Zkráceně (na žádost přidám další dokumenty):
27.10.2019 - vozidlo provozovatele B změřeno v Jihlavském tunelu, 71 km/h na 60
16.12.2019 - B doručena sprdelní výzva
30.12.2019 - B mne udal
20.01.2020 - doručena výzva k podání vysvětlení
30.01.2020 - písemně se doznávám
24.02.2020 - doručeno předvolání k ÚJ na 04.03.2020
28.02.2020 - podávám námitku podjatosti a zároveň se omlouvám z účasti na ÚJ
16.03.2020 - doručeno usnesení že nikdo není podjatý
20.03.2020 - doručeno usnesení o zastavení řízení (spáchání skutku mi nebylo prokázáno)
31.03.2020 - podávám blanketní odvolání
20.04.2020 - výzva k doplnění blanketního odvolání
27.04.2020 - doplňuji odvolání a opakovaně se doznávám
07.07.2020 - doručeno
rozhodnutí SO2Pozn: Na první straně rozhodnutí SO2 je zmíněna má stížnost na nezahájení řízení, to může být trochu matoucí, jedná se o jiný případ, kdy mne jiný provozovatel J udal v jiné věci a já se také přiznal, ale SO1 to úplně ignoroval a zahájil s J sprdel.
Jelikož je tímto správní řízení se mnou pravomocně ukončeno (ano, vidím to na žádost o přezkum), předpokládám, že SO1 nyní zahájí sprdelní řízení s B. Nicméně není tohle už značně přes limit? Ještě bych tento postup pochopil, pokud bych se přiznal jen a pouze v podání vysvětlení, které nemůže být použito jako důkazní prostředek. Ale vzhledem k tomu, že jsem se doznal znova v průběhu správního řízení (pravda, až v odůvodnění odvolání, ale v sankčních řízeních se neuplatní koncentrace řízení), působí to na mne tak, že se oba SO z vysoka vysraly na zjišťování řidiče a jdou natvrdo po provozovateli. I přes to, že spolupracoval, sdělil řidiče a řidič se opakovaně doznal. Nemá to perspektivu na nějaký pěkný judikát?