Mícháme tu víc témat dohromady (dítě obecně jako subjekt soukromoprávních vztahů, dětské dluhy a exekuce, vymáhací byznys ...), ale zajímá-li někoho čistě technicky, jak z dluhu, jehož jistina je kladná nula, je ve finále x tisíc, jde o převážně o kumulaci nákladů jednotlivých fází řízení, konkrétně
* náhrada nákladů nalézacího řízení (SOP z návrhu na nalézací řízení, advokátovi protistrany odměna dle tarifu plus náhradový paušál za každý úkon, náhrada za cesty k soudu, plus DPH, jde-li o plátce)
* náklady exekuce (odměna exekutora, náhrady za cesty k úkonům, hotové výdaje)
* náhrada nákladů oprávněného v exekučním řízení (exekutorovi sice stačí ze strany oprávněného dodat vykonatelný titul a jednoduchý návrh, ale využije-li oprávněný k podání návrhu či k nějakým dalším úkonům v exekučním řízení advokáta, má právo na náhradu nákladů podle podobných pravidel jako v nalézacím řízení)
Článek na iBabiš jsem nečetl, nesmyslů tam bývá podobně jako slov. Tyhle automatické náklady při obvyklém běhu všech fází řízení (dlužník/povinný zcela pasivní, věřitel ve všech fázích zastoupen a udělá přesně ty úkony, které jsou uznatelné pro účely náhrady nákladů) dlouho vycházely tak, že z dluhu 1 Kč to vygenerovalo cca 18 k. Od té doby ale došlo k mnoha změnám, ať už přímo z pera zákonodárce s pro-dlužnickou motivací, či k zásahům ÚS (zrušení paušální přísudkové vyhlášky, problematika formulářových žalob) a v současné době už to je zlomek. Nalézací řízení je skoro zadarmo (SOP za návrh na EPR 400 Kč, přísudek limitovaný výší jistiny - všechny dluhy typu poplatků za popelnice, pokut ze socky, z knihovny, regulačních poplatků atp. jsou žalovány jako formulářové žaloby), exekuce je za 3000 Kč plus nějaké stovkové paušální náhrady za úkony, a na formálním zastoupení oprávněného v exekučním řízení už se toho taky moc netrhne. S ubývající kořistí přestává fungovat symbióza institucionálních věřitelů, exekutorů a advokátů, nefungují ani v období hojnosti běžně využívané prvoplánové triky (jako např. jednu stokorunovou pohledávku společnosti věřitel s.r.o. rozdělit a postoupit jako 100 korunových pohledávek společnostem věřitel N s.r.o. pro N=1..100 s týmž jediným společníkem, které si to pak žalovaly a vymáhaly "nezávisle").
O tom, co je shnilé na vymáhacím byznysu, dlouhodobě píše docela dobře Pecina. Problém není ani tak v tom, jak jsou dluhy vymáhány, ale že jsou vymáhány neexistující dluhy.
