30kmhcz
Poradna => Potřebuji poradit - doručování => Téma založeno: kdo 04 Září 2018, 11:38:25
-
Lhůta na podání odvolání skončila pyrátovi v pátek (např.) 24. 8. 2018. Odvolání odeslal datovou schránkou v sobotu (např.) 25. 8. 2018 v 0:15. Je zřejmé, že zákonná lhůta nebyla dodržena, stejně tak ale její nedodržení nemá a nemůže mít vliv na průběh řízení. Dá se ještě taková situace zachránit, pomineme-li povinnost odvolacího správního orgánu prošetřit odvolání v režimu přezkumu?
-
GOTO https://www.30kmh.cz/index.php?topic=3592.0
-
Teoreticky dá, ale s velmi nejistým výsledkem. Toto jsem si nedávno vyhledal kvůli jednomu e-mailovému opožděnému podání: II. ÚS 2560/13, I. ÚS 892/14, II. ÚS 1911/11 (nakonec se věc vyřešila jinak, tak to nešlo do ostré akce, tedy nemůžu poreferovat o průběhu).
V té judikatuře je několik myšlenek. Především se to motá kolem technických problémů a obtíží určení, na čí byly straně, a kdy přesně se podání dostalo do dispozice adresáta. Soud dochází k tomu, že by se na to obecně mělo vztahovat in dubio mitius, ale jde dokoce dál a podržel i podatele, který přiznal, že si myslel, že něco odeslal, ale zůstalo to jen v jeho notebooku a došlo až po půlnoci, když se někde připojil. Pak jsem tam někde zahlédl (možná ne přímo v těch výše uvedených nálezech, ale v nějakém odkazovaném, teď to nevidím), že bez ohledu na technikálie i materiálně je do půlnoci fakticky totéž co do rána, ale to už je hodně divoké - v sankčních věcech bych to i bral, ale kdyby se to mělo vztahovat na veškeré procesní lhůty, tak bych fakt nezáviděl rozhodujícímu orgánu, jak by tu hranici fakticky už kdesi v contra legem prostoru hledal, zejména pokud by to nebylo jen v rovině občan v. stát, ale bylo by ve hře více protichůdných zájmů.
Tedy držel bych se spíš techniky a materiální argument použil jen podpůrně. U datovky je na rozdíl od e-mailu o hodně jednoznačnější a lépe prokazatelný okamžik odeslání, ale v zásadě je možné to neposílat ručně, ale přes API a pak tvrdit v zásadě totéž, co ten advokát s notebookem.
-
...ale v zásadě je možné to neposílat ručně, ale přes API a pak tvrdit v zásadě totéž, co ten advokát s notebookem.
Obávám se, že na rozdíl od emailu, kde datum a čas odeslání je dán výhradně poštovním klientem získá datová zpráva časové razítko s časem odeslání až v té chvíli kdy jí API odešle.
-
U e-mailu samozřejmě také není relevantní, co napsal klient do Date či podobné hlavičky, ale kdy to došlo do dispozice orgánu, tj. co bude v logu SMTP serveru, na který odkazují MX záznamy (stejný čas +/- pár sekund se zpravidla propíše do Received hlavičky, kterou tento server do zprávy doplní). Striktně vzato ani časové razítko v DS není nezvratným důkazem o okamžiku odeslání, protože systém nejdřív tu zprávu musí mít, aby ji následně mohl opatřit TS, přičemž razítko samotné prokazuje jen to, že v daném čase daný datový blob již existoval, tedy že nedorazil později, ale nevylučuje, že dorazil dříve - mohlo dojít k nějaké prodlevě, výpadku připojení na razítkovací službu atp.
Každopádně v kontextu úvah v odkazované judikatuře v tom opravdu nevidím podstatný rozdíl. Pokud by podatel přesvědčil rozhodující orgán, že kroky k odeslání obvyklým způsobem učinil ve lhůtě (tj. odkliknul to v nějakém nějakém svém udělátoru, který to měl přes API poslat do ISDS), tak by to mohlo (samozřejmě nikoliv muselo) projít.
-
Velice děkuji za podrobné objasnění a odkaz na judikaturu.
