Pro pobavení:
1. návštěva - viz. výroky a citáty. Byl jsem z ní nervozní a nevěděl co říct.
2. návštěva - úplně doslova na mě civěla, upnutý pohled (dost nepříjemné) a sledovala můj výraz, když jsem si četl spis. Při čtení jsem se začal usmívat a potvrdil jsem ji svou teorii o Helmutovi, načež se ironicky usmála a řekla "no dobře no". Pokoušel jsem se o konverzaci, skončili jsme jen u toho, že venku fakt fouká vítr. Už jsem byl uvolněnější.
Stihl jsem se seznámit na chodbě při čekání s jejím druhým kolegou, panem Staňou, což je borec asi ještě mladší než já. Toho zajímalo, co tu dělám a proč, tak jsem mu to jednoduše vysvětlil. Ten už byl sdílnější, popovídali jsme si o geografii Židlochovic.
Dělá tam ještě jeden, takový vousáč, pan Půček. Ten je tam asi chvilku a málem jsme se srazili, když jsem odccházel z budovy, protože civěl do telefonu a nevšiml si mě stát.
3. návštěva - zajímalo jí, co tím sleduji a o co mi jako jde, tak jsem jí zchladil, že se jdu jen podívat a že to bude rychlé. Tentokrát už byla sdílnější ke konverzaci, takže jsem se jí ptal jestli má dárky už na Vánoce a dal jí tip na rakouský obchod, že tam mají fakt oblečení za dobrý ceny a ona, že tam pravidelně jezdí a odvětil jsem jí, že z tama mám oblečení na sobě, ale musím si tam udělat znovu výlet, protože jsem zhubl a je mi to velké.
Při odchodu jsem jí zdvořile řekl, že jí to dnes sluší, což zůstala na mě civět nechápavým výrazem a sekretářka vedle se začala smát. Celou dobu jsem byl uvolněný, úplně v klidu a ještě jsem se celou dobu usmíval.
To víte, dělám v obchodě a ono zjistíte, že kolikrát s takovým uvolněným a usměvavým přístupem jde to lépe a toho člověka jste schopen mít, tam kde chcete. Nehraju si na nějakého Majka, ale jsem fakt sám sebou. To mě naučila má práce.
Tak jsem vložil takovou menší vsuvku pro pobavení a jakmile budu mít dopis, nahraji.
