U vozidla č. 1 je pouze nezjištěn řidič, nebo se nepovedlo identifikovat ani to vozidlo (podle RZ, typu, barvy, kamer atp.)? Každopádně to nevidím tak pesimisticky jako kolegové, základem je totiž kdo komu za škodu odpovídá, což určuje OZ, zákon 168/1999 Sb. a na něj navázané vztahy s pojišťovnami resp. ČKP už jen v případě vzniku takové odpovědnosti řeší, že v určitém rozsahu za někoho tu škodu někdo hradí (a z tohoto plnění sekundárně vznikají další právní poměry).
Z hlediska OZ je to vcelku jasné. Pokud někdo zaviněným protiprávním jednáním způsobí škodu (např. řidič nečumí a naboří zastavená auta), odpovídá úplně normálně subjektivně podle § 2910 OZ. Vedle toho funguje i tzv. objektivní odpovědnost z provozu dopravních prostředků dle § 2927 OZ, která dopadá na provozovatele (nezkoumá se zavinění a vzhledem k liberaci omezené jen na okolnosti nemající původ v provozu jde o odpovědnost téměř absolutní). Když se srazí více aut, tak by podle tohoto pravidla odpovídal každý zúčastněný provozovatel všem ostatním (protože všem škoda vznikla a bylo to v souvislosti s provozem všech zúčastněných vozidel). Proto je v OZ ještě § 2932, který vypořádání provozovatelů řeší a to tak, že se mají vypořádat podle účasti na způsobení škody (co to přesně znamená dotváří praxe, fakticky jde o zavinění, ale takové slovo v zákoně být nemůže, protože jde o objektivní odpovědnost).
V konkrétním případě není moc co řešit. Všechna 3 auta byla v provozu (na to je judikatura, že když je auto správně zaparkované a někdo ho naboří, nepohlíží se na to tak, že by i to nabourané bylo v provozu, odpovědnost dopadá jen na to co jelo, na zvažování odpovědnosti provozovatele toho zaparkovaného a na § 2932 OZ vůbec nedojde - v ostatních případech včetně zastavení na červené, před přechodem, pro poruchu atp. je klíčem právě § 2932, resp. jeho předchůdce § 431 OZ/1964 - viz např. NS 23 Cdo 4849/2009). Pokud ale nešlo o vybrždění či nějakou chybu vozidel 2 a 3 (že by třeba stála v pruhu, kde neměla co dělat), je vcelku jasné, že jejich účast na způsobení škody je nula. Za veškerou škodu tak odpovídá vozidlo č. 1, a to konkrétně zřejmě jeho (nezjištěný) řidič subjektivně (jelikož následně ujel, tak nepředpokládám nějakou indispozici vylučující zavinění) a společně a nerozdílně s ním jeho (nezjištěný) provozovatel objektivně, nejde-li o tutéž osobu.
Problém poškozených vlastníků vozidel č. 2 a č. 3 je ten, že na nezjištěném si toho moc nevezmou a v daném případě ani na ČKP, protože jak správně odkázal gumidos, tam je hrazení škody limitováno na případy, kdy je zároveň způsobena újma na zdraví. Oba tedy drží Černého Petra, zejména pokud nemají HAV.
To, že pojišťovna provozovatele 2 plnila vlastníkovi vozidla 3, je jednoznačně chyba. Otázka je, jak k ní došlo, z čeho pojišťovna vycházela, zda s tím pojištěný provozovatel/řidič souhlasil (či zda se ho vůbec někdo ptal). Občas mají aktéři v takové situaci tendenci vymyslet řešení, že 2 souhlasí se způsobením škody a 3 mu bokem vynahradí dopad do bonus/malus systému, ale technicky jde o pojistný podvod.
Pokud si 3 úspěšně uplatnil nárok po pojišťovně 2, aniž by s tím provozovatel 2 souhlasil resp. by s tím výslovně nesouhlasil, a přitom by provozovatel 2 nezanedbal žádné povinnosti plynoucí ze smlouvy o POV (nahlášení události a následná součinnost), lze to hodnotit tak, že takové plnění zakládá nějaký (kvazi)poměr leda mezi provozovatelem 3 a pojišťovnou, provozovatele 2 se nijak netýká. Pokud mu to plnění pojišťovna promítá do pojistného, jde o porušení smlouvy mezi provozovatelem 2 a jeho pojišťovnou. Jak se bránit záleží na kontextu - pro začátek asi snahou o smír, ale nepůjde-li to jinak, tak buď zaplatit a žalovat rozdíl (na plnění), nebo neplatit a bránit se případné žalobě pojišťovny, nebo smlouvu ukončit, uzavřít novou a rozdíl žalovat z titulu odpovědnosti za škodu z porušení smlouvy ... Samozřejmě jde-li reálně o nějaké drobné, tak se to moc nevyplatí, ale pokud to vadí z principu, tak nechat si to líbit provozovatel 2 nemusí ...