-
Od vydání rozhodnutí i podání odvolání už uplynul více než rok, ale SO2 zatím nic nevykonal (ani nerozhodl o odvolání, ani neprovedl přezkum, ani jej neodmítl). Znamená to, že za dané situace, kdy opožděnost podání je rozporovatelná (zpoždění 15 minut, navíc v noci z pátku na sobotu), se může obviněný začít chovat, jako by již došlo k zániku odpovědnosti, nebo si má raději podat žádost o učinění opatření k odstranění nečinnosti?
Je mi jasné, že jednoznačná odpověď neexistuje, ale zajímají mne všechny názory, příp. poznatky z obdobných případů v praxi.
-
Nemám nic konkrétního, jen vlastní výklad SprŘ a jednu vyhranou kauzu, přičemž ale tento WIN případ nemá žádný přesah, protože do toho SO2 hodil vidle předčasně.
Teorie: Podle textu § 73 SprŘ i podle ustálené doktríny právní moc rozhodnutí nastává ze zákona, ve chvíli, kdy jsou k tomu splněny zákonné podmínky (tedy nikoliv až např. vyznačením doložky PM, to je čistě deklaratorní akt). Odkladný účinek má podle § 85 SprŘ pouze odvolání včasné a přípustné - analogickou argumentací lze dospět k tomu, že i tento účinek nastává ze zákona, pokud tedy např. o opožděném odvolání musí SO2 podle § 92 SprŘ rozhodnout, jde zřejmě též o deklaratorní rozhodnutí. Např. když se odvolám měsíc po PM s argumentem na vadné poučení, přičemž v mezičase už začně někdo rozhodnutí vykonávat, tak pokud odvolání bylo včasné, rozhodnutí zatím není pravomocné a vykonatelné a pokud si někdo myslí že ano, postupuje nezákonně (a v exekuci je třeba nezpůsobilost titulu namítat nezávisle na probíhajícím rozhodování SO2). Pokud odvolání nebylo včasné, rozhodnutí celou dobu je pravomocné, nikoliv až rozhodnutím SO2 o zamítnutí odvolání pro opožděnost.
Praxe: Zmíněný vyhraný případ, původně z fóra, šlo o řidičák a mařenu. Rozhodnutí SO1 se zákazem někdy v prosinci 2015, podivné doručování. Podáno odvolání, které vzhledem k spornému názoru na okamžik doručení rozhodnutí SO1 i SO2 považovaly za opožděné. Podána jalová žaloba proti rozhodnutí SO1 (kvůli odkladu vykonatelnosti, tehdy ještě existoval § 83 starého PřesZ) a zároveň přes opatření proti nečinnosti donucen SO2 po necelém roce vydat rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle § 92 SprŘ. Proti tomu podána už vážně míněná správní žaloba (opět uplatněn odklad vykonatelnosti), které v prosinci 2018 soud vyhověl. Správně pak měl SO2 znovu posoudit včasnost odvolání, pokud bylo skutečně opožděné, bylo celé rozhodnutí už 3 roky pravomocné. SO2 se na to vykašlal, bez jakékoliv argumentace (=nepřezkoumatelně) prohlásil, že odpovědnost zanikla a řízení zastavil. Tedy nesmyslné rozhodnutí, proti kterému jsme ale samozřejmě už nijak neprotestovali.
Dokumenty případně pošlu, ale není tam k problému samému nic použitelného.
-
U e-mailu samozřejmě také není relevantní, co napsal klient do Date či podobné hlavičky, ale kdy to došlo do dispozice orgánu, tj. co bude v logu SMTP serveru, na který odkazují MX záznamy (stejný čas +/- pár sekund se zpravidla propíše do Received hlavičky, kterou tento server do zprávy doplní).
Tak jiste je relevatni co bylo zapsano do logu odesilaciho serveru a jak reagoval server, ktery prijimal(staci relay), ktery se pokusil zpravu dorucit organu statni moci = prisel jsem na podatelnu a prohlasil jsem chci ucinit podani.
Na strane organu mohl byt z ruznych technickych duvodu odmitnut - nicmene timto okamzikem vznik pokus o dorucovani zpravy, ktere nasledne mohlo byt odmitnuto(/pozdrzeno/odesilatel mohl byt pozadan at zkusi dorucit pozdeji apod.) dle pravidel MTA serveru a je jiz na vuli prijemce(nikoliv na vuli odesilatele), jak s takovym emailem nalozi.
