Mno je asi zbytečné z toho tady dělat právnický blog, navíc ten linkovaný příspěvek není nic moc (což obecně platí o většině článků na epravu). Reagoval jsem jen na to, že v tom řešeném případě, kdy úřadu ve fázi prověřování oznámeného podezření z přestupku, přijde nějaké lejstro v čínštině, tak fakt nevidím, jak by mohl úřad s využitím zrovna správního uvážení nějak otočit důkazní břemeno, jak naznačoval Tacecek.
Pro běžného uživatele práva prostě stačí vědět, že správní uvážení je to, kde zákon (nebo jiná aplikovaná norma) explicitně dává úřadu nějaký prostor, místo aby stanovil konkrétní reakci. Takový úplně klasický případ je rozhodování o výši trestu, kde zákon stanoví interval od do. Naopak správní uvážení není, když jde jen o výklad nějakého málo konkrétního pojmu. Např. pro navrácení v předešlý stav a určení neplatnosti doručení stanoví § 41(3) správního řádu, že orgán cosi promine, pokud byly překážkou závažné důvody .... Tj. ty důvody závažné buď byly, nebo nebyly, je to věc výkladu zákona, ale ne správního uvážení. Samozřejmě si to může každý úřad, soud vykládat jinak, ale má to nějaká pravidla (různé výkladové metody, zásada in dubio mitius ...) a v ideálním světě by to mělo konvergovat k nějaké rozpoznatelné hranici mezi závažností a nezávažností. A když ty důvody závažné jsou, tak orgán prominout musí (žádné správní uvážení). Naopak o odstavec výše § 41(3) stanoví, že odkladný účinek správní orgán může přiznat, hrozí-li podateli vážná újma .... Tady se tedy nejdřív musí zjistit, jestli nějaká újma hrozí a jestli je vážná (stejný problém jako výše), ale i když se zjistí, že hrozí a je vážná, pořád orgán odkladný účinek přiznat může, ale taky nemusí, a je to v zásadě na jeho diskreci.
Praktický rozdíl je ten, že jak jde o výklad předpisů, je postup plně přezkoumatelný (tj. můžete se odvolávat, přezkoumávat, soudit, dávat stížnosti dle libosti a čekat, až někoho přesvědčíte, že úřad ten předpis aplikoval blbě). Na druhou stranu správní uvážení je takový blackbox, jehož přezkum je dosti omezen, v zásadě lze napadnout jen to, že úřad vycházel z chybných vstupů, nebo že úvahy, kterými se řídil, jsou totálně mimo. Schopný úředník ale umí napsat odůvodnění, které mu projde, ať už je výsledek téměř kdekoliv v těch limitech, které mu zákon stanoví.
Končím teoretické okénko.