Nemám s ČKP naprosto žádnou zkušenost, ale připadá mi, že z logiky věci vymáhá na nesprávné adrese, neboť kupující vozidlo jako nepojištěné nikdy nevlastnil.
To není až tak jisté, záleží na tom, co měli ujednáno v kupní smlouvě. Bohužel chronickým problémem kocourkovské právní úpravy je schizma mezi provozovatelem ve smyslu soukromého práva a ve smyslu všemožných veřejnoprávních regulací, které je jen prohlubováno tím, že si orgány státu ve snaze usnadnit si práci občas prosadí nějakou fikci či domněnku (jako v § 2 ZPPK nebo v § 4 zákona 168/1999 Sb.).
Každopádně registr vozidel není veřejným seznamem, který by měl k vlastnictví a jiným soukromoprávním poměrům k vozidlu jakýkoliv jiný vztah, než evidenční (neuplatní se § 1102 OZ) - že to není veřejný seznam je jasné už z toho, že chybí formální publicita, registr je dostupný jen vyjmenovaným subjektům a částečně i jiným osobám, ale jen při prokázání právního zájmu. Navíc zcela chybí další atribut a to materiální publicita (pouhá domněnka navíc omezená na konkrétní subjekty a konkrétní právní poměry nestačí), a už vůbec, i když to přímo nesouvisí s povahou registru jako veřejného seznamu, nefunguje nic jako intabulační zásada, tedy že by měl zápis vlastníka/provozovatele konstitutivní účinky či že by dokonce šlo o výhradní způsob převodu vlastnického práva k vozidlu. Bohužel představa, že tomu tak je, je v obecném povědomí hluboce zakořeněna, a plynou z toho nejrůznější problémy, včetně nyní řešeného.
Kdy přešlo vlastnické právo při prodeji určuje OZ. Obecně platí § 1099 OZ, tedy není-li ujednáno něco jiného, přechází vlastnictví účinností kupní smouvy (nešlo-li o prodej typu podnikatel-spotřebitel, např. u dealera či v bazaru, tam je dle § 2158 OZ rozhodující okamžik předání). Jiné ujednání může spočívat např. ve výhradě vlastnictví do zaplacení kupní ceny či nějaké její části (zálohy), ve vázání na předání i v případech, na které nedopadá § 2158, nebo v čemkoliv jiném. Já bych obecně doporučil pokud možno celou transakci, tedy podpis smlouvy, zaplacení, předání a přepis v RV udělat najednou, ale není-li to možné, tak docela vtipné a přitom nikterak kontroverzní řešení je napsat do kupní smlouvy, že vlastnické právo přejde až přepisem v registru. Má to mnoho výhod - především pak v principu nikdy nemůže nastat výše uvedený rozpor a problémy s tím spojené, ale taky je to páka na prodávajícího, pokud bude s přepisem dělat jakékoliv ofuky nebo se to zasekne třeba na EVK (protože umožnit nabýt vlastnické právo k věci v souladu se smlouvou je základní povinností prodávajícího z kupní smlouvy dle § 2087 OZ), ale i páka na kupujícího, kdyby na to kašlal on, protože prodávající zůstává vlastníkem. Nikdo se také nemůže dopustit přestupku spočívajícím v nepodání žádosti dle § 8 zákona 56/2001 Sb. ve lhůtě, protože počátek běhu této lhůty je spojen s úspěšným vyřízením žádosti.
Konec okecávání. V řešeném případě je nejspíš právo na straně ČKP. Povinnost uzavřít POV má zřejmě vlastník resp. provozovatel ve smyslu § 2927 OZ (dává to smysl, protože právě jeho povinnost je pojištěna), ostatně to plyne i ze systematiky 168/1999 Sb., který na více místech připouští, že to nemusí být nutně osoba zapsaná v RV. Okamžikem, kdy podle uzavřené smlouvy nabyl vlastnictví k vozidlu (a nejpozději okamžikem, kdy ho převzal a stal se tak nepochybně i jeho skutečným provozovatelem) byl povinen uzavřít POV a to bez ohledu na to, co se dělo ohledně přepisu. Do okamžiku, kdy platilo původní POV, byla tato povinnost plněna (byť už jako pojištění cizího rizika), ale jestli ji původní pojistník či pojistitel ukončil a nekoordinoval to s novým provozovatelem, nepředstavuje to pro nového provozovatele účinnou obranu proti ČKP, maximálně by se mohl zkusit hojit na prodávajícím.
Úplně jiná kapitola je postup registru, který byl podle všeho zjevně nezákonný a zasloužili by tam nakopat. Pro přepis sice 56/2001 Sb. stanoví kvalifikovanou formu plné moci, ale kromě ověřeného podpisu
výslovně připouští i formu postavenou na roveň vlastnoručnímu podpisu (tedy včetně fikce podpisu podle § 18 ElÚkon, který je dokonce přímo odkázán v poznámce pod čarou). Jenže se obávám, že jednak prodávající nemá nic v ruce, co by chybu úřadu prokazovalo, že se klasicky nechal vyhodit a netrval např. na podání žádosti (i kdyby měla být zamítnuta) nebo alespoň na protokolaci úkonu, a jednak že i při prokázání nesprávného úředního postupu tu s ohledem na výše uvedené chybí příčinná souvislost mezi chybou úřadu a vznikem povinnosti platit výpalné ČKP ...
