30kmhcz
Procesní záležitosti => Odborná literatura => Téma založeno: feardes 03 Ledna 2018, 00:42:25
-
mvcr.cz/soubor/zaver-c-153-2017.aspx
Podle vnitra je "bezdůvodné odepření podání vysvětlení" postaveno na roveň k "nedostavení se k podání vysvětlení".
-
MVCR muze mi nazor, jaky chce I. ÚS 1849/08
27. Proto je Ústavní soud přesvědčen, že pokuta uložená za neuposlechnutí předvolání stěžovatele k podání vysvětlení nesledovala a ani nemohla sledovat racionální a ústavně aprobovatelný účel. Ve světle vyložených principů materiálního právního státu nebylo možno stěžovatele pokutami donucovat k podání informací, byl-li policií označen za jediného možného pachatele přestupku. Jinak řečeno, v podmínkách materiálního právního státu je povinností orgánu veřejné moci předtím, než uplatní zákonem obecně vymezené oprávnění uložit jednotlivci povinnost, aby věc posoudil s ohledem na konkrétní okolnosti případu v danou chvíli mu již známé a zvážil, zda vůbec v konkrétní situaci smí obecně mu svěřené oprávnění uplatnit, a bude-li to možné, musí posoudit, zda jeho uplatněním lze naplnit účel, k němuž jeho oprávnění směřuje. To jistě neznamená, že si má správní orgán toliko na základě oznámení o přestupku učinit konečný závěr o tom, zda se čin stal, kdo za něj odpovídá a zda jím byla naplněna skutková podstata přestupku, avšak nemůže uložit jednotlivci povinnost a vynucovat ji pomocí sankcí tehdy, je-li - jak svrchu uvedeno - prima facie zřejmé, že oznámené jednání přestupkem být nemůže, neboť oznámeným skutkem šlo naopak o výkon ústavně zaručeného základního práva shromažďovacího. Takové jednání je nejen vybočením z mezí čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny, nýbrž je to postup, který odporuje příkazu, který pro výkon veřejné moci plyne z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterého omezení základních práv musí šetřit jejich podstatu a smysl a omezení nelze užívat k jiným účelům, než pro které byla stanovena, což lze označit za postup svědčící výkonu tak závažné a zakázané libovůle, že je možné jej zároveň označit za jednání vykazující vůči jednotlivci znaky jednání šikanózního.
-
To je jako deja vu. Po nálezu Horváth v. MHMP (I. ÚS 1849/08) také krysy vylezly z děr a zděšeně pištěly, že nebude-li moci úředník kohokoliv k čemukoliv pod hrozbou pořádkové pokuty nutit bez ohledu na kontext, bude to konec světa. Články vyjadřující upřímné zděšení se objevovaly jako houby po dešti, pobavil např. http://jinepravo.blogspot.cz/2010/04/jitka-penkavova-nekolik-uvah-k-nalezu.html (doporučuji i diskusi) nebo http://prestupky.blogspot.cz/2011/03/sporny-vyklad-zakazu-sebeobvinovani.html. Konec světa nenastal, a základní myšlenku nálezu si nakonec osvojily i správní soudy, byť si NSS trochu zabrblal, a nakonec se s tím i správní orgány naučily žít.
Tenhle pamflet je jen nepříliš povedená variace na stejné téma. Každopádně pokud by přesto někdo obavu z takto konstruované pořádkové pokuty měl, nechť primárně nedopustí aby SO mohl prokázat, že mu předvolání bylo materiálně doručeno, a pokud to nejde, tak nechť zašle SO nějaký důvod, pro který se nedostaví (tam, kde bude tímto způsobem SO vyvíjet nátlak na potenciálně podezřelého, je ten důvod zřejmý).
EDIT: fu mě předběhl ...
-
S odvolání na čl. 37 LZPS není dostatečný důvod? Zase zkouší krájet ústavní salám?