Je to klasická situace, na fóru mnohokrát probíraná. A taky hrozný paskvil (jeden z mnoha) v kocourkovské legislativě - stát klade důraz na to, aby měl někoho odpovědného za cokoliv kolem daného auta, a je mu úplně jedno, pokud to je někdo, kdo fakticky s autem nemá nic společného, a že se tohoto černého Petra jde hrozně blbě zbavit.
V zásadě řešíte 3 různé problémy - 1) delikty, které už se staly (tj. ta STK, která přišla, a potenciálně další věci, které ještě mohou přijít), 2) věci, které se mohou stát do budoucna (bude-li auto nadále napsané na nebohou samoživitelku a fakticky provozované expartnerem) a 3) jak se role evidovaného vlastníka/provozovatele (a nebo toho auta) zbavit.
Ad 1) provozovatelka tahá za kratší konec provazu. Pokud nebude schopná prokázat, že to už v minulosti nějak řešila (např. nahlásila auto jako kradené, pokoušela se o přepis, či něco takového), tak se z odpovědnosti provozovatele úplně vyviní obtížně. Snad by se dalo zkusit, jelikož v konkrétním případě nejde o objektivní odpovědnost, hrát to na absenci zavinění - např. že jí expartner tvrdil, že POV i TK jsou zařízené. Ale spíš bych to viděl na "damage control" - dojít na ÚJ a zkusit ten HLP zahrát na úředníka, je šance, že z toho bude sice pokuta, ale jen symbolická (je to WIN-WIN, úřad si to odškrtne jako "úspěšně" uzavřený případ). Pokud narazí na nějakého ultrazmrda, tak to pořád nevylučuje přejít do tuhého boje.
Ad 2) pokud se s expartnerem nějak urychleně nedohodne na řešení, tak požádat o přepis (a/nebo, podle okolností, nahlásit auto jako kradené). I kdyby ta žádost neměla být úspěšná. Jde o to, aby vznikla nějaká nezpochybnitelná stopa o tom, že s tím autem fakticky nedisponuje a pokouší se toho zápisu v registru zbavit.
Ad 3) pokud udržuje alespoň nějaké vztahy s expartnerem, je ideální se dohodnout. Ať si to na sebe nebo někoho jiného přepíše, co nejdřív. Depozit nic moc neřeší, nahlášení krádeže/neoprávněného užívání by lecos řešit mohlo, ale taky by se to snadno mohlo obrátit proti provozovatelce, pokud by se ukázalo, že to ve skutečnosti tak úplně není její auto. Pokud ví, kde se auto pohybuje a parkuje, může mu sebrat RZ a nasadit botičku se vzkazem pro expartnera (to je bezpečně v mezích dovolené svépomoci). Teoreticky existují nějaké formální cesty, jak situaci řešit, ale je to nákladné, na dlouho a s nejistým výsledkem (pokud ze soukromoprávního pohledu auto je její, lze žalovat na vydání auta, pokud není, tak naopak na určení vlastnictví expartnera a s výsledným rozsudkem se pak domáhat s odkazem na GDPR změny v registru).