Praxe vypada, jako vzdy Kocourkove http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2018/0197_5As__1800024_20190603101830_20190611110020_prevedeno.pdf
My nic, my muzikanti, my nemame po d kontrolou/sferou vlivu vlastni SMTP server... coz neni nic jineho nez sprosta lez.
Principialne je to stejne odmitnuti, ze odvolani prinesl cigan/cernoch/puntikovany trpaslik a pani za podatelnou se nelibil, tak ho vykazala.
-
Nemám nic konkrétního, jen vlastní výklad SprŘ a jednu vyhranou kauzu, přičemž ale tento WIN případ nemá žádný přesah, protože do toho SO2 hodil vidle předčasně.
Teorie: Podle textu § 73 SprŘ i podle ustálené doktríny právní moc rozhodnutí nastává ze zákona, ve chvíli, kdy jsou k tomu splněny zákonné podmínky (tedy nikoliv až např. vyznačením doložky PM, to je čistě deklaratorní akt). Odkladný účinek má podle § 85 SprŘ pouze odvolání včasné a přípustné - analogickou argumentací lze dospět k tomu, že i tento účinek nastává ze zákona, pokud tedy např. o opožděném odvolání musí SO2 podle § 92 SprŘ rozhodnout, jde zřejmě též o deklaratorní rozhodnutí. Např. když se odvolám měsíc po PM s argumentem na vadné poučení, přičemž v mezičase už začně někdo rozhodnutí vykonávat, tak pokud odvolání bylo včasné, rozhodnutí zatím není pravomocné a vykonatelné a pokud si někdo myslí že ano, postupuje nezákonně (a v exekuci je třeba nezpůsobilost titulu namítat nezávisle na probíhajícím rozhodování SO2). Pokud odvolání nebylo včasné, rozhodnutí celou dobu je pravomocné, nikoliv až rozhodnutím SO2 o zamítnutí odvolání pro opožděnost.
Byl jsem v situaci, kdy jsem podal odvolání, ale ve výsledku opožděně (datumově včas, ale adresováno bylo SO2 namísto SO1). Do doby, než jsem se mohl dovědět o tom, že bylo podáno opožděně (tedy, než o tom SO2 rozhodnul, případně platně doručil), jsem tedy žil v tom, že právní moc rozhodnutí SO1 není vykonatelná. Když se pak ukázalo, že jsem se pletl a dostal jsem mařenu, tak jsem v odporu proti trestnímu příkazu toto dal jako argument a bylo to akceptováno jako důvod k zastavení trestního stíhání.
-
Tak v té věci, na kterou jsem se tázal, bylo po třech letech rozhodnuto SO2 tak, že jde o opožděné podání, a jako takové bylo odvolání zamítnuto velice krátkým textem:
R O Z H O D N U T Í
Krajský úřad, věcně a místně příslušný orgán podle ust. § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (dále jen „krajské zřízení“), ve znění pozdějších předpisů a podle ust. § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodl o odvolání, které podala Společnost proti rozhodnutí Městského úřadu, vydané ve věci správního deliktu dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), takto:
Podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu se odvolání Společnosti proti rozhodnutí Městského úřadu
zamítá jako opožděné.
O d ů v o d n ě n í
Napadeným rozhodnutím Městského úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně“), byla Společnost uznána vinnou ze spáchání správního deliktu dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikací byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, když dne xx.04.2017 na pozemní komunikaci došlo ze strany řidiče motorového vozidla k nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti, kdy jel rychlostí 70 km/h, po odečtení tolerance měřícího zařízení 3 km/h, tedy jako řidič překročil maximální dovolenou rychlost v obci o 10 km/h, čímž bylo porušeno ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Jmenované byla uložena podle § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu pokuta 2.000 Kč a dále dle § 79 správního řádu povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč, obojí se splatnosti do 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal zmocněnec prostřednictvím datové schránky odvolání.
