Asi bych se na to vykašlal. Odůvodnění je sice vágní a neodkazuje na klíčové ustanovení § 150(3) SprŘ (... Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. ...), ale v tom počítání lhůt má pravdu. Taky jsem o existenci tohoto pravidla do nedávna nevěděl (credits -> IZS), a už vůbec netuším, jak by se aplikovalo, pokud by šlo o příkaz vydaný v průběhu řízení. Jiná věc je, že nebýt zpětvzetí by žaloba sice nebyla úspěšná, ale nevidím důvod, proč to promítat do posuzování tzv. procesního zavinění dle § 60(3) SŘS, tam by mělo být rozhodující čistě to, že byl žalovaný nezákonně nečinný a až po podání žaloby rozhodl. Ale takovou víceméně technikálii tahat k ÚS mi moc velký smysl nedává.
Zajímavý je i odkazovaný rozsudek, podle kterého nelze přihlížet k uplatnění opatření proti nečinnnosti po podání žaloby (mám dojem, že jsem četl přesně opačný judikát, ale dost možná byl starší a/nebo z nižšího soudu) - z toho plyne, že v případě ignorovaného odporu, který chceme nechat SO sežrat cestou nečinnostní žaloby, je třeba dávat opravdu dobrý pozor na lhůty, jak pro uplatnění žádosti o opatření proti nečinnosti, tak pro žalobu, aby se trefilo poměrně úzké okno, kdy už odpovědnost obviněného prekludovala, ale ještě mu neutekla lhůta pro nečinnostní žalobu.