K doručování do DS o víkendu či svátku ve vztahu ke správnímu řádu NSS rozsudek citovaný hh (č. j. 5 Afs 76/2012-28 ze dne 16. 5. 2013, 2875/2013 Sb.NSS) rozstřelil rozsudkem č.j. 6 As 127/2015 - 26 ze dne 25. 8. 2015 a celkem jednoznačně konstatoval, že lhůta připadající na víkend či svátek se i v případě datovek posouvá na nejbližší pracovní den.
http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2015/0127_6As__1500026_20150828102106_prevedeno.pdf[13] Krajský soud ke zmíněnému závěru dospěl na základě úvahy o smyslu § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu.
Krajský soud uvedl, že smyslem § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu je zachování lhůty pro podání správního úřadu v případě, kdy připadne konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, přičemž tato skutečnost brání účastníku řízení učinit úkon směřující vůči správnímu orgánu. Tak tomu je podle krajského soudu zejména v případě, kdy účastník činí podání prostřednictvím pošty, nikoliv však v případě, kdy tak účastník řízení může učinit prostřednictvím e-mailu, elektronicky, přičemž má ke schránce neomezený přístup.[14] Nejvyšší správní soud nezpochybňuje metodu teleologického výkladu a v obecné rovině ani postřeh krajského soudu, že přístup k e-mailové schránce je o víkendech a ve státní svátky zpravidla jednodušší než přístup na poštu (a potažmo na podatelnu správního orgánu).
Závěr krajského soudu je však mylný. Účelem § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu je podle dřívější judikatury Nejvyššího správního soudu poskytnutí ochrany účastníkům řízení při provádění jejich procesních úkonů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. prosince 2009, č. j. 1 As 86/2009 - 47). Současně je třeba zdůraznit, že institut lhůty byl v právních řádech zakotven v zájmu právní jistoty a „snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv“ (srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 17. prosince 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, N 163/9 SbNU 399, č. 30/1998 Sb., nebo ze dne 3. února 2000, sp. zn. III. ÚS 545/99, N 18/17 SbNU 127).
To, kdy lhůta končí, musí být stanoveno objektivně, jednoznačně a předvídatelně pro všechny formy procesních úkonů již v okamžiku, kdy je fixován počátek lhůty. Konec lhůty proto nelze bez výslovné a předvídatelné zákonné úpravy odvozovat až zpětně na základě prostředku zvolené komunikace s orgánem veřejné moci. Podle závěru krajského soudu by totiž bylo nutné hodnotit konec lhůty a tím pádem i včasnost procesního úkonu až zpětně v závislosti na použitém komunikačním prostředku, pro který se subjekt rozhodl. Takový výklad je však s ohledem na obecný účel lhůty nepřípustný. Způsoboval by situace, v nichž by orgán veřejné moci ani účastníci řízení nevěděli ani v poslední den lhůty (pokud by připadal na sobotu, neděli anebo státní svátek), zda dojde k posunutí konce lhůty podle § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu či nikoliv, neboť by aplikace § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu závisela na budoucí události (volbě formy komunikace), jež je v dispozici konkrétního účastníka řízení, pro něhož je ostatně lhůta stanovena (aby zvážil, zda podá opravný prostředek, aby jej náležitě připravil, odůvodnil atd.). Podpůrně lze dále poukázat na skutečnost, že některé pošty ve velkých městech mají otevřeno i v sobotu či v neděli, jak výstižně poznamenal stěžovatel. Orgány veřejné moci přitom ani v takových případech neposuzují (a posuzovat nemohou) včasnost podání podle toho, kde se podatel zdržuje, na jaké pobočce pošty byla (resp. mohla být) zásilka podána, zda daná pobočka měla otevřeno i v sobotu, neděli nebo ve svátek, resp. zda měl podatel vzhledem ke svému aktuálnímu pobytu možnost v tyto dny podání odeslat.
[15] Krajský soud svou úvahu dále podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. května 2013, č. j. 5 Afs 76/2012 - 28, č. 2875/2013 Sb. NSS. Ten však na nyní projednávanou věc vůbec nedopadá. Pátý senát v něm dovodil, že se pravidlo pro počítání času uvedené v § 33 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, které obsahově přiměřeně odpovídá
§ 40 odst. 1 písm. c) správního řádu, nepoužije na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, podle něhož „nepřihlásí-li se do datové schránky osoba […] ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty.“ V případu řešeném pátým senátem bylo sporné určení okamžiku doručení písemnosti za použití fikce zakotvené v § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Konec zmíněné lhůty připadal na neděli, přičemž Nejvyšší správní soud uvedl, že pokud se nepřihlásí do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to i v případě, že připadne konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek.
[16] Situace řešená judikátem pátého senátu je zjevně odlišná od nyní projednávané věci. Závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozsudku č. j. 5 Afs 76/2012 - 28 jsou totiž založeny na existenci zvláštního ustanovení (§ 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb.) obsaženého ve speciálním předpise, který přímo upravuje elektronické úkony. Zvláště však pátý senát řešil otázku okamžiku doručení písemnosti (rozhodnutí o odvolání vydané Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích). S okamžikem doručení písemnosti je přitom standardně spojen začátek běhu určité lhůty, který běžně nemá pro procení subjekt natolik závažné důsledky, neboť s počátkem běhu lhůty není vázáno provádění procesních úkonů či jiné procesní aktivitě; „dostatečná a logická časová pojistka pro uplatnění úkonu účastníka řízení vůči správnímu orgánu se totiž váže až ke konci dané konkrétní lhůty.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. března 2007, č. j. 1 As 40/2006 - 74).