Z obsahu spisového materiálu Krajský úřad zjistil, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo doručeno prostřednictvím datové zprávy dne xx.10.2017, kdy se přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákonem stanovená patnáctidenní lhůta pro podání odvolání podle § 83 odst. 1 správního řádu, uplynula dne (xx+15).10.2017 a rozhodnutí tak (xx+16).10.2017 nabylo právní moci. Pro úplnost je nutno uvést, že správní orgán I. stupně jmenovaného v rozhodnutí poučil v souladu s § 68 odst. 5 správního řádu, mj. o tom, že se může odvolat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí (§ 83 odst. 1 správního řádu) prostřednictvím správního orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal (§ 86 odst. 1 správního řádu).
Zmocněnec proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal odvolání prostřednictvím datové zprávy doručené správnímu orgánu I. stupně dne (xx+16).10.2017 v 0:41:05 hod.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem, tj. že lhůta pro podání odvolání skončila uplynutím dne (xx+15).10.2017 a odvolání bylo podané dne (xx+16).10.2017, Krajský úřad v souladu s ust. § 92 odst. 1 správního řádu odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítl jakožto opožděné.
P o u č e n í
Podle § 91 odst. 1 správního řádu se proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu nelze dále odvolat.
Čili SO2, ač měl za to, že právní moc rozhodnutí nastala před třemi lety, se vůbec nepokusil v souladu s § 92(1) SprŘ zkoumat, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí. Dá se s tím ještě něco dělat, nebo je jakákoli další snaha definitivní ztrátou času? Doplňuji, že v daném případě mj. nepostupovala MP v souladu s instrukcemi PČR a navíc byla uložena pokuta ve výši 2.000 Kč (rozmezí 1.500-2.500 Kč) bez jakéhokoli odůvodnění.
-
Na to jsem nedávno četl judikát, dle NSS to opožděné není - argumentace byla ve smyslu, že si to úředník stejně přečte až druhý den, takže je to vlastně jedno. Zkusím ho večer jak budu doma dohledat.
-
Po 3 letech nelze už přezkum provést (§ 96(1), § 97(2) SprŘ). SO2 lze vyčítat, že to v odůvodnění nezmínil, stejně tak není úplně normální na podání (bez ohledu na to, že jde o opožděné odvolání) reagovat po takové době, ale v tomto směru něco podnikat je neproduktivní.
Jelikož na zahájení přezkumu neexistuje subjektivní právo, obávám se, že o moc lepší to nebude ani s povinností SO opožděné odvolání posoudit jako podnět k přezkumu či k obnově. I kdyby se snad povedlo (např. skrz žalobu či přezkum rozhodnutí o odvolání) konstatovat, že je nezákonné provedení přezkumu ani nezvážit (resp. v odůvodnění to nezmínit), nápravou bude nanejvýš to, že rozhodnutí vydají znovu a nějak to okecají. Úplným extrémem by pak byla náhrada škody za nesprávný úřední postup spočívající v tom, že kvůli nečinnosti jsou pryč příslušné lhůty, ale prokazovat existenci škody/újmy by bylo netriviální.
Pokud jde o těsně zmeškaná podání, na to skutečně je judikatura (dokonce ÚS), už si nepamatuju detaily, ale bylo to dost kazuistické a obtížně zobecnitelné, jestli nenastal nějaký posun, tak to rozhodně nejde aplikovat tak, že by elektronické podání doručené pozdě, ale před začátkem pracovní doby úřadu, bylo automaticky považováno za podané včas.
-
Souhlasím, v podstatě jedinou úpravu v tomhle směru obsahuje § 92, ale tam je při opožděném odvolání SO vázán pouze tím, že má po nabytí právní moci zkoumat předpoklady pro přezkum a pokud jsou dány, tak to posuzuje jako podnět k přezkumu, jak z toho dostat víc opravdu netuším, podle mě to ani nejde.
A s tou judikaturou vás nakonec také zklamu, řešilo se to u ÚS a v paměti mi utkvěla pasáž z nálezu sp. zn. II. ÚS 2560/13 ze dne 20. 5. 2014:
32. Expressis verbis, včasným doručením v této rovině pak nutno rozumět situaci, kdy úkon účastníka, byť učiněný ve formě elektronického podání prostřednictvím e-mailové schránky, třebaže dojde soudu několik minut po půlnoci dne následujícího po dni, jehož uplynutím příslušná lhůta vypršela, byl ve skutečnosti učiněn před jejím uplynutím, tj. kdy e-mail byl odeslán nejpozději ve 23:59 posledního dne lhůty. Tento důraz totiž souvisí se skutečností, že soud se s takovým procesním úkonem beztak zpravidla neseznamuje dříve než na začátku své pracovní (úřední) doby, a proto distinkce, zda k doručení příslušného podání (vlastně jeho dodání do dispozice soudu) došlo těsně před půlnocí posledního dne lhůty, anebo pár hodin nebo dokonce jen několik minut po půlnoci následujícího dne, nemá žádné faktické materiální důsledky.
