Nemyslím si, že by skutková podstata toho trestného činu vyžadovala po pachateli znalost či užití cizího PINu. Přitom je z toho internetového článku zřejmé, že peníze z bankomatu vybral on, neboť se přiznal, že sám na bankomatu volil výši částky, tedy v tu dobu musel mít logicky cizí platební prostředek zpřístupněn. Asi s tou právní kvalifikací nemá problém ani odvolací soud, protože to z informací uvedených v internetovém článku vypadá, že zrušil rozsudek jen proto, že nebylo obžalovanému prokázáno úmyslné zavinění. Tedy obžalovaný sice přiznal, že výši částky volil on, ale tvrdil, že si myslel, že je to jeho platební prostředek, ne cizí. Soud prvního stupně mu takovou nedbalost neuvěřil, patrně právě proto, že nezadával svůj PIN, přitom je všeobecně známé, že bez PINu vybrat peníze z bankomatu nejde, soud odvolací mu to ale uvěřil, že to byla jen nedbalost. U bankomatu se prostě minuli dva negramoti, jeden co tam nechal při odchodu přístupný svůj platební prostředek, a druhý, který cizí platební prostředek bez rozmýšlení přijal jako by byl vlastní a nebylo mu přitom divné, že nemusí před výběrem hotovosti zadávat svůj PIN. Zákon chrání toho prvního negramota před tím druhým.
§ 234
Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku
(1) Kdo sobě nebo jinému bez souhlasu oprávněného uživatele opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek, který umožňuje výběr hotovosti nebo převod peněžních prostředků anebo virtuálních aktiv používaných namísto peněžních prostředků (dále jen „platební prostředek“) a který náleží jinému, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Zavinění
§ 15
Úmysl
(1) Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
(2) Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
§ 16
Nedbalost
(1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.
§ 13
Trestný čin
(1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.
(2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.