Článek
Jak jsem podal vysvětlení aneb Rukověť odbojného občana od pana Peciny mne inspiroval k následující úvaze:
Jako účastník jsem
povinen předložit na výzvu průkaz totožnosti.
Řekněme, že se jako obviněný dostavím na nařízené ústní jednání s kumpánem, kterého ústně do protokolu zmocním k zastupování. Kumpán se legitimuje, já to odmítnu (buď na tvrdo a nebo si vymyslím pohádku o zapomenutých dokladech). Co může nastat?
a) Úředník mne vyžene, ať přijdu jindy a s doklady. Ovšem zapomínat doklady mohu opakovaně a prekluze se blíží.
b) Úředník mne vyžene, vyloží si to tak, že jsem se nedostavil a ústní jednání
provede v mé nepřítomnosti a vydá rozhodnutí. To ale jde jen pokud se nedostavím a já mám svědka a samozřejmě audio nahrávku, že jsem se dostavil. Mělo by jít rozbít v odvolání.
c) Úředník se na ústní jednání vykašle a rozhodne bez něj. Ústní jednání ale
bylo nezbytné pro zjištění stavu věci, jinak by jej úředník přeci nenařizoval. Následné rozhodnutí bez zjištěného stavu věci by mělo jít rozbít v odvolání.
d) Úředník to nějak skousne a ústní jednání proběhne i bez toho abych předložil průkaz totožnosti. V takovém případě se k přestupku přiznám. V odvolání pak napadnu skutečnost, že úředník nelegitimoval osobu, která se dostavila na ústní jednání a tak nemůže vědět, kdo se to vlastně přiznal (a kdo se za mne vydával).
Pokud se mi úředník pokusí uložit pořádkovou pokutu
§ 62 odst. 1 písm. c) SprŘ nebo z toho vykouzlit nějaký jiný delikt, bude pro něj těžké prokázat, že jsem to byl právě já, kdo neuposlechl výzvy k předložení dokladů.