Vypadalo to slibně, když na to navázal i v dalším nálezu sp. zn. I. ÚS 892/14 ze dne 20. 8. 2014, bohužel od té doby stačil ÚS vydat usnesení sp. zn. III. ÚS 517/20 ze dne 6. 4. 2020, kde se řešilo podání učiněné v 00:00:00 po lhůtě, na soud dorazilo 00:00:01 a ÚS zavrhl svoji předcházející (dle jeho mínění) odchylnou judikaturu a podání označil za opožděné.
Můžete se pokusit o průzkum bojem, je to docela zajímavé (například jak to mohl soudce Radovan Suchánek, který byl u posledně citovaného usnesení i nálezu II. ÚS 2560/13, "pustit" bez disentu si jde asi vysvětlit jenom tak, že si to prostě rozmyslel), ale výhru bych po tom posledním usnesení spíše neočekával.
-
Velice děkuji za reakce. Ještě přemýšlím, zda může sehrát nějakou roli skutečnost, že SO2 otálel tak dlouho, že jeho rozhodnutí o odmítnutí odvolání dorazilo až půl roku po teoretickém promlčení odpovědnosti za přestupek (stal se v dubnu 2017), a tedy v době, kdy už byl skutek neprojednatelný, čili SO2 nemohl už ani rozhodovat o opožděnosti odvolání.
-
No já se obávám, že ačkoli to dovozujeme ex tunc, tak to odvolání nemělo účinky včasného odvolání a rozhodnutí SOI bylo mezitím minimálně vykonatelné, podle mě uplynutím lhůty pro odvolání i pravomocné.
-
Obávám se, že je to tak, podle § 85 SprŘ má suspenzivní účinek jen včasné odvolání, a contrario opožděné ho nemá. Jde zřejmě o další situaci typu Schrödingerova kočka - pokud bylo odvolání včasné, rozhodnutí není v právní moci, běží všechny lhůty (včetně promlčení), a SO2 je povinen meritorně odvolání projednat. Bylo-li opožděné, rozhoduje se už jen deklaratorně o opožděnosti, původní řízení ve věci samé je pravomocně skončeno a rozhodování o opožděnosti odvolání už není jeho pokračováním, řízení má jiný předmět.
Bohužel, zda je kočka mrtvá či živá se dozvíme až po otevření krabice (vydání rozhodnutí SO2) a je velmi nešťastné, trvá-li ten stav dlouho (obzvlášť pokud rozhodnutí, které je možná pravomocné a možná taky ne, má nějakou samovykonatelnou složku jako třeba zákaz činnosti, pozbytí ŘO atp.).
Asi 3 roky zpátky jsem jeden takový problém řešil, tak to mám docela zanalyzované a zároveň vím, že nějaké tvrdé noty (ve smyslu judikatury, communis opinio doctorum atp.) neexistují. Případ měl dobrý konec, soud žalobě proti rozhodnutí o opožděném odvolání vyhověl, dal nám za pravdu v tom, že se SO dostatečně nezabývaly otázkou sporného doručování rozhodnutí (na kterém opožděnost přímo závisela) ani žádostmi dle § 24 a § 41 SprŘ, tedy odvolací rozhodnutí zrušil s pokynem znovu a lépe (myšleno znovu přezkoumatelně posoudit, zda odvolání bylo včasné). Tedy mrtvou kočku vrátil po pár letech do superponovaného stavu s nadále nejasným výsledkem. Další kolo se nekonalo, SO2 do toho hodil vidle s tím, že je promlčeno (tj. udělal přesně to, co kdo naznačuje výše, ale správně to nebylo). Dál nebyl důvod do toho rýpat, už proto, že šlo o zákaz (naštěstí prvotní žaloba se podávala ještě za starého PřesZ/1990, tedy s nárokovým odkladným účinkem).