Pokud jako opilý chodec nadýchám a prohlásím, že jsem v lihu už týden a před čtyřmi dny jsem řídil opilý, stačí to k prokázání řízení pod vlivem?
Podle trestněprávní doktríny je nutné prokazovat vinu i podezřelému, který se přizná, je třeba počítat s tím, že přiznání může být vylhané (ať již zcela nebo částečně, motivů k takovému přiznání může být mnoho), přiznání nesmí zůstat jediným důkazem. Na správní trestání jsou tyto závěry plně aplikovatelné, vycházejí ze zásady materiální pravdy a dalších společných principů.
Aplikováno na opilce - pokud odstup dechové zkoušky či vyšetření od okamžiku, kdy mělo dojít ke skutku (řízení pod vlivem) je takový, že zkouška může mít nějakou relevanci (rozhodnout, zda idiot vypovídá pravdivě), tak to na zahájení řízení je. Policajt by měl test zopakovat třeba po 1/2 hodině k ověření, že hladina klesá (a jak rychle klesá) - pokud by stoupala, tak je evidentní, že se idiot nacamral krátce předtím, než se přišel udat. Dále by se mělo prokazovat i že skutečně řídil atd.
Dechová zkouška po 4 dnech „v lihu“ je k ničemu, ale i bez testu, pokud prohlásím, že minulý pátek jsem jel z hospody ožralý, sdělím detaily, policajti vyslechnou barmana, prohlédnou instagram a ověří třeba pohyb mobilu, tak k rozhodnutí o vině nic nechybí.
Nicméně tolik teorie. Co v praxi stačí pologramotnému úředníkovi k rozhodnutí je jiná věc ...