutky spáchané před účinností nepoužije. Vztah k trestnímu řízení zůstal beze změny.
Druhá změna nastala od 1.7.2017 s rekodifikací PřesZ/2016. Vztah k trestním řízení je stále bez jakékoliv změny. Nadále platí restartování (předpis je ukecanější, ale v zásadě se neliší od předchozí verze ve starém zákoně, jediným podstatnějším rozdílem je prodloužení maxima z 2 na 3 roky a delší lhůty pro nejpřísněji pokutované přestupky). Kámen úrazu je přechodné ustanovení v § 112 PřesZ/2016, jehož odst. 1 a odst. 2 jsou trochu v kontradikci jednak mezi sebou navzájem, a jednak s obecnými a ústavními principy jako např. zákazem retroaktivity.
O § 112 tu už bylo napsáno hodně a omlouvám se, že to může náhodnému čtenáři připadat jako klasická právnická mlha, ale bohužel jednoznačná odpověď neexistuje. Osobně sice jasný názor mám, ale predikovat výsledek konkrétních kauz neumím - závisí to hlavně na tom, kdy se to dostane do nějakých vyšších pater justice (případně zda k tomu zaujme nějaké stanovisko jiná relevantní autorita), v jakém kontextu to bude posuzováno (jinými slovy jestli to k NSS/ÚS jako první nedotlačí nějaký kocourek či jiný mamlas) a vzhledem k efemerní povaze věci hlavně zda vůbec k takovému přezkumu dojde a pokud ano, bude-li hotov v době, kdy to ještě bude mít praktický význam. V tomto konkrétním případě si ale dovolím přecijen vyslovit relativně jasnější stanovisko, protože mi to přijde vcelku srozumitelné i pro průměrného soudruha soudce.
Tedy do toho. Jak uvádí i kdo, neznáme zahájení trestního řízení, ale z popisu lze dovodit, že to nejspíš bylo pakticky ihned po spáchání skutku. Trestní řízení se zahajuje záznamem podle § 158 TŘ a uvádí-li tazatel, že věc byla PČR jako (podezření z) TČ hodnocena hned na místě a dělali pak s ním nějaké úkony, lze předpokládat, že to nastalo neprodleně, max. se zpožděním v řádu dní. Ze lhůty pro zánik přestupkové odpovědnosti tedy k právní moci skončení trestního řízení 6.11. 2017 uplynulo nanejvýš pár dní. Nevíme ani, kdy bylo přestupkové řízení zahájeno, ale z toho, že v lednu 2019 již existuje pravomocné potvrzující rozhodnutí odvolacího správního orgánu lze usuzovat, že k zahájení v rámci roční lhůty došlo, jinak by nebylo co řešit.
Celý problém se tedy redukuje na jedinou právní otázku, a to zda tímto zahájením řízení (a dalšími úkony, zejm. vydáním rozhodnutí o vině) došlo či nedošlo k přerušení promlčecí doby podle aktuálně platné úpravy v § 32 PřesZ/2016. Pokud bychom vycházeli jen z odst. 1 přechodného ustanovení, bylo by jasno - odpovědnost se posoudí podle dosavadních zákonů, podle nových jen je-li to příznivější. To odpovídá i obecným principům (zákaz pravé retroaktivity s jedinou výjimkou, kdy to je pro pachatele příznivější a kdy je naopak nutné pozdější úpravu užít) a doktrinálním závěrům, tedy že zánik odpovědnosti plynutím času je převažující částí odborné veřejnosti považován za hmotněprávní institut (tedy ne jen za procesní detail, který lze v čase mezi spácháním a konečným rozhodnutím o odpovědnosti libovolně měnit). Jediné, co by mohlo vést k opačnému závěru, je ustanovení první věty odst. 2 přechodného ustanovení, která obsahuje velmi podivnou nepřímou generální derogační klauzuli. Druhá věta, která vadí např. u starého sprdele, který měl v některých případech delší lhůty podle starého zákona, tady problém nečiní.
Tak, a po tomto ukecaném úvodu přichází slíbený názor. Jsem přesvědčen, že ta problematická norma se nevztahuje na lhůty v PřesZ/1990. Jsou pro to minimálně 3 pádné argumenty - ten obecný, že by tím byl porušen zákaz retroaktivity, pak jazykový (který mluví o lhůtách dosavadních zákonů, tedy cílí na neurčitou množinu nadále platných zvláštních zákonů, nikoliv na samotný starý PřesZ, který je rekodifikován, derogován explicitně a vztah k němu je vypořádán v prvém odstavci) a i teleologický, podle kterého je motivací daného ustanovení zjevně snaha preventivně řešit situaci, že by se v prováděcím tlusťochovi zapomnělo na zrušení nějaké části do té doby roztříštěné úpravy (která měla nově spadat pod nový PřesZ), případně že by nebyl tlusťoch včas přijat (jak se nakonec i částečně stalo), nemělo jít o obecné přechodné ustanovení (to by bylo i dle legislativních pravidel vlády formulováno zcela jinak).
Tedy shrnuto. Žalobu podat. Jde-li vám o princip, tím spíš, protože situace, kdy vás princip bude zatím stát jen 3000 Kč na SOP je velmi komfortní, navíc šance jsou slušné a mohlo by to pomoci i v jiných případech (i když si nedělám iluze, že by rozhodnuto bylo brzy, nicméně kdo nic nezkusí, nic nezkazí).