@SYeti:
Na základě vašeho tvrzení by stačilo, kdyby na vás policista při silniční kontrole vychrlil čísla paragrafů a zákonů a byl byste poučen. Za přiměřené poučení se patrně nedá považovat n-stránkový elaborát komplexně analyzující vaše práva a povinnosti vůči úřadu, za přiměřené se však jistě dá považovat takové poučení, kterému účastník rozumí, tzn. ze kterého se dozví o všech svých právěch (a povinnostech).
Byť k tomu hardcore členové přistupují skepticky, jak se úřad vyhne povinnosti poučení vysvětlit tak, abych mu rozuměl, když:
§ 4 odst. 1 - SO má povinnost vycházet (v rámci možností) osobám vstříc
§ 6 odst. 2 - SO postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady
§ 7 odst. 1 a 2 - všichni musí mít před SO rovné postavení a náprava leží na SO
Z toho mi vyplývá, že pokud o to požádám, správní orgán mě nemůže hned při druhé takové žádosti jen tak odkázat na právníka ve stylu jsi dement a trhni si. Kvůli § 6 odst. 2 bych rovněž tvrdil, že odkázat na právníka je nepřípustné, neboť povinnost poučit o právech a povinnostech, jakožto i jejich výklad, leží na straně SO a právník by tak jen suploval povinnost SO = takový náklad by byl zbytečný, když to SO mohl udělat sám.
A konečně podle § 7 všechny osoby mají rovné postavení (ví o svých právech?) a pokud ne, tak SO zjedná nápravu.
Za přípustné řešení bych tak považoval pozvánku na konzultaci na právním oddělení daného správního orgánu, kde bude mít účastník možnost nechat si svá práva a povinnosti objasnit, nikoliv prosté odpálkování na právníka.
Prosím o vysvětlení, proč tahle teorie není v praxi použitelná
(chápu, že před případným soudem by to mohlo být vratké, ale se správnou formulací?)
