Až na to, že spousta "sebevrahů" v tu chvíli jaksi asi nejedná v rámci zdravého rozumu, ale na pokraji psychických sil. V normálním životě mohou být zcela v pořádku, ale okolnosti z nich dokáží udělat během několika málo chvil trosky.
Znám ze svého blízkého okolí případ, kdy kamaráda otec bez větších předchozích indicií spáchal sebevraždu. Do té doby naprosto navenek psychicky zdravý mladý jedinec měl ze dne na den silné tendence jít v otcovo stopách. Až okamžitá odborná pomoc mu patrně zachránila zdraví (ať už psychické, tak fyzické), dnes je to dospělý a soběstačný jedinec, shodou okolností slušný "odpůrce" systému, stejně jako jsou lidé tady na tomto fóru.
Takže hesla, že až uvidím sebevraha, tak se otočím a půjdu pryč, je to jeho boj, jsou pro mě těžce nepochopitelná. Zase bych to s tím liberálním přístupem k životu moc nepřeháněl, jsou situace, kdy to opravdu nefunguje na 100%...
